ČJA 3
47 houžev u plužních koleček (1007) —
1 M houžev f. (gunžev 833–836) — oužev
houžva — úžva 737 — hužva — užva 732, 811, 814, 827 — húžba 721, 722 — hužba 703, 730, 747, 822
houžvja
houžve f. 428, 430, 453
houž f. — houšť
houže f. 337, 427, 453, 461
houška
voračka
kruh (kruha 639, 742)
krouža (króška 647) — gróža 636, 668, 671, 674 (gróška 651) — groža 656, 663, 666
kruško 805 (krušco 813)
(v)oko
škobla 803–805
kňežna 149, 213
2 Výzkum sledoval nář. názvy pro železný kruh, který se od plužních koleček nasouval na hřídel pluhu a jímž se spolu s potykačem regulovala hloubka orby. Lexém houžev (s příslušnými variantami), který je základním pojmenováním této reálie v čes. nářečích, byl v době výzkumu už mnohde nahrazován nespecifikova
nými názvy (oko
či kruh). Ani v
případě dubletního výskytu (houžev +
oko či kruh) se význam obou slov zpra-
vidla neliší, jen výjimečně (stř., záp. Čechy) informátoři charakterizovali slovo oko či kruh jako ‚kroužek na
konci‘, houžev pak jako celé
zařízení.
Ve stř. pruhu Moravy (na Zábřežsku a odtud směrem na jih až k Břeclavi) nebylo příslušné pojmenování naším terénním výzkumem už mnohdy zachyceno vůbec, proto v těchto případech bylo k doplnění chybějících údajů využito materiálu z KLA.
Ve spisovném jazyce neexistuje pro uvedenou součást pluhu specifické pojmenování. Slovo houžev (a varianty) zde znamená ‚prut, větev, kmen nebo kořen ohebného stromku zkroucený jako provaz‘. U všech Slovanů byla (podle Mch) zřejmě původně houžev u pluhu zkroucená z prutů, později se původní název přenesl na železný kruh, popř. železný řetěz s kruhem ke zvyšování nebo snižování hřídele.
Vedle rozdílů lexikálních ukazuje mapa především významné diference morfologické houžev × houžva × houž (za morfologický rozdíl považujeme i vztah houžva × houžvja). Kromě toho byly u tohoto lexému zachyceny i areálově vymezené rozdíly hláskoslovné (např. houžev × oužev, houžva × hužva × užva; výraz houšť vznikl patrně příklonem ke stejně znějícímu substantivu od hustý na základě motivace ‚hustá spleť (prutů)‘, avšak vzhledem k jeho výskytu v dubletě s výchozí podobou houž nebo v jejím sousedství jej hodnotíme jako její hláskovou variantu).
Slezský výraz hužva by bylo možno hodnotit jako podobu s pravidelným krácením ú > u ve kmeni, a zahrnout jej tedy na mapě do areálu výrazu houžva. Protože však podoby s krátkým kmenovým u byly zachyceny též porůznu ve vm. nář. a také na Litovelsku, nelze jednoznačně rozhodnout, zda slez. podoba nevznikla v důsledku jiné změny, než je slez. krácení dlouhých samohlásek (srov. PRO Ala); proto ji na mapě uvádíme.
Diference slovotvorné, rodové i hláskoslovné jsou doloženy i u lexému kruh (kruh × krouže × grouže × gruže).
3 Základní protiklad je v rovině morfologické. Největší územní rozsah má podoba houžev. Zabírá větší sv. část Čech a záp. polovinu Moravy, zpravidla jako dubletní se objevuje i jinde v Čechách, zejména na Táborsku; odděleně je doložena z již. Těšínska a Jablunkovska.
Varianta houž zaujímá jzč. nář. (bez Chodska, již. Klatovska a Jindřichohradecka) a přesahuje na jz. okraj střč. nář. Na Jindřichohradecku, tj. v jižním úseku hranice mezi podobami houž a houžev, byly zapsány formy houže a houžve, v sz. úseku této hranice a na Plzeňsku se objevuje obměna houšť.
Morfologická varianta houžva pokrývá vých. polovinu Moravy (se značnými mezerami v sev. a záp. části areálu, kde se užívá novějších, neterminologických pojmenování); na širším Brněnsku, zejména v okolí Židlochovic, byla zapsána obměna houžvja.
Podoba hužva zabírá většinu slez. nář. a rozptýleně se vyskytuje také na širším Uherskobrodsku a na Litovelsku.
Obměny bez náslovného h- se objevují v areálu kolem Nového Města na Moravě a na sev. Třebíčsku (oužev) a dále ojediněle při nejjižnějším okraji Moravy a v širším okolí Příbora (užva).
