3                 Větší část území národního jazyka pokrývají výrazy sloup/sloupek a kůl; ostatní pojmenování mají spíš charakter regionalismů. Jsou to především názvy kuna (v prostoru ohraničeném zhruba městy Rakovník, Sedlčany, Strakonice a Klatovy), socha (zhruba ve stř. a jv. části střm. nář.) s variantou soška (na Prostějovsku a Kroměřížsku). Další označení vytvářejí jen mikroareály: loutka (na Tišnovsku), somíc (na Valašskomeziříčsku), sominec (sv. od Vsetína) a slumík (jz. od Ostravy).

Lexém sloup je nejběžnější v již. Čechách a na Táborsku, dále se soustředěněji objevuje v oblasti čm. nář. a zejména v sev. polovině vm. nář., porůznu byl však zapisován i jinde (často se střídá s formou sloupek). Pro okrajové části Slovácka je charakteristická starobylá forma stloup; registrovali jsme ji rovněž na Doudlebsku (tam jako starší dubletu). Podoba sloupek je nejběžnější v sev. a stř. Čechách v prostoru mezi Rakovníkem, Kolínem, Hradcem Králové a Novou Pakou, dále na Chodsku a také v jv. Čechách a na již. Moravě, na Zábřežsku a Litovelsku; jako dubletní se však objevuje i na jiných místech.

Pojmenování kůl vytváří souvislý areál ve vých. Čechách s výběžkem až na Benešovsko, dubletně se objevuje nejsoustředěněji v již. Čechách a na Hlinecku, na Moravě je jeho výskyt víceméně (s výjimkou Vsetínska a Uherskobrodska) jen sporadický. Je rovněž výrazem příznačným pro mluvu měst. S formou kolík se častěji setkáváme na Vysokomýtsku a ve stř. Čechách. Slovotvorná obměna okolník je běžná v záp. Slezsku.

4    kolík  v sled. významu jen nář. (Jg, SSJČ, SSJ též kolček, pol. kołek, vše dem.) — Od kůl, viz tam. Specifikací.

kůl  v sled. významu jen nář. (Jg, SSJČ, SSJ kol, pol. kół, hluž. kol, vše v nespecif. významu) — Psl. *kolъ. Specifikací.

kuna  jen nář; Jg. SSJČ nář. — Přenesením. (Podle Mch slovo kuna znamená mj. „cosi jako brzdu“. A poněvadž brzdou u vozu bývá špalek nebo dřevo v podobě kůlu, lze z toho vyložit i náš význam.)

loutka  v sled. významu jen nář.; Jg též loutko (Kt loutky ‚trámy oddělující perny od mlatu‘, SSJČ též loutko ‚trámec k vedení beranidla‘ staveb.) — Nejasné.

okolník  jen nář.; Kt — K předložkovému spojení ob + kol- ‚kůl‘.

prapísek  jen nář.; Jg pratések, lid. pratýsek, SSJČ též prapisek ‚kamenný sloupek (např. v plotě)‘ — Podle Mch od *perti ‚-přít, podpírat‘.

sloup  stč. slúp, Jg též slúp, SSJČ, pol. słup, vše v nespecif. významu — Viz stloup, zjednodušením náslovné souhláskové skupiny.

sloupek  Jg i sloupec, SSJČ, pol. slupek, vše dem., v nespecif. významu — Dem. od sloup, viz tam.

slumík  jen nář.; Kt laš. — Snad z psl. *somikъ ‚vodorovné břevno‘, srov. somíc. Náslovné sl- asi analogií podle sloup.

socha  v sled. významu jen nář. (Jg „prostřední a hlavní část sloupu“, SSJČ nář. ‚sloupek u krovu‘, SSJ ‚dřevěná podpěra s dvojitým koncem‘, hluž. ‚sloup‘ nespecif.) — Psl. *socha ‚slabší kmen s pahýlem po větvi‘; přenesením.

somíc  jen nář.; Kt somice, ALJ svč. ‚kamenný sloupek‘ (SSJ somík nář. ‚příční část na rámu dveří‘) — Podle Mch bylo asi v psl. *somьcь ‚vodorovné břevno‘, přenesením.

sominec  jen nář.; Bš sominec, ALJ han., val. — K témuž základu jako somíc, viz tam.

soška  v sled. významu jen nář.; Jg a SSJČ dem. — Od socha, viz tam.

stloup  jen nář. (stč. stlúp, Jg slc., též stlp, Kt stlup zast., SSJ stĺp, stĺpok, stĺpik, hluž. stolp, stolpik — vše ‚sloup‘ nespecif.) — Psl. *stъlpъ.

5    sloup Po 1, Ju 1–3, 5, Ru 2–4 — słúp Ru 5 — slúp Ju 7 — sloupek Po 1, Ju 2, 4, 5, Ru 1 — slópek Ju 6 — stupec Ju 2 — kuna Ru 3

6    AJŚ 437, SSA 5.3, OLA 939

Fi