obłúk (obúk)

kosa s obloukem (k. z (u̯)obu̯unkym 831–836, obłukova kosa 810, též obloučná kosa 218)

        kosa s (v)obloučkem (též 106, 121, 136, 646, 648, 649, 812, 824, kosa vobloučkem 116, 118, 119)

kosa s prutem

S          bigel 806, flu(n)dra 626, harfa 805, hatlafa, kadlafa 423, hazačka 107, křýdło 702, łopatka 608, mura 628,

           pometu̯o 701, povjetřý 701, prak 629, prakr 737, přihazovačka 149, přihrnovačka 225, kosa z ligú 755, kosa

           se strojkem 446

N          kosa na obilí, hrabice s obloukem

2                 Novějším, v době výzkumu ještě běžně užívaným typem kosy na obilí byla kosa s obloukem. Místo roženců mívala zpravidla trvale zabudovaný oblouk. Ten mohl být vypleten provázkem nebo drátem, popř. obšit plátnem. V již. Čechách kosu s obloukem neznají; tam měli kosu s jedním prutem, ne vždy stočeným do oblouku. Protože jde o kosu se stejnou funkcí, jakou má sledovaný typ kosy, na mapě jsme oblast kosy s prutem vyznačili.

Místy nerozlišují přesně pojmenování celku, tj. kosy s obloukem, a označení samostatného oblouku. Nezřídka slova oblouk, pružina, plachetka, skládek, šipr označují jak vlastní oblouk, tak celou kosu; je tedy možno říci seče obloukem, pružinou, skládkem apod. Naopak lze zase sledovaný nástroj pojmenovat jak jednoslovným termínem, např. drak, balón, tak také spojením kosa s drakem, kosa s balónem.

Informátoři upozorňovali, že kosa označovaná jako hasák, pružinka, bachlice se liší od kosy s roženci také tím, že hrabice je větší a těžší.

Pojmenování jsou tvořena hlavně od slovesných základů, např. flákat → flákačka, plácat → plácačka, pleskat → pleskačka, plaskat → plaskačka, přisekávat → přisekávačka, ohánět → oháňka, přihánět → přiháňka a přiháněčka, skládat (‚ukládat stébla‘)→ skládek, přihrnovat → přihrnovačka, přihazovat → přihazovačka, lepat → lepačka a lepák, lupat → lupač a lupák aj.

Velké množství termínů je metaforického původu. Vypletený nebo plátnem obšitý oblouk připomínal (zejména když se jím žalo) různé živé tvory i neživé předměty, srov. např. pojmenování motýl, netopýr, můra, pavouk, luňák, drak; harfa, pometlo, křídlo, balón, lepačka, plácačka, prakr, prak, křídlo, peroutka ‚křídlo‘.

Některá pojmenování mají původ v přenesení názvu pro vlastní oblouk (např. oblouk, pružina, plachetka, peroutka) na celou kosu.

Srovnáním s KLA byly některé ojediněle zapsané výrazy potvrzeny jako ustálené termíny (např. hatlafa, kadlafa, můra, drak aj.).

3                 V teritoriálním členění se odrážejí rozdíly v typech pojmenování:

A. Pojmenování popisná – vystupují ve třech oddělených oblastech: a) střední úsek svč. nářečí s označením kosa s obloučkem, b) území celého Slezska a malého záp. okraje přilehlého Valašska s označením kosa s obloukem, c) území již. Čech se zvláštním typem obilní kosy, jemuž odpovídá pojmenování kosa s prutem.

