ČJA 3
36 kleče (996)
1 M kleče (kleča plt. n. 643, 678, kleťe 450) — klače — glače 706, 707, 725
klečata 461, 652, 653
kleky — klaky
ťíhle (ťi- 304, 306–309, 317, 320, 321, 337) — ťehle
ťíhlata
ťihli 318, 330, 331
ťihlice 317
sochi
soški 501
klešťe 113, 502
kleščini 601
kliki
ruky 818
ručky (runčk’i 834–836) — roučky
ručice 336, 421, 432
ručički
ručini 444
rukovidla 508, 616
rukovjeťe 108, 502 (rukovjeďe 502, rukovjeďi 453)
nohy (nog’i 832–836)
nošky 802, 803, 808
noše 825, 830, 831
nožice (nožňice 333)
nožiny
S lejstri, rejstri 306
2 Mapa zaznamenáva nářeční výrazy označující kleče, tj. rukověťmi opatřená ramena k vedení potažných pluhů (Příruční slovník naučný; v SSJČ nepřesně definována jako ‚držadla u pluhu‘). Pro získaný nářeční materiál jsou vedle rozdílů lexikálních příznačné zejména diference slovotvorné (např. ruky × ručky × ručice × ručičky × ručiny); v menší míře se objevují diference morfologické (např. kleče × klečata, tihle × tihly) a hláskoslovné (např. kleče × klače, tihle × těhle).
Výzkum byl zaměřen na souhrnné pojmenování obou ramen, a příslušné nářeční ekvivalenty proto předkládáme v plurálové formě. Nesledovaly se případné diference v označení pravé a levé kleče. Bš a Jg uvedené rozdíly registrují. Jg uvádí, že „pravá kleč slove zvláště náruční nebo brázdní, levá pak podsední“, Bš dokládá z Valašska název přínoska pro pravou kleč a dlabovka pro kleč levou. Jg navíc také charakterizuje slova kleče a sochy jako označení dvou různých pojmů – „kleče jsou křivé (u pluhu)“, kdežto „socha je rovná (u rádla)“. Náš výzkum však tyto rozdíly nezachytil. Některá pojmenování mohou také někdy označovat pouze část s dřevěným obložením sloužící k přímému uchopení pluhu. Nářeční materiál byl srovnán s materiálem z KLA a doplněn jím.
Většině nářečních termínů lze přisuzovat metaforický původ.
Z jazykovězeměpisného hlediska je pozoruhodné, že dialektismy vycházející ze základových slov ruka a noha pokrývají vždy bezprostředně spolu sousedící území. Upozorňujeme rovněž na geografickou souvislost slovotvorných forem.
3 K výraznému územnímu rozčlenění dochází v záp. polovině Čech (hranici tvoří tok řeky Vltavy) a na sv. Moravě a ve Slezsku. Na ostatním území se užívá převážně výrazu kleče a jeho obměn. Hlásková podoba klače charakterizuje malé území sv. od Třebíče, především však vm. nářečí (s výjimkou sev. Vsetínska) a Frenštátsko. Derivát kleky byl zachycen v okolí Lipníku nad Bečvou, v obměně klaky pak na Frýdecku.
Ze zč. dialektů je doložen ekvivalent tíhle (s morfologickými variantami tihly z Plzeňska a tíhlata ze sv. okraje areálu), na nějž hláskově, nikoliv územně navazuje obměna těhle na širším Prachaticku. Na Roudnicku a Rakovnicku se objevuje název sochy. Jeho již. hranici vymezuje řeka Berounka. Jazykovězeměpisnou situaci dotvářejí areály výrazů základových slov ruka a noha: na území s centrem na Příbramsku bylo zapsáno označení nožice, zejména na vých. Klatovsku pak forma nožiny. Na Strakonicku dominuje pojmenování ručičky, v sousedství areálu slova nožice byla zachycena adekvátní slovotvorná podoba ručice. Výrazy fundované slovy ruka a noha jsou příznačné též pro nářečí ve Slezsku. Základní formou nohy se vyčleňuje česko-polský smíšený pruh, variantou noše sev. Těšínsko; opavskou podskupinu charakterizuje pojmenování ručky, jež bylo zaznamenáno rovněž na Jablunkovsku. Na severních okrajích zkoumaného území se nalézají malé enklávy s obměnou roučky, a to v Podkrkonoší a na Zábřežsku. Označení kliky tvoří mikroareál na Novoměstsku. Za zcela sporadický lze považovat název rukovidla (příp. rukovětě) ze sev. okraje čm. dialektů.
