ČJA 3
229 volání na husy (921) —
1 M husa (husa 632, 660–662, 664, hus 108, husena 757) — húsa (húsa húsa húsrla 304, též hús 701) — hujsa (též 302)
husi — hujsi 336, 412, 431
pila (py- 721, 747, 801, 802, 807, 809–811, 815, pilo 805, 818)
pile (py- 803)
pili 723, 738, 739
mali (též mali malo 670)
haja (haj 515, hajha 515)
babula (babuli 748, 749, babula husa 628, babulka husa 641)
buli 737, 748
liva
vuli 118,119
baňi
baňa 121, 214 (bana 229)
baži — važi 514, 515
vaška 514, 516
huška 517, 601 (vuška 601)
bíba 206 (bíbo 306, bíbrdle 307, bíbrdlo 307)
šibi 712, 732, 757
S bi 669 nedubl., li 749
2 Mapa zachycuje nářeční rozdíly ve vybízecích výrazech, jimiž se přivolávají husy. Byly zjištěny především diference lexikální, méně zastoupeny jsou rozdíly slovotvorné (např. bani × baňa, liva × vuli). Za rozdíly slovotvorné považujeme rovněž vztah husa × husi, pila × pili atd. Výrazu husi přisuzujeme citoslovečnou povahu a nepovažujeme jej za tvar nom. nebo vok. pl. (husy), třebaže nelze tento výklad s určitostí vyloučit vzhledem k existenci podob bani, baži (a deadjektivního mali) a husi v bodě 652 (tvar plurálu substantiva husa má v střm. nář. podobu huse). Stejně tak podoby pili a babuli nelze považovat za formu pl. (v nář. oblasti s fonetickým rozlišováním fonologického protikladu i/y).
S výjimkou slov husa (s variantami) a mali jsou zaznamenané výrazy citoslovečného původu. Jsou dvojí povahy: jde buď přímo o vybízecí citoslovce (baži, bani, haja), nebo o názvy, které byly od citoslovečného základu odvozeny a jako výzva mohou být považovány buď za označení husy, nebo za citoslovce (babula, važka).
Zaznamenaných výrazů se užívá opakovaně, dvakrát nebo vícekrát (husa husa, pila pila pila atp.). Pro znázornění nářečních rozdílů má však uvedené opakování podružný význam, a proto je na mapě neregistruje
me. Z mapování jsme rovněž vyloučili nahodilá spojení s
vybízecím na. Byla zapsána velmi zřídka, nesoustavně
a ve spojení se slovy husa (husi),
babula a pila, vždy jako pobídka
ukončující přivolávání (např. husa na!).
Zejména ve Slezsku je volání na husy doprovázeno zvláštní, klesavě stoupavou intonací koncového -á, jehož fonetická realizace se takto člení do dvou stejných úseků vždy po sobě se opakujících. Tento jev je natolik specifický, že je doložen i ze slovníkové literatury (Kt pila-pilááá).
Materiál byl ověřen a doplněn údaji z KLA. Bylo tak možno vymezit přesný zeměpisný rozsah některých slov, jež se vyskytují sporadicky, a vyložit dialektismus važka (v KLA byla doložena též forma važky, vužky a ojediněle važinka). Na Lovosicku registruje KLA slovo hila, na Zábřežsku bili.
Při výzkumu byly zachyceny také výrazy, jichž se užívá při svolávání housat. Tato slova se vždy územně shodují s názvy registrovanými na této mapě (na rozdíl od stavu zjištěného v položce volání na slepice, srov. III228), často však areály s příslušným označením přesahují: Ekvivalent pila byl zachycen až na Prostějovsku a Kroměřížsku a dále dokonce i v Čechách, a to v Podkrkonoší a na Plzeňsku (zde v obměně pilaj). Výraz bani se vyskytuje na sev. Kolínsku, citoslovce baži na sz. Novoměstsku; z Rakovnicka pochází výzva bídy (nepochybně v návaznosti na výchozí bíba). Z Náchodska dokládá KLA ojedinělý výraz duky; náš výzkum jej však nezaznamenal.
3 Většinovým výrazem je slovo husa a jeho varianty. Vyskytuje se na celém zkoumaném území s výjimkou jv. a sv. Moravy a celého Slezska.