B. Jednoslovné termíny jsou různého původu:

a) Největší rozsah mají výrazy odvozené od slovesných základů. Zabírají široký pás táhnoucí se od západu k východu středem Česka. Na sz. a severu Čech jsou územní celky méně vyhraněné, běžně s dubletami, ale i s tripletami. Jde tu o výrazy přisekávačka (vých. Roudnicko), oháňka (již. Podještědí a mikroareál sz. od Jihlavy), přiháňka, přiháněčka (zvl. na teritoriu mezi Mladou Boleslaví, Prahou a Kolínem), flákačka (Podkrkonoší a sev. od Boskovic). Velkou rozlohu má slovo plácačka; rozkládá se na záp. Roudnicku, na Mladoboleslavsku, Novopacku, Kolínsku, Ledečsku, záp. Novoměstsku s výběžkem na vých. Vysokomýtsko a do podorlického úseku, dále na Třebíčsku až po linii Boskovice – Mor. Krumlov. Odtud na východ se rozprostírají menší areály slov lupák (již. Boskovicko), lupač (sev. od Brna) a lepač (širší Brněnsko). Dále k východu se na již. Kroměřížsku rýsuje menší oblast slova lepačka, k níž přiléhá na Valašsku slovo lepák.

Situaci dokresluje nepříliš hojný výskyt slov pláskačka (Podkrkonoší), pleskačka (sev. a vých. od Jindřichova Hradce) a pleskáč (vých. od Třebíče).

b) Nemalý je počet pojmenování vzniklých přenesením významu; ta však většinou nevytvářejí větší areály. Výjimkou je slovo hasák (na Jindřichohradecku v podobě hacák), jež se rozprostírá na velké oblasti zhruba mezi Prahou, Příbramí, Benešovem a Táborem, a výraz luňák, jenž zabírá teritorium Zábřežska, Litovelska, Prostějovska a Přerovska. Na menších oblastech se vyskytují slova peroutka (užší Příbramsko a dále pruh obcí zhruba od Pelhřimova a Jihlavy ke Znojmu), pavouk (sev. a vých. od Nového Města na Moravě a na Boskovicku), balón (mikroareál na již. Moravskokrumlovsku) a hajsák (Židlochovicko).

c) Menší teritoria tvoří slova pojmenovávající původně vlastní oblouk, která byla přenesena na celou obilní kosu. Jde zejména o výrazy plachetka (již. Rakovnicko), pružinka, pružina (území vých. a již. od Tábora), oblouk (již. Slovácko).

d) Na dvou malých územích mají pro kosu s obloukem i kosu s roženci označení jediné, totiž slovo hrabice; jde o vých. Vsetínsko a vých. Kyjovsko se severním Uherskobrodskem.

e) Cizího původu jsou slova bachle, vachle, bachlice, vachlice (zabírají zejména území jz. Čech), šipr (jz. Roudnicko) a sporadicky se objevující výraz bigel.

4    bachle  f. jen nář. — Adaptací výrazu přejatého z něm., viz vachl, záměnou retnic v a b.

bachlice  jen nář. — Od bachle, viz tam.

balón  v sled. významu jen nář. — Přenesením.

bigel  jen nář. — Přejato z něm. (Btgel ‚oblouk‘).

drak  v sled. významu jen nář. — Přenesením (SSJČ ‚hračka z dřevěné kostry potažené napjatým papírem‘).

flákačka  v sled. významu jen nář. (Jg ‚lopatka k bití‘) — K flákat ‚bít‘.

flu(n)dra  v sled. významu jen nář. — Snad přenesením (SSJČ flundra ob. expr. ‚cár‘).

fofrák  jen nář. — K fofr ‚fukar, vějíř‘.

hacák  jen nář. — Hláskovou obměnou z hasák, viz tam.

hachlice  jen nář. — Hlásková obměna výrazu bachlice, příp. vachlice, viz tam; náslovné h- v návaznosti na územně blízký název hasák.

hajsák  jen nář. — K nář. hajsat ‚klouzavě se pohybovat, mávat‘.

harfa  v sled. významu jen nář. — Přenesením.

hasák  v sled. významu jen nář. (Kt „náčiní, jež se přidává ke kose, seče-li se žito nebo pšenice“, Jg „kdo hrabicemi žne“) — Podle Mch snad zkrácením z hasačert (‚pružina k otřásání moučným pytlem ve mlýně, aby se oddělila mouka od otrub‘) a následným přenesením. Holub-Kopečný vykládá odvozením od stč. hasati ‚rejdit‘.

hatlafa  jen nář. — Nejasné.

