ČJA 3

227 kdákat (925)

1    M         gdákat (dákat 103, 203, hdákat 162) — dgokat — vdákat — kvákat (gvákať 749, kvágať 748, gvágať 748)

gdáčet (gdáčit 434, 437) — vdáčet 452 — kváčet 461

kokodákat (kokovdákat 752, kodákat 323) — kotkodákat — kotkorákat 310, 431 (korákat 323, 432, 433)

kokodáčet (kokodáčit 423, 445, 460, kodáčet 441) — kotkodáčet (kutkudáčet 448, potkodáčet 452) — kokoráčet 432, 433, 443 (koráčet 432, 444) — kotkoráčet

kokodat 417, 426, 442, 444 (kotkodat 239)

ičet

vřeščet 818, 819

N          kvokat, krákorat, krákat

2                 Zkoumala se slovesná nářeční označení zvuku, který vydává slepice po snesení vejce.

Byly zachyceny vesměs onomatopoické názvy odvozené od citoslovce slepičího hlasu, jež zní zpravidla kokokokodák. Ve slovesech se buď odráží vyznění citoslovce (-dák), přičemž počáteční slabiky jsou redukovány na jedinou hlásku (k-) – kdákat, nebo se v nich reflektují i náslovné slabiky, a to většinou ve formě duplicitní – ko(t)kodákat; jen řídce se uplatňují pouze tyto náslovné slabiky – ko(t)kodat. Počátek sloves je hláskově značně variabilní (kdákat × dgákat × vdákat, kokodákat × kotkodákat apod.). Za hláskovou variantu považujeme i výraz kvákat, vzhledem k jeho onomatopoickému charakteru, přestože zde mohlo jít o vliv stejně znějícího slovesného označení hlasu žáby či vrány a o příklon k němu.

Jako dva různé lexémy hodnotíme poměrně odlišná slovesa kdákatkokodákat, třebaže podoba obou sloves je vlastně dána variantností výchozího citoslovce.

Většina zachycených sloves je zakončena kmenotvorným sufixem -at. Jen okrajově, v jzč. nář., byly zaznamenány varianty s odlišným kmenotvorným sufixem -et (kdáčet, kokodáčet a jejich hláskové obměny). Srov. též mapu III-179 (kráva) bučí.

Za neadekvátní považujeme slovesa kvokat, krákorat, krákat, která označují jiné druhy hlasových projevů slepice, proto je nemapujeme.

3                 Nejjednodušší, celkem homogenní je situace ve stř. části území (stř. a svč. nář., záp. Morava), k jistým diferencím dochází na Moravě a ve Slezsku, nejsložitější obraz však poskytují nářečí jzč.

Základní výraz kdákat, shodný se spis. jazykem, pokrývá oblast střč. a svč. nář., Jindřichohradecko, záp. Moravu a objevuje se ještě v úzkém pruhu na východě střm. nář. a v již. úseku rozhraní mezi střm. a vm. nář. Na ostatním území byl zachycen jen řídce a zpravidla jako dubletní. Je doložen i ze všech měst, odkud tradiční názvy už zpravidla vymizely. V Čechách, řidčeji i na záp. Moravě, se v dubletě s tímto výrazem často vyskytuje i hlásková varianta vdákat. Jako nedubletní bylo toto pojmenování zapsáno mezi Příbramí a Táborem, téměř na celém území vm. nář. a ve vých. skupině slez. nář. Okrajové jsou obměny kvákat zejména na Vsetínsku a dgákat na již. Těšínsku a Jablunkovsku, ostatní hláskové varianty jsou doloženy jen ojediněle.

Sloveso kokodákat se objevuje porůznu na celém území, nejčastěji na Táborsku a na vých.

Vysokomýtsku, rozptýleně na stř. Moravě a v záp. polovině slez. nář. Varianta kotkodákat byla zachycena na
dvou oddělených areálech – v Čechách zejména na Klatovsku, vých. Plzeňsku a sz. od Strakonic, na Moravě na
velké oblasti ve střm. nář. Podoba kokodat byla zachycena velmi řídce, a to na jz. Strakonicku, již. Táborsku
a sporadicky na Moravě.

Varianty se zakončením -dáčet byly zaznamenány pouze v jzč. nář. (jen s malým přesahem na Rakovnicko). Sloveso kdáčet se objevuje především na sev. a vých. Českobudějovicku a severně od Rakovníka. Na již. Strakonicku a Prachaticku se zpravidla společně s dalšími obměnami užívá slovesa kokodáčet, jež je doloženo ještě z vých. Českobudějovicka. Častější je varianta kotkodáčet na záp. okraji Čech (na Domažlicku a již. Strakonicku v podobě kotkoráčet) a na širším Českobudějovicku.

Jen na Opavsku byl zapsán jiný lexém, a to křičet, ve zkoumaných bodech v Polsku sev. od Hlučína pak ještě další, sémanticky spřízněné sloveso – vřeštět.

4                 Všechna slovesa (kromě křičet a vřeštět) jsou onomatopoického původu a odvozují se od citoslovcí napodobujících slepičí hlasový pro-
jev po snesení vejce.

dgákat  jen nář. — Přesmykem z kdákat.

kdáčet  jen nář.

kdákat  stč., Jg též kdákotat, kdaktat, SSJČ, pol. gdakać, hluž. dakać, dakotać

kokodáčet  jen nář.

kokodákat  jen nář.; Kt, Bš též putpudákat

kokodat  Jg, SSJČ říd.

kokoráčet  jen nář. (Kt kokoračka ‚slepice‘ u Ronova)

kotkodáčet  jen nář.

kotkodákat  jen nář.; Jg též kodkodákat; kodkodáči slc., SSJ kotkodákať (SSJČ jen kodkodák citosl.)


kotkodat, kotkoráčet, kotkorákat  jen nář.

křičet  v sled. významu jen nář. — Rozšířením významu.

kváčet  jen nář.

kvákat  SSJČ (stč. a Jg jen o vránách, havranech a žábách)

vdáčet  jen nář.

vdákat  Jg (význam neuveden), PSJČ nář.

vřeštět  v sled. významu jen nář. (Jg a SSJČ např. o zajíci, koze, žábě, kobylce) — Rozšířením významu, srov. křičet.

5    gdákat Ru 4 — vdákat Ju 2, 3, 5, 6, Ru 1, 5 — vdákať Ju 7 — kokodákat Ju 1–4 — kotkodákat Po 1, Ru 2–4 — kokodáčet Ru 2

6    —

Či