226 kokrhá (928)

1    M         kokrhá — kokŕhá – kukrhá — kokirihá (kokiríhá 301,302, kokuríhá 332, kokuruhá 717) — kokiriká 609 — kukirihá (kukuríhá 332, kukrlihá 623) — kukiriká 601, 609, 619, 623, 737 — kikirihá 620, 621, 624, 82 (kikiríhá 305, 308) — kikiriká — kinkiríhá 303–305 (kitkiríká 305)

spívá (ś- 830, 832–834, š- 836, śpjyvo 832, spjévá 755)

spíve

p’eje 818, 819

2                 Mapa zobrazuje nář. ekvivalenty výrazu (kohout) kokrhá. Předmětem výzkumu bylo příslušné sloveso v 3. os. sg.

Většinové jsou onomatopoické názvy odvozené od pův. citoslovce, jímž se v čes. nářečích napodoboval kohoutí hlas (kokirihí apod.; je zajímavé, že dnes se často citoslovce od slovesa liší – kohout kokrhá, ale „dělá“ kikirikí). Zpravidla byly zachyceny názvy redukované, v nichž byly vypuštěny obě samohlásky kolem centrálního -r- (např. kokrhá), v daleko menším rozsahu byly uchovány názvy neredukované (např. kukirihá). Protože jde o výrazy zvukomalebné, pojímáme je jako hláskové varianty základního pojmenování kokrhá, shodného se spis. jazykem. Z téhož důvodu představujeme na mapě podoby s náslovným ku- i v oblasti tzv. horského nář. typu a krátkou slabiku -ri- na Moravě i v oblasti jinak pravidelného krácení í > i, i když jí v Čechách odpovídají podoby s -rí-. V těchto případech nelze totiž jednoznačně rozhodnout, zda jde o pravidelné regionální obměny, či ne. Stejný důvod nás vedl k tomu, že -kiri- píšeme na rozdíl od českého pravopisného úzu s -i-, jak to ostatně v tomto případě připouští i SSJČ (vedle podob s -kyry-).

Na východě zkoumaného území byl zapsán další lexém – zpívá (s variantami zpíve a pěje), který je zpravidla plně ekvivalentní s onomatopoickými výrazy, někdy však byl informátory charakterizován jako kohoutí hlasový projev v určitou denní dobu (k. zpívá ráno, v noci, před polednem) nebo při změně počasí (k. zpívá na časy, na počasí, když bude pršet). V těchto případech je na mapě zakreslen menší značkou.

3                 Hlavní diference se soustřeďují na Moravu a do Slezska.

Téměř na celém území čes. jazyka se užívá onomatopoických pojmenování (nedosahují jen na nejvýchodnější okraj – do sv. poloviny slez. nář. a na Vsetínsko).

Základní a většinový je výraz kokrhá; z něho se vydělují varianty kokŕhá na Uherskobrodsku, kukrhá v pruhu mezi Litovlí, Boskovicemi a Brnem (jižně od Brna je tato podoba doložena jako dubletní) a neredukovaná varianta kukirihá na velké oblasti ve stř. a jz. části střm. nář. Záp. od Brna se objevují další varianty, zejména kikiriká a kukiriká, na Vyškovsku a Prostějovsku byla zapsána podoba kokirihá. Obměna kikiriká se jako dubletní vyskytuje v mluvě některých měst (ve všech městech se jinak užívá výrazu kokrhá, jen ve slez. nář. oblasti také označení shodných s venkovským okolím). Neredukovaná pojmenování byla zaznamenána také v záp. Čechách, především na Domažlicku (kokiríhá, kikiríhá, kinkiríhá).

Na většině území slez. nář. (v jejich sv. polovině jako nedubletní) a ve stř. části vm. nář. bylo zachyceno