ČJA 3
242 (husa) kejhá (951)
1 M kejhá — krejhá — kajhá (též 124) — káhá — káká (též 506, kaká 625, káče 302) — gagá (gjagá 755, giga 808) — gágá — gégá (též géče 749) — gyngo 832–834
gagoce (gagoče 832, hlahoce 825, gagoňi 812, gagyňá 706) — gegoce 750, 826, 828
gagotá
tragá 628 (trajdá 626)
N křičí, kváká, kváče 711, štěbetá, šteboce 730, 736, gdáká 716, 731
2 Mapa registruje nářeční ekvivalenty spisovného pojmenování (husa) kejhá, tj. vydáva pronikavý zvuk. Zachycené výrazy se liší především hláskoslovně (např. gágá × gégá × kejhá × kajhá × káhá × káká, gagoce × gegoce); byly však zaznamenány i rozdíly slovotvorné (gagá × gagotá), morfologické (gagotá × gagoce) a okrajová diference kejhá (gágá) × trágá, kterou považujeme za lexikální. K rozdílu gagotá × gagoce srov. např. IV-297 chlastá nebo IV-298 lítá.
Základem všech pojmenování jsou slabiky napodobující hlas husy. Na mapě jako základní formu uvádíme podobu kejhá, shodnou se spisovným označením a územně nejrozšířenější.
Nemapovány zůstaly výrazy označující hlas husy v jiné situaci, např. při svolávání housat (štěbetá), a také nespecifikované výrazy (např. křičí, kváká).
3 Jednoduchá situace v Čechách kontrastuje se složitým stavem na Moravě. Výrazný je rovněž protiklad mezi podobami základů slov se střídáním souhlásek k – h (v Čechách a na záp. polovině Moravy) a g – g (na zbývající části území našeho národního jazyka).
Nejrozšířenější forma kejhá pokrývá téměř celé Čechy (s výjimkou záp. a jz. okrajových oblastí) a zhruba celou záp. Moravu s výběžkem až na Kroměřížsko. Na Domažlicku a Prachaticku tvoří mikroareály podoba krejhá, na záp. od Jindřichova Hradce byla zapsána obměna kajhá. Dva od sebe oddělené areály (na zč. okraji a na Boskovicku a sev. Brněnsku) vytváří forma káká. Variantu káhá máme doloženu především z území mezi Strakonicemi a Klatovy.
Na vých. polovině Moravy a ve Slezsku je nejvýznamnější rozdíl slovotvorný, a to mezi výrazy gagá a gagoce, popř. gagotá. Slovo gagá tvoří několik menších areálů; je charakteristické pro oblast vých. a jv. od Brna, pro záp. Prostějovsko, Šumpersko a Zábřežsko; dále se vyskytuje na Hlučínsku, Těšínsku a Příborsku. Varianta gágá byla zaznamenána především v okolí Kyjova a na záp. Uherskobrodsku, jižně od Vsetína je běžná podoba gégá, z Těšínska se dokládá forma gyngá. Výraz gagoce vytváří velký areál pokrývající jz. Slezsko, Valašsko (s výjimkou jv. okraje), Holešovsko a část centrálního úseku střm. nář. kolem Prostějova. Odděleně se vyskytuje ještě na širším Břeclavsku. Na Frýdecku byla rovněž zapsána forma gegoce. Obměna gagotá je příznačná hlavně pro záp. Opavsko a již. Slezsko.
Lexém tragá se ojediněle dokládá z již. Moravy.
4 Všechny
výrazy jsou onomatopoického původu. Vycházejí z napodobení hlasu husy, jehož základem jsou zvuky připomínající
zado-
patrové souhlásky k, g, popřípadě
hrtanové h. Ty se různě ve slabikách kombinují: g – g, k –
h, k – k.
gagá jen nář.; Jg, hluž. gagać
gágá jen nář.; Jg, SSJČ gágat nář., SSJ gágať
gagoce jen nář.; SSJ — Inf. gagotat, zařazením k 1. slovesné třídě, viz gagotá.
gagotá jen nář.; Kt, SSJČ nář., hluž. gagotać — Sufixem -otat (naznačuje přerývanost a zároveň intenzivnost děje) k onomatopoickému základu, zařazením k 5. slovesné třídě.
gégá jen nář.; Kt gégať Val.
gegoce jen nář. — Hláskovou obměnou z gagoce, viz tam.
gyngá jen nář.; pol. gęgać — V návaznosti na pol. jazykové území.
káhá SSJČ říd. též káchat (Jg „káchá (o káčeru)“)
káká jen nář.; Jg i 1. os. sg. préz. kekám (o kachnách), Kt, SSJČ nář.
kajhá jen nář.
kejhá Jg kýhat, SSJČ též kýhat říd., kniž.
krejhá jen nář. — Z kejhá patrně vlivem jiné formy zvukomalebného původu, např. krá-.
tragá jen nář.
5 kejhá Ju 2–4, Ru 1, 4 — gágá Ju 1, Ru 5 — gagotá Ju 6 — kváká Ru 2
6 SSA 2.49, OLA 305
Fi