2                 Mapa zachycuje nář. pojmenování pro vejce jen v blanitém obalu bez skořápky, které občas slepice snesou, když jejich potrava neobsahuje dostatek vápníku. Názvy této reálie jsou jednak jednoslovné, jednak mají formu sousloví. Ta jsou v podobě spojení slova vejce s atributy, např. vyplynulé v., v. v bláně. U souslovných označení nář. formy slova vejce nesledujeme; ty jsou představeny na mapě III-232 vejce.

Vedle rozdílů lexikálních a v typech pojmenování zachycuje sebraný materiál rozdíly slovotvorné (např. ostřepek × postřepek × pastřepek, povrhlé v. × povrhnuté v.) a též četné diference hláskoslovné (např. postřepek × postřebek × potřepek × potřabek × potřapek).

Motivace pojmenování sledované reálie je několikerého druhu. Názvy typu otřepek, ostřepek se spojují se základem slovesa třepat na základě nepevné konzistence vejce bez skořápky; ta je vyjádřena též opisem měkké v. Způsobem snesení tohoto vejce jsou motivována sousloví spuštěné v., splynuté v., vyplynulé v., vypluté v. a vyplusklé v. (jako by toto vejce bylo sneseno lehce, tedy spustilo se, vyplynulo, bylo vyplivnuto). Varianty s ł byly na vých. Moravě zaznamenány, ale ne v takovém rozsahu, jak je registruje mapa PRO E4a.

Podřadnou, ne plnou hodnotu vejce bez skořápky vyjadřuje výraz povrhel a sousloví povrhlé (povrhnuté) v. Tento význam má rovněž předpona pa- u slova pastřepek.

Popisná jsou pojmenování typu vejce v bláně (v. v šupce, v. v kůži). Opisy typu vejce bez škaroupky (napodobující spisovná spojení v. bez skořápky) nebyly mapovány, protože jde o vyjádření příležitostná a územně nevyhraněná.

SSJČ uvádí pouze jednoslovné výrazy otřepek a ostřepek, oba jako zemědělské termíny, dvouslovné označení měkké vejce je uvedeno pouze jako vysvětlení u hesla ostřepek. Jinak se běžně užívá opisu vejce bez skořápky. Není bez zajímavosti, že v ASJ je jako spisovný ekvivalent uvedena podoba bezškorúbok, kterou však SSJ neuvádí.

Výzkum této položky ve městech prováděn nebyl.

3                 Hlavní zeměpisný protiklad tvoří rozdíl mezi výrazy jednoslovnými na jedné straně a názvy souslovnými na straně druhé. Souslovná pojmenování se vyskytují na zč. okraji a především na Moravě (východně od linie měst Svitavy – Břeclav) a ve Slezsku.

Výraz otřepek, shodný se spis. jazykem, pokrývá široký pás táhnoucí se ve střední části Čech od Roudnická až na Jindřichohradecko a dále na jz. Moravu; tato podoba je též v samostatné enklávě na Rakovnicku. Slovotvorná varianta potřepek je typická pro záp. úsek střč. nář., již. okrajový pás jzč. a pro Hlinecko, ojediněle se vyskytuje také v Podkrkonoší. Hlásková obměna potřebek je běžná na širším Mladoboleslavsku, podoba potřapek na již. Klatovsku.

Označení postřepek vytváří souvislý areál v Polabí od Kolína na vých. až na Vysokomýtsko, dále pokračuje na záp. Moravě až téměř ke Kyjovu. Sv. Čechy charakterizuje obměna pastřepek. Druhá spisovná podoba – ostřepek – se většinou roztroušeně objevuje při hranici mezi areály slov otřepek a postřepek, kompaktní území tvoří na Znojemsku.