Rozdíl husa × husi je poměrně ostře územně vymezen. Slovo husa přitom pokrývá rozsáhlejší území: bylo zaznamenáno téměř v celých Čechách (v hláskových obměnách húsa na Chodsku a hujsa na již. Plzeňsku, širším Klatovsku a záp. Strakonicku) a na celé Moravě s výjimkou jv. a sv. úseků. Obměnou husi se vyděluje vých. polovina jzč. nář. (zde často v dubletě s výchozím husa) a v návaznosti Benešovsko, sev. Ledečsko a dále Královéhradecko se sev. Vysokomýtskem; mikroareál vytváří též na Pelhřimovsku.
Další ekvivalenty se objevují na okrajích zkoumaného území, v Čechách většinou v dubletě se slovem husa (příp. husi), na Moravě především jako výrazy výhradní, nedubletní: V záp. polovině svč. nář. a na přilehlém území na sv. od Prahy se užívá výzvy bani, na již. Mladoboleslavsku byla zapsána varianta baňa. Areál výrazu bani sousedí na východě s malou oblastí výskytu slova mali. Pro již. polovinu vm. nář. s výběžkem až na Brněnsko je typický výraz babula. Slezská nářečí charakterizují dva lexémy – v jejich záp. polovině, ale též na přilehlém Vsetínsku, na Přerovsku a sev. Litovelsku byla zapsána výzva pila, na sev. Vsetínsku pak varianty pili a pile; podoba pile se dokládá také z Opavska. Vých. polovina slez. nář. se vyčleňuje dialektismem liva.
Ostatní výrazy byly zaznamenány jen jako ojedinělé, tvoří však vždy mikroareály: haja v okolí Jihlavy, baži mezi Novým Městem na Moravě a Třebíčí, važka a huška sz. a záp. od Třebíče. Ze záp. okrajů Čech je doložen regionalismus bíba, ze Slovácka výzva šibi.
4 Kromě slov
husa a mali jsou všechna označení
citoslovečného onomatopoického původu. Koncové -i u všech vybízecích výrazů
má ci-
toslovečnou povahu.
babula v sled. významu jen nář.; Kt, SSJ babuľa, babuľ, babi (Jg babule, Kt babula, u obou ‚husa‘ mor., SSJČ nář. ‚domácký název pro husu‘, SSJ babuľa ‚husa‘) — Subst. ve funkci vábicího citoslovce, od vábicí interjekce babi.
baňa jen nář.; Kt bana — Od vábicí interjekce bani.
bani jen nář; Jg (SSJČ ‚volání na housata‘)
baži jen nář.; Kt, ALJ Nové Město na Mor., Žďár, SSJ žibura
bi, bíba jen nář.; SSJ babi
buli jen nář. — Vzhledem k územnímu výskytu možnost dvojího výkladu: zkrácením z babuli (to k babula, viz tam), v bodě 748 navíc též z interjekce vuli (téhož původu dialektismus v sousedních slez. nář. liva).
haja SSJČ haj, hajha, ALJ haj Boskovicko (Jg haj, ALJ hajha Mor. Budějovice, Veselí na Mor., u obou ‚interjekce odháněcí‘)
husa v sled. významu jen nář. (stč. hus, Jg, SSJČ, u všech ,husa‘) — Subst. ve funkci vábicího citoslovce.
húsa jen nář. — Z hujsa, nelze vyloučit vliv slova púta, srov. mapu III228 volání na slepice.
hujsa jen nář. — Viz husa. Vkladné j v návaznosti na původní palatalizovanost (tónovou zvýšenost) následující hlásky s.
husi, hujsi jen nář. — Viz husa, hujsa.
huška jen nář. — Zřejmě zkřížením slov husa, važka, viz tam.
li jen nář.
liva jen nář.; Bš livu slez. — Z vábicí interjekce (podle Mch livu, ta doložena ve vuli, viz tam).
mali jen nář. — K adj. malý.
pila v sled. významu jen nář.; Kt pilá-pilááá, též pil, ALJ Frýdecko, též pil slez., též hila Lovosicko — Od vábicí interjekce pili.
pile, pili jen nář.; Kt pilé
šibi jen nář.
važka jen nář. — Od interjekce važi, případně baži.
vuli jen nář. — Téhož původu jako liva, viz tam.
5 husa Ju 7, Ru 1–3 — husi Ju 1–5, Ru 3, 4 — wuli Po 1 — buri Ju 6
6 ASJ IV 101, AJŚ 574, OLA 306
Kl