zatykač

potykel (potekl 652, porpetykel 802)

přetykl (přetykel 502, 630, 653, 654)

zapikač (zapikáč 111, zapichač 113, zapichovač 129, -áč 115) — zapíkač (zapíchač 124,129)

přepikač (přepicháč 417) — přepíkač 145, 216, 231, 232 (přepíchač 156)

popikač

svořeň (sf- 731, stvořeň 676, stvořen 809)

svořínek (-ének 710, 727, 729, 743–745, 754, 804, stvořének 706, 811)

svorňík — cvorňík 112, 644–646

povjerák

povjerač 422, 433

převjerák

popek

král

králik (králiček 105,116)

štos (šteslo 610)

hák

háček

kurek

kohútek — kokotek

káčerek

klučka 825–827, 831

popjeňák 416, 425

hřeb (ř-)

hřebík (ř-)

přestrkač 439, 453 (přestrkovač 461)

štyft 820, 825, 827

šlufa 825, 827

S          pacholík 445

2                 Mapa zobrazuje územní rozložení nář. názvů pro potykač, tj. zahnutý železný kolík, na nějž se navléká houžev plužních koleček, a tím se reguluje hloubka orby (potykač se zasunuje do otvorů na hřídeli pluhu – čím dále od klečí, tím je orba hlubší). Protože jde o reálii spojenou spíše s pluhem staršího typu, která se v některých oblastech přestala používat – tam pak byl zaveden jiný způsob regulace hloubky orby –, nemohla již být příslušná pojmenování v době výzkumu zaznamenána. Jedná se zejména o stř., již. a jv. Moravu a záp. Slezsko. Tam byl chybějící materiál doplněn doklady z KLA.

Zachycená pojmenování jsou velmi různorodá; diferencují se zejména lexikálně, ale v hojné míře též slovotvorně (např. potykač × zatykač × přetykač, pověrák × pověrač × převěrák) a hláskoslovně (např. potykač × potýkač × potykáč, svorník × cvorník). Ve spis. jazyce slouží pro uvedenou reálii názvy potykač a přetykač.

Výraznou skupinu těchto pojmenování tvoří názvy se slovesným kořenem -tyk- (z *-tъk- ‚vetknout, vsadit‘). Výrazy za-/po-/přepikač přiřazujeme odlišnému kořeni -pik-, který vznikl patrně z kořene -pich- (k píchat, potykač se „zapichuje“ do hřídele pluhu) příklonem k okolním formám s kořenem -tyk-. Jg dokládá pouze podoby s kořenem -pich- (v našem materiálu je doložen jen řídce a nesoustavně vždy v oblasti kořene -pik-⁄-pík-), kořen -pik- je zaznamenán až později u Kt.

Kromě výše uvedených starých termínů byly zachyceny i názvy s obecnějším významem, ne plně terminologické, v tomto případě specifikované na označení potykače – hák, klučka, hřebík, svorník, šlupa, štyft, dále názvy metaforické, např. král, kohoutek, káčerek, kurek, a výrazy přejaté z něm. – štos, štyft a šlufa. Někdy lze postihnout i areálově vymezené motivační celky, např. popěňák v sousedství výrazů pověrák a převěrák nebo kohoutek, kurek a káčerek v nejvýchodnějších oblastech zkoumaného území.

Některých ze zapsaných pojmenování, např. svorník, kohoutek, káčerek aj., se užívá zároveň pro jiné podobné reálie, ať už součásti pluhu (např. pro pevný železný háček na hřídeli pro zaklesnutí houžve nebo pro železný kolík na připojení vah), či selského vozu (srov. III-131 horní výstupek na konci oje, III-137 svorník).

3                 Mapa představuje značně komplikovaný obraz rozložení nář. pojmenování. Nejsložitější situace je na vých. polovině Moravy a ve Slezsku.

