kura 826, 834

S          biba 823, bibi 823, piši 132, piť 159, píprl 301, píperlo 301

2                 Mapa zachycuje nářeční rozdíly ve vybízecích výrazech, jimiž se přivolávají slepice. Jako lexikální se vydělují diference pi × puť × ťu atd., rozdíly typu puť × puti × puta × putka × putky × putěm řešíme na úrovni slovotvorné, třebaže by např. vztah puť × puti nebo puť × puta mohl být považován za opozici hláskoslovnou. Hláskový charakter mají např. řady pi × pí × pipí, puta × púta a ťu × tu.

Lze předpokládat, že se veškeré zachycené výrazy mohou kombinovat s vybízecím citoslovcem na (běžně emfaticky zdlouženým v ná), např. na pi pi, na pi pi ná apod. Nářeční výzkum ukázal, že místy je tato tendence velmi silná. Výzva na však figuruje též jako výraz výhradní. Téměř všechna citoslovce se mohou realizovat s dlouhou samohláskou (s různou intonací); zde se přidržujeme věrně zápisů explorátorů.

S výjimkou slov kura a mali/malka jsou zaznamenané výrazy citoslovečného původu. Většinou jde o vybízecí zvukomalebné interjekce, jichž se v úzu užívá opakovaně, dvakrát nebo vícekrát (opakovanost u jednoslabičných výzev je pravidlem), např. puti puti, pi pi pi. Pro srozumitelnost mapového obrazu má však uvedené opakování podružný význam, proto jsme je na mapě neregistrovali. Zachycené výrazy jsou dvojí povahy: jde jednak přímo o vybízecí citoslovce (pi, puť atd.), jednak o názvy, které byly od citoslovečných základů odvozeny a jako výzva mohou být považovány buď za označení slepice, nebo za citoslovce (např. puta, putka, ale rovněž putky, srov. mapu III-224 slepice). Stejným způsobem je možno vyložit deadjektivní útvary mali, malka.

Při výzkumu byla zaznamenána i četná citoslovce užívaná při svolávání kuřat. Tyto výrazy se mnohdy územně shodují s výzvami pro volání na slepice, místy však mluvčí oba významy rozlišují. Výzva pi (pí) se uplatňuje při svolávání kuřat např. na Příbramsku, Táborsku, Kolínsku, Litovelsku a místy ve slez. nář., ťu na Příbramsku, tu na Břeclavsku a Ostravsku, ti v Podještědí a na vých. Holešovsku, tip na Mladoboleslavsku, puti na Opavsku, mali na Táborsku a jzm. okraji. V b. 701 bylo zapsáno citoslovce klu. Uvedené výrazy jsme však do mapování nezahrnuli.

3                 Nář. výrazy bez spojení s vybízecím na (ná) vytvářejí územně výrazně vymezené areály. Jejich hranice se mnohdy kryjí s hranicemi tradičních nářečních celků, případně jejich podskupin, nebo probíhají paralelně podél těchto hranic v nepříliš velké vzdálenosti. Pro západ a sv. okraj zkoumaného území jsou příznačné výzvy desubstantivní, na ostatním území výrazy citoslovečné.

Směrem na východ se zvyšuje užití vybízecího výrazu na: ten se objevuje jako název výhradní ve stř. Čechách; v svč. nář., v střm. nář. a na Slovácku pak jako první složka v kombinaci s dalšími citoslovci, vymezenými areálově. Na Uherskobrodsku, Valašsku a ve vých. polovině slez. nář. se ho však opět užívá jako interjekce jediné.

Slovo puta bylo zaznamenáno v jzč. nář. a v záp. oblasti střč. nář. Chodsko a Stříbrsko se vydělují obměnou púta, na Manětínsku vytváří mikroareál výraz putka v koexistenci s formou putky. Ekvivalent puty je běžný takřka na celém území výrazu puta, a to většinou jako dubletní, místy – např. na sev. Rakovnicku a jz. Příbramsku – jako výzva výhradní. Obměna puti je doložena porůznu z Rokycanska, Rakovnicka, Příbramska a Táborska a také ze svč. nář. (soustředěněji v Podorlicku), kde navazuje na výchozí citoslovce puť, pokrývající zde rozsáhlé území a přesahující až na sev. Moravu (přes Litovel s výběžkem až k Lipníku). Slovo puť bylo soustředěně zachyceno dále na pruhu území mezi Benešovem a Českými Budějovicemi a odděleně též jižně od Vsetína. Regionalismus putěm byl zapsán na vých. Příbramsku a na záp. od Tábora.

