visejí se slovem dláha (podlaha, podlažka, podlažina, dlažba, dláženice). Základem dalších je někdejší úzus
klást břevna přes močály a vodní toky, přemosťovat je, a tak je činit schůdnými (moštěnina, moštěnice, mostina
a mostnice). Přes význam „haťové dřevo“ se k této skupině druží i subst. brlina. Skutečnost, že se na podlahy stá-
ní užívalo obvykle břeven přitesaných či jinak upravených, se odráží v názvech jako tes, dřenice, trhanice, pů-
vodně snad také hont a hontina a pravděpodobně i plocha a plaňka. Neopracovaný pak zřejmě býval kulák.
Název stánice označuje část prostoru, kde dobytek stojí, tj. je ustájen.

3                 Při hodnocení územního rozložení jednotlivých ekvivalentů je obtížné označit jakýkoli z nich jako převládající. Pokud jde o způsob jejich tvoření, vyskytují se v Čechách častěji feminina s příp. -ice (moštěnice, stánice, dláženice, stropnice, trhanice), zatímco směrem k východu (na Hané a ve Slezsku) byla zaznamenána spíše substantiva odvozená sufixem -ina (hontina, dylina, delina, mostina, brlina).

Situace v záp. polovině Čech je poměrně přehledná. Jižněji se užívá názvu dlažba, na sz. (mezi Rakovníkem, Prahou a Rokycany) přejatého názvu švel. Na zbylé východní části Čech a po celém jejich severovýchodě se vyskytuje řada pojmenování členících toto území na množství menších areálů.

Je to název tes (v širším Podkrkonoší), dublety moštěnina/moštěnice (na záp. a jv. Mladoboleslavsku), odděleně rovněž dvojice mostina/moštěnice (v Podorlicku a na Vysokomýtsku), dále dláha (na Náchodsku a na Kladsku), dláženice (na Královéhradecku), stánice (na přechodu mezi střč. a svč. nářeční skupinou) a slovotvorná varianta stáň (mezi Mladou Boleslavi a Kolínem). Na tato označení navazuje jižně pojmenování stropnice (v horním Posázaví a na Novoměstsku), s ním sousedí výrazy plaňka (na Pelhřimovsku) a trhanice (na Jihlavsku). Na Telečsku byl zachycen název kulák, v jv. Čechách pak označení podlážka (vých. od Tábora) a jeho hlásková obměna podlažka (na Jindřichohradecku a vých. Doudlebsku). Ojediněle se objevuje pojmenování podlaha (častěji v nářečích jč. a jzč.) a podlažina (rozptýleně při okrajích čes. nářečí).

Na Moravě jsou centrální areály tvořeny výrazy hont (v široké oblasti jv. Moravy), a hontina (v sv. části nářečí střm.), mapovány byly rovněž jejich hláskové varianty huntina (na Zábřežsku) a hunt (na Slavkovsku). Směrem na západ se užívá názvů dřenice (na Svitavsku a Boskovicku), dranice (v okolí Jevíčka) a plocha (na rozsáhlém území s centrem na Třebíčsku). Pojmenování plaňka bylo zapsáno na jihu (na Židlochovicku s Jemnickem), hlásková obměna blaňka pak na Poličsku. Při jv. okraji (na Uherskobrodsku) se vyskytuje označení mostnice; mostina, odvozenina od stejného základu, existuje na Valašsku a na území mezi Odrou a Ostravicí. Východně na ni navazuje obdobně tvořené subst. brlina (na Frenštátsku a na jihu ostravického úseku). Název dylina je příznačný pro středoopavský nář. typ, jeho hlásková obměna delina zejména pro Těšínsko s Jablunkovskem. Na převážné části Slezska bylo zachyceno rovněž maskulinum dýl. V rozsáhlé oblasti Čech (v jč. nář., v sousedních částech nář. zč., v centru nář. středočeských) a ojediněle i jinde zkoumané pojmenování zachyceno nebylo, protože podlahy chlévů a stájí se tu budovaly jiným způsobem.

