4 výměnek (624)

1    M         výmňenek (vejmenek 151, 162, 214) — výminek — vejmínek — vejmiňek — vejmíňek 237, 239 — vejimek 315

výmňena — výmina 731, 732, 743, 756

výmňenka (vímjenka 755) — výminka — vejmínka — vejmíňka 247, 257, 401, 428

vejmluva 304 (vymova 833–836)

vyu̯amek 818, 819

2                 Předmětem zkoumání u této položky byla jednak nář. označení smlouvy o zaopatření, které si pro sebe odstupující držitel hospodářství vymínil od svého nástupce, jednak nář. pojmenování pro obydlí výměnkáře. Výsledky výzkumu ukázaly, že se názvy obou skutečností většinou neliší, proto je jejich zeměpisné rozložení zobrazeno souborně na jedné mapě. (Pouze na stř., již. a záp. Moravě se feminin někde užívá pro obydlí a maskulin pro smlouvu, ale i tam obě pojmenování často splývají.)

Většina výrazů je odvozena od stč. slovesa *vymieniti ‚vymíniť‘, základy výměn- a výmin- vznikly hláskovou diferenciací téhož stč. základu vymien-, podmíněnou slovotvorně, popř. dodatečným vyrovnáváním. Na mikroareálech byly zachyceny další lexémy (výmluva, výlamek). Kromě uvedených diferencí lexikálních vykazuje materiál diference rodové (např. výměnek × výměnka), slovotvorné (např. výměna × výměnka) a hláskoslovné (výměnek × výminek × výmínek × výminěk × výmíněk × vejimek).

Všechna pojmenování jsou deverbativa od sloves s předponou vy- (vymínit (si), vymluvit, vylámat, tedy s významem ‚nějak vyčlenit‘); podobně motivované názvy má i slovenština a lužičtina.

3                 Jednotlivé ekvivalenty tvoří areály, které se někdy vzájemně prostupují, jindy se vyskytují vícekrát odděleně na různých místech zkoumaného území.

Pojmenování se základem výměn- pokrývají již. část jzč. nář. a dále rozsáhlou oblast zahrnující svč. nář., velkou stř. část Moravy a sz. polovinu slez. nář. Téměř na celém tomto území byl zapsán výraz výměnek; ve stř. pruhu Moravy jej překrývají varianty žen. rodu – v sev. a stř. části střm. nář. výměna, jižně odtud výměnka.

Na zbývajícím území čes. jazyka, tj. na značné části Čech, na větší části vm. nář. a v jv. polovině Slezska, byla zaznamenána pojmenování se základem výmin-. Výraz výminek je doložen v několika oddělených areálech: v záp. Čechách, ve stř. Polabí a dále ve stř. a sz. části vm. nář. a na Příborsku a Frenštátsku (v dubletě s protějškem žen. rodu výminka je běžný i na jz. Moravě). Varianta výminka zaujímá menší ostrov mezi Plzní, Příbramí a Rakovníkem a dále zabírá pás mezi Táborem, Jihlavou a Znojmem a pokračuje dále od Břeclavi podél vých. hranice Moravy (s přerušením na Kopanicích) až na sv. Vsetínsko. Podoba výminěk pokrývá téměř celou oblast střč. nář., varianta žen. rodu výmiňka byla zapsána zejména mezi Rakovníkem a Příbramí. Podoby se zdlouženou samohláskou v základu výmínka, výmínek se objevují mezi Plzní, Rakovníkem a Příbramí a na Táborsku a Jindřichohradecku.

Jiné lexémy byly zapsány na nejzazších okrajích českého území: výmluva na již. Těšínsku a Jablunkovsku a ojediněle na Chodsku, výlamek ve zkoumaných obcích na území Polska sv. od Opavy.

Ve městech se výzkum této položky neprováděl.