Citoslovce ťu se vyskytuje v střč. nář. kromě jejich záp. části a širšího Kolínska. Zabírá i přilehlou část svč. nář. podél celé jejich již. hranice. Výzva tu je charakteristická pro Slovácko a přilehlé jv. Brněnsko. Na jih od Vsetína byla zachycena varianta tuta.

Ze střm. dialektů se dokládá interjekce pi, s níž koresponduje obměna pí v již. Čechách. Mezi oblastmi s těmito výrazy, na sev. od Slavonic, je častá varianta pipí. Slovo pi se vyskytuje i jinde; soustředěněji bylo zaznamenáno např. na sč. a svč. okraji a ve vých. polovině slez. nář.

V záp. polovině slez. dialektů tvoří areál výraz čip. Zejména na Prostejovsku a v okolí Lipníka nad Bečvou bylo zachyceno slovo ti (ojediněle též na sč. okraji).

Ostatní výrazy mají povahu úzce lokálně vymezených dialektismů a kromě slova kura, zapsaného ve vých. polovině slez. nář., se vyskytují vesměs v zč. oblasti: slovo cibal bylo zaznamenáno na záp. Plzeňsku a mezi Plzní a Rakovníkem, výzvy malka se užívá především na Klatovsku.

4                 Kromě slov mali/malka a kura jsou všechny výrazy citoslovečného onomatopoického původu (citoslovce vybízecí a nabízecí). Koncové
-i (-y) u všech vybízecích výrazů má citoslovečnou povahu.

biba  jen nář. — Od vábicí interjekce bi bi.

bi  jen nář.

cibal  jen nář. (Kt na cibi ‚volání na kuřata‘) — Od vábicí (nebo též odháněcí) interjekce cib(i).

čip  jen nář. Bš Novojičínsko (SSJ čip, čip, čip, čip „napodobuje hlas vydávaný ptáky nebo kuřaty“)

kura  jen nář. (stč. též kúra, Jg slc. a slez., též koura, SSJČ nář., též kůra zast., koura zast. — u všech ‚slepice‘) — Subst. kura ve funkci vábicího citoslovce.

mali, malka  jen nář.; Kt mali (též malka ‚slepice‘), ALJ Veselí — K adj. malý.

na  Jg též ná, nať, SSJČ ob., SSJ

na čip, na kura, na mali, na pi, na pí, na pipí, na puť, na puti, na ti, na tip, na tu, na ťu  jen nář.; Kt na čip čip ‚volání na slepice‘ mor. a slez. — Spojení nabízecího citoslovce na s citoslovci vábícími.

pi, pí, pipí  Kt pipi, SSJČ pi, pipi, pí, pípí, SSJ pipipipi, pípípí (Bš ‚voláni na kuřata‘)

píperlo, píprl  jen nář. — Adaptací výrazu přejatého z něm. (Pieperl).

piši, piť  jen nář.

puť, puti  Jg též put, SSJČ též put (hluž. put put ‚volání na kuřata‘)

puta  SSJČ (Jg, SSJČ též puťa, hluž. puta, u všech ‚slepice‘) — Subst.

ve funkci vábicího citoslovce, od vábicí interjekce put/pút (srov. též něm. putt, put).

púta  jen nář. (Jg ‚slepice‘) — Viz puta, nelze vyloučit návaznost na něm. (totožná délka kořenné samohlásky v něm. Pute).

putěm  jen nář. — Od vábicí interjekce puť, -em patrně analogicky podle příslovcí typu sem, honem, případně zkřížením s pojď sem.

putka  v sled. významu jen nář. (Kt, hluž., Jg i SSJČ též, u všech dem. ‚slepice‘) — Viz puta.

putky, puty  jen nář. — Viz puta.

ti  v sled. významu jen nář. (SSJČ „označuje slabounké vysoké zvuky“).

tip  v sled. významu jen nář. (SSJČ též típ „označuje ptačí típání“)

tu  v sled. významu jen nář.

ťu  SSJČ ťú, ťú, ťú

tuta, ťuťa  jen nář. (Bš tuťa, tuta ‚slepice‘) — Subst. ve funkci vábicích citoslovcí, od vábicích interjekcí tu, ťu.

5    pi pi Ju 2, 4–6, Ru 1, 4, 5 — pipinka pí pí Ru 2 — puť puť Po 1 — puj puj Ru 3 — pi pi na na Ju 1 — na na Ju 7

6    ASJ IV 104, OLA 297 (AJŚ 572 přivolávaní kuřat)

Kl