ČJA 3
55 pšenice (1036)
1 M pšeňice (pšeňca 514, 641, 665) — pšence
žito
N pšenčka, pšenka
2 V nářečním označení pšenice (obilnina rodu Triticum) se vedle lexikálního protikladu pšenice × žito objevují rozdíly hláskoslovné, z nichž na mapě zaznamenáváme diferenci pšenice × pšence.
Nemapovány zůstaly deminutivní formy. Jsou pociťovány jako expresivní. Byly zachyceny zcela ojediněle a vyskytují se vždy v dubletě. Jejich expresivní charakter dokládá i nářeční materiál z KLA.
3 Pro východní polovinu Moravy a celé Slezsko s výjimkou Těšínská a Jablunkovská je charakteristický výraz žito.
Na ostatním území byl zapsán název pšenice, z již. poloviny zč. nář., z širokého Roudnicka, svč. nář. (s výjimkou širokého Vysokomýtska a již. Královéhradecka) a ze střm. dialektů (v jejich středním severojižním pruhu) byla doložena obměna pšence. Vyskytuje se většinou dubletně, místy však – zejména na Moravě – jako podoba výhradní.
Výrazy ve městech se shodují s názvy zachycenými ve venkovském okolí. V areálu výrazu žito užívá zvláště mladá generace ve městech označení pšenice.
4 pšence jen nář.; Kt pšenka, SSJČ nář., též pšenka obl., hluž. pšenca — Viz pšenice.
pšenice stč. pšenicě, Jg též pše f., SSJČ, SSJ pšenica, pol. pszenica — Psl. *pьšenica, to od *pьšeno ‚opichované obilí‘, tj. obilí, jež nelze snadno oddělit od plev.
žito Jg slc., SSJČ obl. mor., SSJ obl. — Psl. *žito ‚obilí jakožto výživa‘, to z psl. *žiti ‚žít‘, tedy ‚co dává obživu‘. Specifikací.
5 pšeňica Ju 6, Ru 5 — pšeňice Po 1, Ju 1–5, Ru 1–4 — žito Ju 7
6 ASJ IV 75: 37a, AJŚ 81, PLPJ 29, AJPP 269, OLA 589, ALE 70
Kl