Od podoby kokot se pak odvozuje slovotvorná varianta kokeš a její hláskoslovná obměna kukeš, obě zazname-
nané zpravidla už pouze u staré generace. Ojediněle byla zapsána podoba kokeš (případně kokoš, kokón) jako
expresivní dubleta; v tom případě ji na mapě nezachycujeme.

3                 Pojmenování kohout, shodné se spis. jazykem, bylo zaznamenáno na celém území českého jazyka kromě sev. poloviny slez. nář., kde se pevně udržuje archaické označení kokot (většinový výraz kohout v době výzkumu na toto území ještě nepronikl, je doložen jen z mluvy mladé generace ve městech). Na již. Moravě mezi Mor. Krumlovem a Kyjovem byla zapsána varianta kokeš/kukeš.

4    kohout  stč. kohút, Jg též kohút, SSJČ, SSJ kohút, pol. kogut — Zřejmě k psl. onomatopoickému základu *kog-. Viz kokot.

kokeš  m. v sled. významu jen nář.; stč., Jg též kokoš, SSJČ nář., Bš u Žďáru (pol. kokosz f. ‚slepice‘, ‚kvočna‘, hluž. kokoš f. ‚slepice‘, ‚kuře‘) — Onomatopoické pojmenování; -e- je jerového původu.

kokot  v sled. významu jen nář; stč., Jg, SSJČ nář. — Z psl. *kokotъ, slovo onomatopoického původu; podle Mch pochází od zvuků ko ko ko ko, jež kohout vydává, když např. svolává slepice k zrnu, nikoli od kokrhání.

kukeš  jen nář. — Hlásková varianta výrazu kokeš patrně odrážející zřejmě v minulosti větší rozsah změny o > u.

5    kohout Po 1, Ju 1–5, Ru 1–4 — kohót Ju 6 — kohút Ju 7, Ru 5 — kokoš Ru 5

6    MAGP 438, AJŚ 528, AJPP 210, AJK 304, SSA 2.32, OLA 286, ALE 289

Či