hazačka  jen nář. — K házet (obilí se obloukem házelo na jednu vrstvu).

hrabice  v sled. významu jen nář. — Přenesením (SSJČ ‚kosa s roženci‘).

kadlafa  jen nář. — Nejasné.

kosa s lupem, k. s ligou, k. s obloučkem, k. s obloukem, k. s prutem, k. se strojkem  v uvedených spojeních jen nář. — Opisná vyjádření, v nichž subst. kosa je blíže určeno různými předložkovými výrazy.

křídlo  v sled. významu jen nář. — Přenesením.

lepač  jen nář. — K nář. lepat ‚pleskat‘.

lepačka  jen nář. (SSJČ nář. ‚plácačka na mouchy‘) — Viz lepač.

lepák  jen nář. (Kt ‚plácačka na mouchy‘) — Viz lepač.

lopatka  v sled. významu jen nář. — Přenesením.

luňák  v sled. významu jen nář. — Patrně přenesením (SSJČ ‚dravý pták s typickým vykrojením ocasu‘).

lupač  jen nář. — K lupat ‚švihat, pleskat‘.

lupák  jen nář. — Viz lupač.

machlice  jen nář. —  Z bachlice záměnou retnic b a m.

motýl  v sled. významu jen nář. — Přenesením.

můra  v sled. významu jen nář. — Přenesením.

netopýr  v sled. významu jen nář. — Přenesením.

oblouk  v sled. významu jen nář. — Přenesením pojmenování části na celek.

oháňka  v sled. významu jen nář. — Od ohánět (se).

pavouk  v sled. významu jen nář. — Přenesením.

peroutka  v sled. významu jen nář. — Přenesením (SSJČ ‚ptačí křídlo‘).

plácačka  v sled. významu jen nář. (SSJČ ‚dřevěná hůlka na konci rozšířená na vyklepávání šatů a koberců nebo na zabíjení much‘) — K plácat.

plachetka  v sled. významu jen nář. — Přenesením pojmenování části na celek.

plachetnice  v sled. významu jen nář. — Patrně univerbizací spojení plachetní kosa.

pláskačka  jen nář. — K nář. plaskat ‚pleskat‘.

pleskáč  v sled. významu jen nář. — K pleskat.

pleskačka  v sled. významu jen nář. (SSJČ ‚nářadí na plácání; plácačka na mouchy‘) — Viz pleskáč.

pometlo  v sled. významu jen nář. — Přenesením.

povětří  v sled. významu jen nář. — Přenesením (SSJČ ‚prudký vítr‘); při sečení kosou s obloukem se tvoří van vzduchu.

prak  v sled. významu jen nář. — Přenesením.

prakr  jen nář. — Přenesením (nář. ‚klepačka na vyklepávání koberců‘).

pružina  v sled. významu jen nář. — Přenesením pojmenování části na celek.

pružinka  v sled. významu jen nář. (Jg „ohnuté dřevo u hrabičné kosy“) — Přenesením pojmenování části na celek.

přiháněčka  jen nář. (SSJČ přiháněč zeměd. slang ‚zařízení u sklizňových strojů k naklánění obilí na kosu‘) — K přihánět.

přiháňka  v sled. významu jen nář. — K přihánět.

přihazovačka  jen nář. — K přihazovat (stébla obilí se přihazují na jednu vrstvu).

přihrnovačka  jen nář. — K přihrnovat.

přisekávačka  jen nář. — K přisekávat.

skládek  v sled. významu jen nář. — Formální dem. k sklad ‚skládání, ukládání‘, to k skládat ‚ukládat stébla‘, přenesením.

šipr  jen nář. — Patrně adaptací výrazu přejatého z něm. (Schieber ‚zařízení na posunování‘).

vachl, vachle  f. jen nář. — Adaptací výrazu přejatého z něm. (wacheln ‚vát, třepetat se‘).

vachlice  jen nář. — Od vachl(e), viz tam.

5    kosa s háčkem Ru 3 — kosa se sejtkem Ju 3

6    AJŚ 100, AJPP 106

Bh