Největší územní rozsah mají názvy se starým kořenem -tyk-. Z nich nejrozšířenější je výraz potykač, který je charakteristický pro značnou záp. část Čech a je na tomto území téměř výhradní. Odděleně je pak doložen ještě ze Vsetínska. Mezi Prahou a Příbramí se řídce objevuje obměna se zdlouženou kmenovou samohláskou potýkač, zhruba mezi Benešovem a Slavonicemi zaujímá rozsáhlý, též téměř čistý areál podoba se zdlouženou samohláskou v příponě potykáč. Na ni na východě navazuje varianta přetykač, které se užívá na širším Brněnsku, Boskovicku a Novoměstsku a odděleně také na Doudlebsku. Severně od Nového Města na Moravě byla zapsána obměna přetýkač, řídce zejména na Moravskokrumlovsku přetěkač. Forma zatykač nepokrývá ucelenou oblast, byla zaznamenána porůznu zejména v svč. nář. a u Nového Města na Moravě. Varianty s příponou -el/-l se vyskytují ve stř. části slez. nář. (potykel) a dále mezi Svitavami a Boskovicemi (přetykel) a na Prostějovsku (přetykl).

Pro svč. nář. (bez záp. okraje) jsou typická pojmenování s kořenem -pik-: v jejich stř. části zapikač (rozptýleně se zde objevuje i obměna zapíkač), v již. části (odkud přechází do střč. nář. na širší Kolínsko a sv. Ledečsko) přepikač (sz. od Kolína i přepíkač). V pruhu od Benešova jz. směrem přes Strakonice až k pohraničí je běžné označení popikač.

Dalším hojně doloženým lexikálním základem je -věr-⁄-vor-, jenž je obsažen ve slově svořeň (v pruhu táhnoucím se severojižním směrem středem Moravy a na Slovácku – s dem. variantou svořínek, příp. svořének zejména na Uherskobrodsku) a ve variantě svorník (na záp. okraji výše vymezeného areálu – Břeclavsko, Boskovicko, Zábřežsko – pokračujícím v přerušovaném pásu sz. směrem na Náchodsko a do Podkrkonoší). K uvedenému kořeni patří i výrazy pověrák (mezi Strakonicemi, Prachaticemi a Českými Budějovicemi; na Strakonicku pověrač) a na něj na východě navazující převěrák (mezi Českými Budějovicemi a Jindřichovým Hradcem).

Poměrně velkou oblast zaujímá ještě přejatý výraz štos na záp. Moravě, ostatní pojmenování pokrývají jen malá, i když zpravidla relativně kompaktní území – popek na sz. okraji Čech, král na širším Mladoboleslavsku s variantou králík zejména v horním Pojizeří, hák na Opavsku a na sev. okraji vm. nář. s variantou háček převažující na Holešovsku, kurek v čes.-pol. smíšeném pásu, kohoutek a kokotek především sev. a již. od Vsetína. Jiná mají charakter okrajových regionalismů – hřeb/hřebík zejména na záp. Roudnicku a jz. Strakonicku, popěňák jz. od Tábora, přestrkač na již. Jindřichohradecku, káčerek v záp. Slezsku a vzácně ve vm. nář., štyft, šlufa a klučka v povodí Ostravice.

4    cvorník  jen nář.; Jg — Ze svorník (viz tam) nepravidelnou změnou náslovné souhláskové skupiny sv- > cv-.

háček  v sled. významu jen nář. (Jg „háček u pluhu, na který se váhy zavěšují“) — Od hák. viz tam.

hák  v sled. významu jen nář.; Bš železný hák (stč., Jg, SSJČ, SSJ — u všech obecný význam ‚nářadí na konci zakřivené k zachycování, držení něčeho‘) — Specifikací.

hřeb  v sled. významu jen nář. — Specifikací.

hřebík  v sled. významu jen nář. — Od hřeb, viz tam.

káčerek  jen nář. (Kt i Bš kačerek ‚výstupek na konci oje‘) — Přenesením. Srov. kohoutek, kokotek, kurek.

klučka  jen nář.; ALJ vých. Slez. (stč. kľučka ‚háček‘, SSJČ klička dem. ke klika) — Přenesením (nář. podoba bez přehlásky u > i).

kohoutek  v sled. významu jen nář.; Bš, ALJ Novojičínsko — Přenesením.

kokotek  jen nář.; Kt — Přenesením (stč. i SSJČ nář. ‚kohout‘); srov. kohoutek, kurek, káčerek.

král  v sled. významu jen nář.; Jg (též „hřeb u pluhu k váhám“) — Přenesením. Motivace nejasná.

králík  v sled. významu jen nář.; ALJ podkrk. — Od král, viz tam.

kurek  jen nář.; ALJ vých. Slez. — Přenesením nář. výrazu pro kohouta (stč. kur a pol. kurek ‚kohout‘). Srov. kohoutek, kokotek, káčerek.

