ČJA 3

26 dřevěný sloupek v plotě (637) —

1    M         sloup (slp 725, 741, súp 701, 738, 801) — stloup (tloup 454, stp 742, 752–754, stłúp 744, stúp 755, 757, stúpek 735)

sloupek (słpek 726, súpek 729, 731, 732, 734, 738)

kúl

kolík (kulik 831, 82)

okolňik (ukolňik 801, 805, 810, okolik 830)

kuna

socha (též 623)

soška

lótka 622, 634, 635

somíc (sumík 703)

sominec 740, 748

slumik 809, 811

S          prapísek 124a

2                 Nář. pojmenování pro dřevěný sloup v plotě se diferencují především lexikálně a slovotvorně (např. sloup × sloupek, kůl × kolík, socha × soška), ojediněle i hláskoslovně (sloup × stloup).

Na mapě nepředstavujeme nář. rozdíly ve vývoji psl. *ъl v souhláskové skupině ve slově stloup, protože je jim věnována pozornost v části ČJA věnované hláskosloví (viz V-97d sĺp).

Některé ze zaznamenaných názvů sledované reálie (především výrazy sloup, kůl) mají též význam širší, označují se jimi obecně sloupy a kůly různého druhu a použití. Výrazy somícsocha, které původně pojmenovávaly specifické druhy dřev (somíc ‚vodorovné břevno‘, socha ‚kmen s pahýlem po větvi vytvářejícím na jedné straně dvojitý konec‘), své významy poněkud pozměnily. Původně deminutivní sufixy -ek (sloupek) a -ík (kolík) nabyly charakteru přípon specifikačních.

Náš materiál byl konfrontován s údaji zachycenými v KLA; srovnání přispělo k zpřesnění obrazu jazykovězeměpisné situace (zejména ve vm. nář). Není bez zajímavosti, že ALJ registruje výraz somice (naším výzkumem již nezachycený) v svč. nář. oblasti; vedle námi sledovaného významu má tam ještě významy další, např. ‚práh u domu‘, ‚zárubeň‘, ‚ostění u dveří‘, ‚parapet‘ a též ‚kamenný sloupek‘.

3                 Větší část území národního jazyka pokrývají výrazy sloup/sloupekkůl; ostatní pojmenování mají spíš charakter regionalismů. Jsou to především názvy kuna (v prostoru ohraničeném zhruba městy Rakovník, Sedlčany, Strakonice a Klatovy), socha (zhruba ve stř. a jv. části střm. nář.) s variantou soška (na Prostějovsku a Kroměřížsku). Další označení vytvářejí jen mikroareály: loutka (na Tišnovsku), somíc (na Valašskomeziříčsku), sominec (sv. od Vsetína) a slumík (jz. od Ostravy).

Lexém sloup je nejběžnější v již. Čechách a na Táborsku, dále se soustředěněji objevuje v oblasti čm. nář. a zejména v sev. polovině vm. nář., porůznu byl však zapisován i jinde (často se střídá s formou sloupek). Pro okrajové části Slovácka je charakteristická starobylá forma stloup; registrovali jsme ji rovněž na Doudlebsku (tam jako starší dubletu). Podoba sloupek je nejběžnější v sev. a stř. Čechách v prostoru mezi Rakovníkem, Kolínem, Hradcem Králové a Novou Pakou, dále na Chodsku a také v jv. Čechách a na již. Moravě, na Zábřežsku a Litovelsku; jako dubletní se však objevuje i na jiných místech.

Pojmenování kůl vytváří souvislý areál ve vých. Čechách s výběžkem až na Benešovsko, dubletně se objevuje nejsoustředěněji v již. Čechách a na Hlinecku, na Moravě je jeho výskyt víceméně (s výjimkou Vsetínska a Uherskobrodska) jen sporadický. Je rovněž výrazem příznačným pro mluvu měst. S formou kolík se častěji setkáváme na Vysokomýtsku a ve stř. Čechách. Slovotvorná obměna okolník je běžná v záp. Slezsku.

4    kolík  v sled. významu jen nář. (Jg, SSJČ, SSJ též kolček, pol. kołek, vše dem.) — Od kůl, viz tam. Specifikací.

kůl  v sled. významu jen nář. (Jg, SSJČ, SSJ kol, pol. kół, hluž. kol, vše v nespecif. významu) — Psl. *kolъ. Specifikací.

kuna  jen nář; Jg. SSJČ nář. — Přenesením. (Podle Mch slovo kuna znamená mj. „cosi jako brzdu“. A poněvadž brzdou u vozu bývá špalek nebo dřevo v podobě kůlu, lze z toho vyložit i náš význam.)

loutka  v sled. významu jen nář.; Jg též loutko (Kt loutky ‚trámy oddělující perny od mlatu‘, SSJČ též loutko ‚trámec k vedení beranidla‘ staveb.) — Nejasné.

okolník  jen nář.; Kt — K předložkovému spojení ob + kol- ‚kůl‘.

prapísek  jen nář.; Jg pratések, lid. pratýsek, SSJČ též prapisek ‚kamenný sloupek (např. v plotě)‘ — Podle Mch od *perti ‚-přít, podpírat‘.

sloup  stč. slúp, Jg též slúp, SSJČ, pol. słup, vše v nespecif. významu — Viz stloup, zjednodušením náslovné souhláskové skupiny.


sloupek  Jg i sloupec, SSJČ, pol. slupek, vše dem., v nespecif. významu — Dem. od sloup, viz tam.

slumík  jen nář.; Kt laš. — Snad z psl. *somikъ ‚vodorovné břevno‘, srov. somíc. Náslovné sl- asi analogií podle sloup.

socha  v sled. významu jen nář. (Jg „prostřední a hlavní část sloupu“, SSJČ nář. ‚sloupek u krovu‘, SSJ ‚dřevěná podpěra s dvojitým koncem‘, hluž. ‚sloup‘ nespecif.) — Psl. *socha ‚slabší kmen s pahýlem po větvi‘; přenesením.

somíc  jen nář.; Kt somice, ALJ svč. ‚kamenný sloupek‘ (SSJ somík nář. ‚příční část na rámu dveří‘) — Podle Mch bylo asi v psl. *somьcь ‚vodorovné břevno‘, přenesením.

sominec  jen nář.; Bš sominec, ALJ han., val. — K témuž základu jako somíc, viz tam.

soška  v sled. významu jen nář.; Jg a SSJČ dem. — Od socha, viz tam.

stloup  jen nář. (stč. stlúp, Jg slc., též stlp, Kt stlup zast., SSJ stĺp, stĺpok, stĺpik, hluž. stolp, stolpik — vše ‚sloup‘ nespecif.) — Psl. *stъlpъ.

5    sloup Po 1, Ju 1–3, 5, Ru 2–4 — słúp Ru 5 — slúp Ju 7 — sloupek Po 1, Ju 2, 4, 5, Ru 1 — slópek Ju 6 — stupec Ju 2 — kuna Ru 3

6    AJŚ 437, SSA 5.3, OLA 939

Fi