Odlišné lexémy jsou buď okrajové – oračka na Chodsku a již. Klatovsku, škoble na jz. Opavsku, kněžna na Mladoboleslavsku –, nebo se vyskytují více či méně rozptýleně a často promíšeně – oko převažuje v sev. polovině Čech, kruh byl zachycen (často jako nedubletní) zejména při sev. a sv. okraji Čech, na Zábřežsku a v okolí Brna a Břeclavi, jeho varianty krouže hlavně na Vyškovsku a Kyjovsku, grouže rozptýleně především na centrální Hané, gruže mezi Litovlí a Prostějovem, kružko ojediněle na již. Opavsku.
4 grouže f. jen nář. (Kt gróža, gróška ‚kroužek‘) — Specifikací nář. obměny slova kruh (viz tam), vzniklé snad příklonem k dnes už vymizelé podobě houže, a náslovnou změnou kr > gr.
gruže f. jen nář. — Viz grouže; podoba s krátkou samohláskou v základu.
houšť v sled. významu jen nář. — Z houž snad příklonem k substantivu houšť ‚houština, spleť‘, viz odd. 2.
houž jen nář.; stč. húž, Jg „někdy železný, někdy a to vlastně z houžve utočený kruh pod zhlavím mezi drábcem, kterým se hřídel povýšiti neb ponížiti může“ — Patrně z psl. *gǫžь ‚provaz ukroucený z prutů‘; přenesením názvu staršího, funkčně totožného zařízení.
houžba jen nář.; ALJ húžba mor. (Kt húžba u Doláků ‚houžev‘ i „březový provaz na gréfinách místo řetězů“) — Z houžva záměnou retnic.
houže jen nář. (stč. húžě ‚houžev, provaz‘, Jg ‚provaz‘) — Přenesením,
viz houž; z psl. *gǫžь příklonem k samohláskovému deklinačnímu typu.
houžev v sled. významu jen nář.; Jg viz houž (stč. húžěv ‚houžev‘, SSJČ ‚prut zkroucený jako provaz‘, ‚provaz, zejména lýčený‘, pol. gążew viz houžva) — Přenesením, viz houž. Z psl. *gCžьvь.
houžka jen nář. (Jg dem. „ohebný prut, zvláště skroucené dřevo ohebné k vázání něčeho“) — Přenesením dem. k houž, viz tam.
houžva jen nář.; Jg viz houž (stč. húžva ‚houžev‘, Kt húžva viz houžba, ALJ ‚plužní kolečka‘ vm., SSJ húžva ‚zkroucený prut‘, pol. gążwa ,železný spoj mezi jařmem a ojí‘) — Z psl. *gǫžьva.
houžve jen nář. (stč. húžvě ‚houžev‘) — Viz houžev; podoba náležející měkkému žen. samohláskovému typu; zřejmě navazuje na stč. (pravděpodobné je ovlivnění sousedními podobami houže a houžev).
houžvja jen nář. — Viz houžva; přechodem k měkkému žen. samohláskovému typu.
hužba jen nář. (Kt ‚houžev‘ u Doláků) — Viz houžba a hužva.
hužva jen nář. (stč. ‚houžev‘) — Viz houžev; podoba se zkráceným kmenovým vokálem (snad paralela k mor. krácení).
kněžna v sled. významu jen nář. (Jg „ploský kus železa, na kterém houžev visí u pluhu“) — Motivace nejasná.
krouže f. jen nář. (Kt krúžka ‚kroužek‘ val.) — Viz grouže.
kruh v sled. významu jen nář.; ALJ mor. „část koleček plužních — zřídel navleče se do železného kruhu“ (stč., Jg, SSJČ – u všech ‚předmět připomínající tvarem kruh‘) — Specifikací významu.
kružko jen nář. (Kt ‚kroužek‘ val.) — Specifikací nář. obměny dem. ke
slovu kruh (viz tam), vzniklé příklonem k neutru.
oko v sled. významu jen nář. (SSJČ ‚předmět připomínající tvarem oko‘) — Přenesením.
oračka v sled. významu jen nář. — Od orat.
oužev jen nář. — Od houžev zánikem náslovné souhlásky hyperkorekcí. Podle Mch odvozené sloveso znělo mor. húžvať, ale ztratilo h- a u-, bylo pak chápáno jako předpona: užvať ‚pokrčit‘. Od toho pak zřejmě zpětně oužev.
oužva jen nář. — Viz houžev a oužev.
škoble jen nář. — Adaptací slova přejatého z něm.
užva jen nář. — Viz hužva a oužev.
5 houžev Po 1, Ju 1 — húžva Ju 7 — gúžva Ju 4 — hužva Ju 6 — houž Ru 2 — kruh Ju 3 — voko Ju 3 — karika Ju 2
6 —
Či