ČJA 3
35 pluh (995)
1 M pluh — plouh (plúh 116, 162, 213) — puh (pu 757, též 701, 801, 836)
ruchadlo — rochadlo — rachadlo — rouchadlo 462, 503, 517
rucháč 134 (-ač 147) — racháč (též rachák 206)
rádlo
N hák, hak, obracák, převracák, rejdák, sakovák, kiris 332, 337
2 V nářečním označení pluhu, nářadí, jímž se rozrývá a obrací půda, byly vedle diferencí lexikálních zaznamenány především rozdíly hláskoslovné (např. pluh × plouh × puh, ruchadlo × rochadlo × rachadlo × rouchadlo); slovotvorné jevy jsou omezeny pouze na výskyt typů ruchadlo a rucháč.
Při výzkumu se místy vyskytly potíže při zjišťování náležitého označení, protože otázka sledovala obecné pojmenování pluhu. Obecný termín bývá totiž často nahrazován názvem typovým. Proto jsme z mapování vyloučili speciální názvy, např. obracák, sakovák. Z téhož důvodu nebyl na mapě registrován výraz hák, označující podobné, ale jednodušší nářadí, jehož se ještě dlouho užívalo zejména v hornatých a zpravidla chudších oblastech k oborávání okopanin. Výzkum je doložil z podkrkonošského a podorlického úseku, a to výhradně v dubletě či tripletě se základním pluh, příp. ruchadlo, a téměř vždy s upřesněním, že jde o reálii užívanou dříve. Obdobná charakteristika se týká rovněž nemapovaného výrazu na sv. Klatovsku. Také pojmenování rádlo ve svém původním významu označuje jednodušší nářadí k orání. Na mapě je však zaznamenáváme, neboť je v námi sledovaném významu dokládá KLA (Zábřežsko).
3 Výrazný kontrast tvoří situace ve východní polovině zkoumaného území, kde nedochází k lexikální diferenciaci, a o poznání složitější stav zachycený v Čechách. Název pluh pokrývá téměř celé území českého národního jazyka (s výjimkou stř. a záp. části svč. nář.), v hláskové podobě plouh je v jzč. dialektech a záp. polovině dial. střč. Zatímco na Moravě je lexémem jediným (na již. okraji vm. nář. se vyčleňuje hláskoslovná obměna puh), přistupuje k němu v Čechách již od bývalé zemské hranice česko-moravské slovo ruchadlo s případnými obměnami. Výchozí podoba ruchadlo se vyskytuje v svč. nář. a v přilehlých úsecích nář. střč. (ve stř. části svč. dial., v Podkrk. a v náchod. úseku jako ekvivalent jediný), objevuje se též na území mezi Boskovicemi a Prostějovem. Obměna rochadlo je běžná ve vých. úsecích střč. a jzč. nář. skupiny, na širokém Benešovsku a odděleně na území zhruba vymezeném městy Klatovy, Strakonice a Prachatice. Podoba rachadlo pokrývá stř. oblast střč. nář. a vých. část dial. jzč. Na širokém Jihlavsku byla zapsána ojedinělá forma rouchadlo. Na již. Příbramsku tvoří mikroareál forma racháč. Především ze Zábřežska je doložen regionalismus rádlo.
4 plouh Jg, SSJČ zast. a nář. — Viz pluh.
pluh stč. ojediněle též plúh, Jg, SSJČ, SSJ, pol. pług, hluž. płuh — Podle Holuba-Kopečného z germ. (Pflug), Mch vyvozuje od *plugъ (to od plugati ‚plouhati‘). Nelze vyloučit, že podoba pluh je sekundární a vznikla vyrovnáváním s formami nepřímých pádů od plouh.
puh v sled. významu jen nář. — Nář. hlásková obměna slova pluh vzniklá z nář. podoby pu̯uh.
rádlo v sled. význ. jen nář.; stč. (stč. též ‚rádlo‘, obojí též ‚orba, orání, zemědělské práce‘, Jg ‚druh pluhu užívaný hlavně v horách‘, SSJČ ‚staré nářadí na orání s trojhrannou radlicí‘, SSJ radlo, pol. a hluž. radło, u všech ‚primitivní nástroj k orání‘) — Rozšířením významu.
racháč, rucháč jen nář. (SSJČ rachák nář. ‚starší druh pluhu‘, ALJ rachák Chodsko, rochák jzč., u obou ‚dřevěný pluh‘) — K nář. rachat, ruchat ,orat‘.
rachadlo jen nář.; Kt Táborsko — Hlásková obměna slova ruchadlo vyvolaná patrně adideací k onomatopoickému základu rach- (,rachotit‘).
rochadlo jen nář. — Hlásková obměna slova ruchadlo vyvolaná patrně adideací k onomatopoickému základu roch- (‚bouchat, práskat‘).
rouchadlo jen nář. — Hlásková obměna slova rochadlo.
ruchadlo Jg ‚druh pluhu‘, Kt „druh českého pluhu“, SSJČ ‚pluh s odhrnovačkou válcovitého tvaru‘ — Od nář. ruchat ,orat‘.
5 plouh Ju 5, Ru 2, 3 — pluh Po 1, Ju 1–4, 6, Ru 1, 4, 5 — pluh Po 1, Ju 4 — płuh Ju 7 — plúh Ru 4 — rochadlo Ju 3, Ru 2
6 MAGP 10
Kl