ČJA 3

6 čeledín (631)

1    M         čeleďín (též 661, 706, 725, 731, 732, 739, 748)

pacholek

chasník

kočí

voráč

chlap 112, 116, 127

N          kočí ‚vozka‘, koňák ‚milovník koní, pasák koní‘, skoták/pasák/volák ‚pasák dobytka‘, prostřeďák ‚mladší čeledín‘, pohunek/-únek ‚mladší či nejmladší čeledín‘, krmič

2                 Zkoumala se nář. pojmenování pro zemědělského dělníka pracujícího dříve na statku za mzdu, stravu a byt, pro nějž ve spisovném jazyce existují označení čeledínpacholek. Šlo zpravidla o dělníka ošetřujícího koně nebo pracujícího s nimi.

Shromážděné nář. výrazy se diferencují pouze lexikálně, a to jen v Čechách, kde byly často zapsány dva až tři názvy vedle sebe. Jde zpravidla o původně profesionálně specifikovaná, v době výzkumu však už zřejmě neodlišená označení.

Pojmenování specifikovaná profesně, případně věkově (skoták, pasák, volák, krmič, prostřeďák, pohůnek) nejsou na mapě zakreslena, stejně jako názvy víceznačné v případě, že byly zachyceny v některém užším významu (srov. 1 N). Někdy však nelze zcela jednoznačně rozhodnout, zda zapsané výrazy jsou či nejsou plně ekvivalentní. U substantiva chasník např. interferují významy ‚mladík‘, event. ‚hospodářův syn‘ a ‚sloužící čeledín‘, u subst. oráč zase významy ‚nižší čeledín‘ a ‚čeledín vůbec‘. Srovnatelnost zachycených výrazů také ztěžuje různá míra expresivity, která podléhá vývoji; např. dříve neutrální označení pacholek může dnes být někdy pejorativní, či dokonce může znamenat i nadávku (‚ničema, darebák‘). Mapována jsou tedy pouze ta pojmenování, která byla informátory uváděna jako ekvivalentní bez bližší charakteristiky.

3                 Největší územní rozsah má slovo pacholek. Pokrývá celou Moravu a Slezsko, kde se vyskytuje zpravidla jako výraz jediný, a dále jzč. nář., sev. Jihlavsko, sev. a vých. okraj svč. nář. – v těchto oblastech však byl zapsán téměř vždy v dubletě s jinými názvy. Zbývající území, tj. střč. nář. a většina svč. nář., se vyznačuje různými, navzájem se prostupujícími ekvivalenty.

Další pojmenování – čeledín – se objevuje více či méně soustředěně především ve vých. polovině Čech s malými přesahy na Moravu.

Výraz kočí je doložen z většiny území střč. nář. a z jzč. nář. (bez Českobudějovicka a Jindřichohradecka), ze svč. nář. jen řídce.

Kompaktní území vymezené zhruba městy Praha, Mladá Boleslav, Nová Paka, Hradec Králové a Kolín pokrývá pojmenování chasník, jež bylo řidčeji zapsáno i jinde, zejména na záp. okraji Čech.

Mnohem menší rozsah mají regionalismy oráč (na širším Příbramsku a v sz. části střč. nář.) a chlap (na sv. okraji Čech).

Ve městech se tato položka nezkoumala.


4    čeledín  stč., Jg, SSJČ, hluž. čeladnik, čeladźin zast. (vše ‚služebník‘) — Od čeleď (viz III-5 čeleď).

chasník  Jg, SSJČ — Od chasa (viz III-5 čeleď).

chlap  v sled. významu jen nář. (stč. ‚nešlechtic, poddaný sedlák, člověk prostý‘, Jg ,poddaný‘, Kt též ‚sluha‘, SSJČ zast. ‚poddaný, nevolník‘, pol. chłop ‚drobný rolník, vesničan‘, luž. chłopc zast. ‚služebný mladík‘) — Psl. *cholpъ. Specifikací,

kočí  v sled. významu jen nář. (stč. též kotčí ,vozka‘, Jg i SSJČ ‚vozka‘) — Přejato z maď. (z adj. kocsi, to podle vesnice Kocs, kde


bývala důležitá přepřahací stanice); rozšířením významu.

oráč  v sled. významu jen nář. (Jg „pacholek, čeledín u sedláka neb i pána sloužící, a k orání ustanovený“, SSJČ dříve ‚zaměstnanec na statku o stupeň níže než čeledín‘) — Od orat. Rozšířením významu.

pacholek  stč., Jg selský pacholek, SSJČ, SSJ paholok (pol. pachołek ‚sluha‘, hluž. pachol, dluž. dem. pacholk, pacholo n. ‚chlapec, sluha‘ — Od *pachole ,dítě‘ (sufix -ek s funkcí přechylovací k mask.).

5    čeleďín Ru 2 — čeleďin Ju 2, 4 — pacholek Po 1, Ju 1, 2, Ru 5 — chasňik Ju 3 — kočiš Ru 4 — kočijař Ru 3 — sluha Ju 3 — słuha Ju 7 — slúga Ju 1, 2 — slouha Ju 1, 5, Ru 3

6    ASJ IV 139:1a, AJPP 435, AJK 240, SSA 84

Či