Výraznou oblast v jz. Čechách mezi Plzní, Táborem a Českými Budějovicemi vytváří výraz povrhel. Sousedí s ním menší areály souslovných pojmenování povrhnuté v. na Domažlicku a Chodsku, odděleně též na Českobudějovicku, zde vedle formy povrhlé v. Na zč. okraji jsou běžná sousloví splavené v. (zejména na záp. Plzeňsku; odděleně se vyskytuje též na Zábřežsku a v sev. a vých. úseku Slezska) a splynulé v. (na Manětínsku a v širším okolí). Na Moravě pak podoba vyplynuté v. zabírá sev. a vých. část střm. a stř. úsek vm. dialektů. Západně a jižně od Lipníka nad Bečvou tvoří malý areál sousloví vypluté v., na Hranicku vyplusklé v. Na vm.-slez. pomezí se objevuje malé území podoby spuštěné v. Pro záp. Slezsko a odděleně pro již. Boskovicko a Slavkovsko je typické označení měkké v.

Ze sousloví s neshodným přívlastkem v předložkovém spojení je forma v. v bláně rozšířena v sev. části vm. nář., v již. úseku nář. slez. a v čes.-pol. dialektech a dále zejména v dolských nář. sev. od Kyjova. Pojmenování v. v šupce je doloženo z již. části vm. nář. a též z vých. Boskovicka. Mikroareál na Doudlebsku vytváří spojení v. v kůži.

4    měkké v.  jako sousloví jen nář.; hluž. mjechke jejo — Adj. od psl. *mękъkъ.

ostřepek  Jg, SSJČ zeměd. — Viz otřepek, podoba se -s- patrně adideací k střep.

otřepek  Jg též otřebek, SSJČ zeměd. — Od otřepat, viz potřepek.

pastřepek  jen nář.; Kt Bydžovsko — Viz postřepek, reprefixací (předpona pa- označuje zpravidla něco podřadného, nepravého).

postřebek  jen nář. — Viz postřepek a potřebek.

postřepek  jen nář.; Jg — Viz potřepek a ostřepek.

potřapek  jen nář. — Viz potřepek; jzč. hlásková změna e > a.

potřebek  jen nář.; Kt — Od potřepek (viz tam) analogickým dotvořením nom. podle nepřímých pádů: potřepku — potřebek jako např. drobku (vyslovováno dropku) — drobek, popř. adideací k slovu potřeba.

potřepek  jen nář.; Jg — Mch spojuje se základem slovesa třepat.

povrhel  v sled. významu jen nář.; Jg (SSJČ ‚něco, čím se opovrhuje‘) — Od povrhnout ‚opovrhnout, odhodit‘.

povrhlé v.  jen nář. — Adj. povrhlý „co bylo povrženého“ (Jg) od povrhnout.

povrhnuté v.  jako sousloví jen nář. — Od povrhnout.

přeškaroubek  jen nář.; Kl preškarúbok, prieškrupok — Od nář. škaroupka ‚skořápka‘, srov. I-103 skořápka (vaječná); v návaznosti na sloven. jazykové území.

splavené v.  jako sousloví jen nář.; hluž. spławjone jejo — Adj. od splavit ‚odplavit‘.

spuštěné v.  jako sousloví jen nář. — Adj. od nář. spustit se ‚slít se‘.

v. v bláně, v. v kůži, v. v šupce  jako sousloví jen nář. — Atribut v předložkovém tvaru (ob. kůže, nář. šupka, obě ve významu ‚slupka‘).

vejprtek  jen nář. — K stč. zaprtiti ‚zkazit‘; srov. též ukrajinské slovo vy- portok ‚potrat, předčasný porod‘ (Holub-Kopečný).

vyplusklé v.  jen nář. — Od nář. vyplusknout ‚plesknutím se vylít‘.

vypluté v.  jen nář. — Od nář. vyplut ‚vyplivnout‘.

vyplynuté v.  jako sousloví jen nář. — Od vyplynout ‚plynutím se dostat ven‘.

5    votřepek Ju 3, 5 — vostřepek Ju 3, Ru 4 — wostřepek Ju 2 — potřepek Ju 1, Ru 3 — potřebek Ru 2 — postřepek Ju 2, 4 — postřapek Ju 2 — pastřepek Po 1 — pastřep Po 1, Ju 1 — mňeki v. Ju 6 — v. v błaňe Ju 7

6    ASJ IV 94, SSA 2.103

Fi