ČJA 3
246 kachna (960)
1 M kachna
kačena
kačna
kačka (též 135, 818, 08)
kačica
lička
lída 237, 316, 323
N káča – expr.
2 Zjišťovala se nářeční označení kachny, tj. samice vodního ptáka, která je chována jako drůbež. Byly zaznamenány rozdíly lexikální a slovotvorné (kačena × kačna × kačka × kačice; lička × lida). Odvozenina káča, objevující se spíše výjimečně buď jako individualismus v mluvě mládeže, nebo jako varianta výrazně expresivní, nebyla mapována.
Rozdíly mezi základy kač- a kách- řešíme na úrovni lexikální.
3 Základní územní protiklad vytváří český název kachna a moravsko-slezské označení kačena; to zabírá i vých. okraj Čech (hranice obou areálů probíhá přibližně v ose Hradec Králové – Jindřichův Hradec), jako dubletní se vyskytuje zvláště v sev. Čechách. Na širším Českobudějovicku se spolu s označením kachna užívá též varianty kačna.
Pro sev. část Opavska a pro Hlučínsko je typická odvozenina kačice, na Těšínsku a Jablunkovsku na ni pak navazuje obměna kačka, která tvoří souvislý ostrůvek i v Podkrkonoší.
Dalším jinozákladovým pojmenováním je subst. lička, zachycené většinou jako dubletní na části nář. jihočeských (v daleko větší míře než lexém ličák, srov. III-247 kačer).
O dřívějším širším užití tohoto typu pojmenování svědčí obměna lída, roztroušeně se objevující dále v zč. nář. skupině.
Subst. kachna, shodné se spis. jazykem, je typické pro městskou mluvu v Čechách, na Moravě a ve Slezsku mu však úspěšně konkuruje název kačena.
4 Všechna pojmenování jsou tvořena od vábících interjekcí (lí dlí, kač kač) nebo od onomatopoické interjekce (kách kách).
lička jen nář.; stč., Jg, SSJČ nář.
lída jen nář.; Kt též lidla, lidlička, liduška, lidunka
kačena Jg, SSJČ ob.
kačice stč. kačicě, Jg, SSJČ zast. a nář., SSJ kačica
kačka stč., Jg, SSJČ ob., SSJ, pol. kaczka, hluž. kačka
kačna jen nář.; Kt — Kontaminací výrazů kačena a kachna.
kachna stč., Jg, SSJČ — Od káchat, to z onomatopoického kách kách.
5 kachna Ju 1, 3, 5, Ru 1–4 — kačena Po 1, Ju 2, 4, 7, Ru 5
6 ASJ III 249, SSA 2.28, OLA 313, ALE 118
Bá