4    blanka  Jg Polička (SSJČ ‚přitesaný trámec‘) — Hlásková obměna výrazu plaňka, viz tam.

brlina  v sled. významu jen nář. (SSJČ ‚tyčka v brlení‘) — Nejasné.

delina  jen nář. — Přejato z něm. (Dele).

dláha  Jg, SSJČ — Z psl. *dolga.

dlažba  v sled. významu jen nář. (Jg ‚spodní fošny v hamru‘, SSJ říd. ‚podlaha‘) — Od dlažiti.

dláženice  jen nář. — Od dlážiti.

dranice  v sled. významu jen nář. (Jg ‚deska draná štípaná‘) — Od drát ‚štípat‘.

dřenice  jen nář. — Od dřít ‚odírat kůru‘.

dýl  m. v sled. významu jen nář.; Jg slc. — Přejato z něm. (Diele ‚podlahové prkno‘).

dylina  jen nář. — Od dýl, viz tam.

hont  v sled. významu jen nář. (stč. i Jg ‚tlusté prkno‘, pol. gont ‚šindel‘) — Přes význam ‚šindel‘ (honty byly mnohdy opatřovány drážkami, aby do sebe zapadaly) přejato z románských jazyků, spíše však z něm. dial. Ganter ‚podklad z trámů nebo kmenů‘, které bylo zkráceno v gant.

hontina  jen nář. (Jg ,mostní trám‘ mor.) — Od hont, viz tam.

hunt  v sled. významu jen nář. (Jg též hundt ‚špalek, z něhož šindele dělají‘) — Hlásková obměna výrazu hont, viz tam.

huntina  jen nář. — Hlásková obměna slova hontina, viz tam.

kulák  jen nář. — Od kulatý.

mostina  SSJČ, SSJ (Jg ‚mostní prkno‘) — K most.

mostnice  SSJČ říd., SSJ mostnica (Jg ‚mostní trám‘) — K most.

moštěnice, moštěnina  jen nář.; SSJ mostenica nář. (Jg obojí „chrastí po blatách položené, aby se jeti mohlo“) — Od subst. mostění.

plaňka  v sled. významu jen nář.; Jg Polička (SSJČ též plaňko říd. ,přitesaný trámec‘) — Z něm. Planke.

plocha  v sled. významu jen nář. (Jg ‚trám otesaný na jedné straně‘) — K plochý.

podlaha  v sled. významu jen nář.; Jg (SSJČ ‚nevelký trámec‘) — Od (po)dlažit ‚pokrýt dlahami‘, přenesením názvu celku na část.

podlažina  v sled. významu jen nář.; Jg (SSJČ ‚trám vozovky kladený na mostiny‘). Od podlaha, viz tam.

podlažka  jen nář.; Jg dem. — Hlásková varianta slova podlážka, viz tam.

podlážka  v sled. významu jen nář. (Jg dem. od podlaha ‚široké prkno‘, SSJČ nář. ‚přepažení krovu‘) — Od podlaha, viz tam.

stáň  f. jen nář. — Od stání ‚podlaha v chlévě‘.

stánice  jen nář.; SSJČ nář. — Od stání ,podlaha v chlévě‘.

stropnice  v sled. významu jen nář. (Jg, SSJČ, SSJ stropnica — u všech ,stropní nosník‘) — Přenesením; slovo strop původně označovalo patrně „kryt“ vůbec.

švel  jen nář. — Adaptací výrazu přejatého z něm. (Schwelle ‚práh, pražec, podloží podlahy‘).

tes  Jg, SSJČ m., též tesa zast. a nář., obojí ‚trám‘, tesy pomn., zast. a nář. ,stání v chlévě z přitesaných dřev‘ — Od tesat.

trhanice  jen nář. (Jg ‚rozštípnutá kulatina užívaná obvykle na ploty‘) — K nář. trhat ‚ořezávat, štípat‘.

5    podláška Ru 1 — mosťina Ju 2 — mosťinka Ju 4

6    ASJ IV 142

Bá