4 Slovníky zachycují
příslušné výrazy většinou pouze v singuláru. Jednotlivá hesla však uvádíme v plurálové formě, neboť v některých
případech nelze sg. podobu jednoznačně stanovit.
glače jen nář.; Bš gľače — Hlásková obměna slova klače, viz tam.
klače jen nář.; Jg klačka sg., SSJ kľače — Hlásková obměna slova kleče s nepřehlasovanou kořennou samohláskou. Viz kleče.
klaky v sled. významu jen nář.; hluž. klak sg. — Ke klečet, podoba s nepřehlasovanou kořennou samohláskou, viz kleče.
klečata jen nář. — Viz kleče, morfologickým přechodem k typu kuře.
kleče stč. kleč sg. f., Jg kleč, kleče — obojí sg. f., SSJČ kleč sg. f. — Psl. *klekъ/kleka (psl. kořen *klęk- ‚klekat, ohýbat (kolena)‘) na motivujícím základě ‚prohnutost‘.
kleky v sled. významu jen nář.; pol. klęk sg. — Viz kleče.
kleštiny v sled. významu jen nář. — Přenesením.
kliky v sled. významu jen nář. (stč. kľuka, klika — obojí sg., ‚klika, hák‘, Jg klika sg., SSJČ klika sg. ‚držadlo k otvírání dveří atp.‘) — Přenesením.
lejstry jen nář. — Adaptací výrazu přejatého z něm. (patrně souvisí s Leiste ‚okraj, rám‘).
nohy v sled. významu jen nář.; Jg, Kl — Přenesením.
noše jen nář. — Patrně desufixací z nožky s vyslovovaným -š-.
nožice jen nář.; Jg nožice sg. (stč. nožicě sg. ,noha, nožka‘) - Od noha.
nožiny jen nář. — Od noha.
nožky v sled. významu jen nář. — Od noha, přenesením.
lejstry jen nář. — Patrně hlásková obměna slova lejstry (asimilací na dálku), viz tam.
roučky jen nář. (Jg roučka sg. ‚držadlo, násada‘, Bš rúčka sg. ‚rukověť, např. pluhu‘) — Od ruka s původní kvantitou (tak HolubKopečný), přenesením.
ručice jen nář. (Jg ručice sg. dem. k ruka) — Od ruka.
ručičky v sled. významu jen nář. — Od ruka, přenesením.
ručiny jen nář. — Od ruka.
ručky v sled. významu jen nář. (Jg ručka sg. ‚rukověť‘, SSJČ ‚držadlo‘ nář.) — Od ruka, přenesením.
rukovětě jen nář. (Jg rukovět, rukověť, rukojet, rukojeť — vše sg., SSJ rukoväť, SSJČ rukověť, častěji rukojeť — u všech ,držadlo‘) — Psl. *rǫko-ętь s hiátovým v, přenesením.
rukovidla jen nář. — Ze staršího rukovädlo, -i- podle rukovítko, to k rukověť.
ruky v sled. významu jen nář. — Přenesením.
sochy v sled. významu jen nář.; Jg (stč. socha sg. ‚hůl, tyč, kůl; sloup, stožár‘, Bš socha sg. ‚zadní sloupek na kleči u rádla‘, Kl socha sg. ‚pluh‘, SSJČ socha sg. ‚sloupek, podpora, na kterou je vloženo slemeno‘, „(v starších dobách) dřevěná rozsocha upravená k orání, primitivní rádlo, pluh“) — Psl. *socha „u Slovanů především slabší kmen nahoře s pahýlem po větvi, takže nahoře vzniká jakási hrubá vidlice, … dvě držadla, dole se sbíhající, takže upomínají na onu vidlici sochy“ (Mch), přenesením.
sošky v sled. významu jen nář. — Od socha, viz sochy.
těhle jen nář.; Jg těhle sg. f., SSJČ těhle sg. f. nář. — Od psl. kořene *tęg ‚táhnout, napínat‘ příponou -le za doprovodného přehlasování kořenné samohlásky.
tíhlata jen nář. — Viz tihle, přechodem k typu kuře.
tihle, tihlice, tihly jen nář.; Jg tihle sg. f. — Viz těhle.
5 klače Ru 5 — kleče Po 1, Ju 1–4, 6, 7, Ru 4 — ručki Po 1 — ručički Ju 5, Ru 3 — ťíhle Ru 2
6 MAGP 16, AJPP 101, SSA 1.8, OLA 561, ALE 258
Kl
