227 kdákat (925)

1    M         gdákat (dákat 103, 203, hdákat 162) — dgokat — vdákat — kvákat (gvákať 749, kvágať 748, gvágať 748)

gdáčet (gdáčit 434, 437) — vdáčet 452 — kváčet 461

kokodákat (kokovdákat 752, kodákat 323) — kotkodákat — kotkorákat 310, 431 (korákat 323, 432, 433)

kokodáčet (kokodáčit 423, 445, 460, kodáčet 441) — kotkodáčet (kutkudáčet 448, potkodáčet 452) — kokoráčet 432, 433, 443 (koráčet 432, 444) — kotkoráčet

kokodat 417, 426, 442, 444 (kotkodat 239)

křičet

vřeščet 818, 819

N          kvokat, krákorat, krákat

2                 Zkoumala se slovesná nářeční označení zvuku, který vydává slepice po snesení vejce.

Byly zachyceny vesměs onomatopoické názvy odvozené od citoslovce slepičího hlasu, jež zní zpravidla kokokokodák. Ve slovesech se buď odráží vyznění citoslovce (-dák), přičemž počáteční slabiky jsou redukovány na jedinou hlásku (k-) – kdákat, nebo se v nich reflektují i náslovné slabiky, a to většinou ve formě duplicitní – ko(t)kodákat; jen řídce se uplatňují pouze tyto náslovné slabiky – ko(t)kodat. Počátek sloves je hláskově značně variabilní (kdákat × dgákat × vdákat, kokodákat × kotkodákat apod.). Za hláskovou variantu považujeme i výraz kvákat, vzhledem k jeho onomatopoickému charakteru, přestože zde mohlo jít o vliv stejně znějícího slovesného označení hlasu žáby či vrány a o příklon k němu.

Jako dva různé lexémy hodnotíme poměrně odlišná slovesa kdákat a kokodákat, třebaže podoba obou sloves je vlastně dána variantností výchozího citoslovce.

Většina zachycených sloves je zakončena kmenotvorným sufixem -at. Jen okrajově, v jzč. nář., byly zaznamenány varianty s odlišným kmenotvorným sufixem -et (kdáčet, kokodáčet a jejich hláskové obměny). Srov. též mapu III-179 (kráva) bučí.

Za neadekvátní považujeme slovesa kvokat, krákorat, krákat, která označují jiné druhy hlasových projevů slepice, proto je nemapujeme.

3                 Nejjednodušší, celkem homogenní je situace ve stř. části území (stř. a svč. nář., záp. Morava), k jistým diferencím dochází na Moravě a ve Slezsku, nejsložitější obraz však poskytují nářečí jzč.

Základní výraz kdákat, shodný se spis. jazykem, pokrývá oblast střč. a svč. nář., Jindřichohradecko, záp. Moravu a objevuje se ještě v úzkém pruhu na východě střm. nář. a v již. úseku rozhraní mezi střm. a vm. nář. Na ostatním území byl zachycen jen řídce a zpravidla jako dubletní. Je doložen i ze všech měst, odkud tradiční názvy už zpravidla vymizely. V Čechách, řidčeji i na záp. Moravě, se v dubletě s tímto výrazem často vyskytuje i hlásková varianta vdákat. Jako nedubletní bylo toto pojmenování zapsáno mezi Příbramí a Táborem, téměř na celém území vm. nář. a ve vých. skupině slez. nář. Okrajové jsou obměny kvákat zejména na Vsetínsku a dgákat na již. Těšínsku a Jablunkovsku, ostatní hláskové varianty jsou doloženy jen ojediněle.

Sloveso kokodákat se objevuje porůznu na celém území, nejčastěji na Táborsku a na vých.