pacholík  v sled. významu jen nář. — Přenesením (SSJČ zast. ‚chlapec‘). Motivace nejasná.

popek  jen nář.; Jg — Nejasné. Snad přenesením dem. k pop ‚kněz‘, motivace nejasná.

popěňák  jen nář. — K psl. *pьno, pęti ‚napínat, připínat‘,

popikač  jen nář. — Patrně k píchat (tedy z pův. popichač) příklonem k základu -tyk-, viz potykač a ostatní varianty. Nelze vyloučit názor Mch, že píchat je s-ové intenzivum z *pikati ‚píchat‘; pak by toto subst. zachovávalo archaickou podobu sloves, kořene.

potykač  Jg, SSJČ, Bš též pomykač — Ke slovesnému základu -tyk (*-tъk- ‚vetknout, vsadit, vložit‘).

potýkač  jen nář.; Kt — Viz potykač. Kvantita v kořeni snad vlivem slovesa potýkat.

potykáč  jen nář.; ALJ Třešť, Telč — Viz potykač.

potykel  jen nář.; Bš — Viz potykač; podoba se starobylým sufixem -el.

pověrač  jen nář. — Patrně ke zdlouženému slovesnému kořeni -věr- z psl. *vьro, verti (k témuž kořeni patří sevřít, svírat). Mch však uvádí pověrek, pověreň ‚sochor k nošení škopku (prostrkuje se oběma uchy)‘ jako nejasné a se slovesem nespojuje.

pověrák  jen nář.; Jg, Kt též poděrák, zapírač, Bš poverák St. Hrozenkov — Viz pověrač.

přepikač  jen nář.; Jg přepichač — Viz popikač.

přepíkač  jen nář.; Kt „hřebík u pluhu“ — Viz přepikač.

přestrkač  jen nář. — Od přestrkat; patrně vzniklo na bázi sousedního názvu přetykač a v důsledku ztráty povědomí o etymologické souvislosti se přiklonilo k jinému slovesu.

přetěkač  jen nář. — Patrně přes střm. podobu slova přetykač (viz tam), tj. přetekač, snad příklonem k han. přetěkat ‚přetékat‘.

přetíkač  jen nář. — Viz přetěkač – zde s dlouhým vokálem v kořeni.

přetykač  Jg „hřebík nebo kolík železný, který houžev na hřídel u pluhu upevňuje, a se přetyká, tj. přestrkává“, Kt přetekač na Hané, SSJČ — Viz potykač.

přetýkač  jen nář. — Viz přetykač a potýkač.

přetykl  jen nář.; Bš přetekl — Viz přetykač a potykel.

převěrák  jen nář. — Viz pověrák.

svorník  v sled. významu jen nář.; Jg (SSJČ ,předmět sloužící k spojování dvou nebo více předmětů‘) — Specifikací; patrně ke stejnému slovesnému základu jako pověrač, viz tam. Viz též svořeň.

svořeň  jen nář. (Kt „železný hřeb vůz spínající“, Bš „hřeb na připojení váh“, SSJ svoreň ‚silná krátká železná tyčka sloužící na spo

jování dvou součástí‘) — Specifikací; patrně ke stejnému slovesnému základu jako pověrač, viz tam. Viz též svorník.

svořínek  jen nář. (Kt a Kt(Bš) též svořének — obě dem. ke svořeň, viz tam) — Od svořeň, viz tam.

šlufa  jen nář. — Adaptací něm. výrazu (Schleife ,smyčka‘).

štos  jen nář.; ALJ záp. Mor. — Přejato z něm. (Stoß ‚rána, bodnutí‘).

štyft  v sled. významu jen nář. (SSJČ též šteft ob. ‚kovový nebo dřevěný kolíček k utěsnění‘, ALJ ‚hřebík‘ slez.) — Přejato z něm. (Stift ‚kolíček, skoba‘).

zapikač  jen nář.; Jg zapichač, Kt — Viz popikač.

zapíkač  jen nář.; Kt zapíchač — Viz zapikač.

zatykač  v sled. významu jen nář.; Jg — Viz potykač.

5    potikač Ju 3 — potigač Ru 2 — přetikač Ju 3 — přeťikač Ju 4 — zapikač Ju 2 — zapíkač Ju 2 — přepikač Ju 1, 2, Ru 4 — přepikáč Ju 1, 2

6    —

Či