ČJA 3
216 psí (896)
1 M psí f. (psej 106) — psá (pśo, ps’o, pšo, též psjá 755)
psejčí
psovská (též 125, 126)
psofčí 210, 229
peská (též 118)
peščí 116–119
N (bouda) pro/od/na psa
2 Otázka zkoumala nářeční ekvivalenty spis. přídavného jména psí, a to ve spojení psí bouda. Vedle převládající podoby psí byla zjištěna též obměna psá (k rozdílu tohoto typu viz též IV-204 obecní nom. sg. f.) a dále odvozeniny pesčí (jen v asimilované podobě peščí), psíčí (pséčí), psovčí, psovská a peská.
Kromě těchto příd. jmen byly ojediněle zachyceny i předložkové vazby (bouda) pro/od/na psa, které však fungují spíše jako fakultativní opisné názvy, navíc územně nevyhraněné, a proto nebyly mapovány.
3 Největší teritoriální rozšíření má podoba psí. Byla zaznamenána takřka po celém jazykovém území; na Těšínsku a Jablunkovsku se vyskytuje obměna psá.
Jako nejvíce diferencovaný se jeví český severovýchod, neboť se tu vyskytují hned tři další varianty. Na většině svč. oblasti je rozšířena odvozenina psovská; ta tvoří rozsáhlý areál od Podještědí a Podkrkonoší přes
Královéhradecko s Vysokomýtskem a jižně pak zasahuje do
nářečí středočeských (podél Labe až na
Roudnicko). Zpravidla nedubletní pojmenování peská bylo zachyceno na
Náchodsku a Rychnovsku; v Kladsku
a v přilehlých lokalitách Čech se užívá názvu pesčí.
V okolí Prostějova a řidčeji též u Boskovic bylo mapováno označení pséčí.
4 Všechna adjektiva jsou tvořena k základu pes.
pesčí jen nář.
peská SSJČ zast. a nář., pol. zast. pieska (Jg i pesská ‚jako pes, zlá, nešlechetná‘)
psá jen nář.; SSJ i pol. psia — Původní podoba adj. uchovaná v důsledku neprovední přehlásky á (> ie) > í v návaznosti na pol.
psí stč., Jg, SSJČ
psejčí jen nář. — od nář. psejk ‚psík’.
psovčí jen nář. — Sekundární odvozenina od psovská.
psovská Jg, SSJČ poněkud zast. a říd., SSJ expr.
5 psí Ju 3–7, Ru 2, 3, 5 — psoská Po 1, Ju 1, 2, Ru 4
6 ASJ III 302, OLA 268
Bá
