231 kvočna (929)

1    M         kvočna — kfočna — kvučna (též kfúčna 307)

kvočka — kvóčka — kfočka — kvučka — kfučka

skřečka 682, 805, 806 (skřéčka 738, skřička 722)

skřečaka 701

kluka 804 (kloka 806, kluchtna 652, gločka 713, též klukna 206)

2                 Zkoumala se nář. diferenciace v pojmenováních pro kvočnu, tj. slepici, která sedí na vejcích a vyvádí kuřata. Kromě výrazů odvozených od slovesa citoslovečného původu kvokat byly na pomezí slez. a vm. nář. zachyceny ještě názvy od slovesa skřečet (‚vydávat skřeky, skřehotat‘), jež snad mohou někdy označovat slepici, která sice projevuje pud k sezení na vejcích, ale hospodyně nemá v úmyslu nechat ji sedět. Ojediněle byla zapsána přejímka z něm. – kluka. Kromě uvedených okrajových diferencí lexikálních byl zaznamenán rozdíl slovotvorný kvočna × kvočka a rozdíly hláskoslovné (např. kvočka × kvóčka × kvučka); rozsah asimilace kv > kf je mnohem menší, než jak ho vymezuje mapa PRO C5, proto ji na mapě registrujeme.

3                 Jazykovězeměpisná diferenciace je soustředěna na vých. Moravu a do Slezska, přičemž nejpestřejší obraz poskytuje situace v slez. nářečích.

Na celém zkoumaném území (kromě drobných okrajů na již. Opavsku a Příborsku) se užívá výrazů odvozených od slovesa kvokat a jeho hláskových variant. Základní protiklad je v rovině slovotvorné: ve slez. a vm. nář. (s výběžkem k Brnu) a na Holešovsku se užívá podob se sufixem -ka, na ostatním území záp. odtud existuje zpravidla jediný výraz, a to kvočna, shodný se spis. jazykem (jen na jz. Moravě se ojediněle objevuje označení kvučna).

Pokud jde o vých. areál podob se sufixem -ka, většinu jeho území zaujímá varianta kvočka (zejména na Valašskomeziříčsku v podobě kvóčka), pro čes.-pol. přechodný pás je charakteristická obměna kvučka.

Náslovné kf- postihuje všechny tři shora uvedené podoby: mezi Prostějovem a Lipníkem nad Bečvou bylo zapsáno znění kfočna, ze sz. kvadrantu slez. nář. se zkoumanými lokalitami v Polsku a ze záp. Příborska je doložena podoba kfočka a z Těšínska a Jablunkovska kfučka.

Pojmenování skřečka (a varianty) bylo zaznamenáno na již. Opavsku a na sev. okraji Valašska, označení kluka ve dvou obcích na již. Opavsku a ojediněle na Moravě.

Ve městech se užívá výrazů shodných s nář. okolím.