ČJA 3

211 (svině) se bouká (881) —

1    M         bouká se (bouká 124a, 125, 149, 218, buká se 118, 520) — bouchá se (bouchá 135)

bučí se

houká se

huká

hučí se (h. śe 829, 831–835, h. še 835, 836, hučí 703, 726)

houče se (huče sa 721, huče 805)

řouká se (řúká 720) — řóchá se (též 660)

řóče se

řóčí se 635 (řučí se 622, řuší se 618)

brúká se 750 (bručý sa 706, krúká 725)

chruje se (chrúje se 145, kruje se 135, 137, též chruje 109)

hoňí se

N          chranňí se 162; běhá se, chce se boukat, chce se řoukat, chce se hučet, chce ke kanci, chce jít je kancům

2                 Nářeční ekvivalenty slovesné části ve spojení svině se bouká, tj. projevuje pud k páření, se diferencují lexikálně a také slovotvorně (např. houká se × houká), morfologicky (např. řouká se × řouče se × řoučí se) a hláskoslovně (např. bouká se × bouchá se).

Většina pojmenování vychází z napodobování zvuků, které jsou pro svině v době páření charakteristické. Jako hláskové varianty hodnotíme záměny souhlásek, jež jsou si blízké svými artikulačními vlastnostmi (např. velár chk: bouká se × bouchá se). Méně obvyklé hláskové protiklady (např. rozdíl mezi retným b a zadopatrovým h: bouká se × houká se) považujeme za rozdíly lexikální. Není bez zajímavosti, že vlivem onomatopoického původu výrazu nedochází v nář. čes.-pol. k pravidelné změně h > g u slova hučí se.

K rozdílu typu houká se × houčí se viz III-179 (kráva) bučí, oddíl 2.

Na mapě nesledujeme rozdíly v slovesných vazbách (např. běhá se × chce se běhat × chce jít ke kancům). Tento typ pojmenování je v našem atlase doložen nejúplněji na mapě III-194 (kobyla) chce hřebce.

Spisovnými označeními sledovaného jevu jsou výrazy bouká sechruje se.

3                 Poměrně jednoduchá situace v Čechách kontrastuje se složitým stavem na Moravě.

Po celých Čechách a na záp. Moravě je běžné pojmenování bouká se, hlásková obměna bouchá se vytváří dva menší, od sebe oddělené areály; jeden v Podkrkonoší, druhý na Jindřichohradecku a Slavonicku. Podoba bučí se je charakteristická pro Novoměstsko a Velkomeziříčsko.

Tři samostatné oblasti na okrajích Čech vytváří výraz chruje se; vyskytuje se na území mezi Plzní a Rakovníkem, na Mladoboleslavsku a v sv. cípu Čech. V již. Čechách a též na Jihlavsku se většinou jako dubletní objevuje lexém honí se.

V severojižním středním pásu Moravy dominuje pojmenování řouká se, hlásková varianta řouchá se je typická pro Zábřežsko, morfologická obměna řoučí se je běžná na Tišnovsku, podoba řouče se v okolí Jevíčka.

Na dvou oddělených územích se vyskytlo označení houká se; jednak v úzkém pruhu mezi Břeclaví a Uherským Brodem, jednak ve střední části slez. nářečí. Opavsko vyděluje nereflexivní podoba houká. Zejména pro střed. a sev. část vm. nář. s přilehlým vých. okrajem střm. dialektů a pro vých. úsek slez. nář. je charakteristická varianta hučí se. Forma houče se se soustředěněji objevuje na sev. Valašsku.

Ze Vsetínska je také ojediněle doložen výraz brouká se.

4                 Většina pojmenování je onomatopoického původu.

bouchá se  jen nář.; ALJ Telečsko — Z boukat se (viz bouká se) záměnou velár kch.

bouká se  Jg, SSJČ — Podle Mch mylnou dekompozicí od oboukati se (to z *obthoukati, viz houká se).

brouká se  jen nář. — Onomatopoického původu, srov. mroukat ‚vydávat mručivý zvuk (při páření koček)‘.

bučí se  jen nář.

honí se  Jg, SSJČ, pol. gonić się (SSJ honiť sa ‚pářit se (o ovcích, psech, zajících)‘) — Od honit (psl. *goniti) slovotvorným formantem se.

houče se  jen nář. — Inf. houkat se (viz houká se), zařazením k 1. třídě.

houká se  jen nář.; Jg, Kt húká se, SSJ húkať sa nář., pol. hukać się — Z onomatopoického výrazu , jenž napodobuje zvláštní hlas svině v době říje.


houká  v sled. významu jen nář. — Nereflexivní forma z houká se (viz tam).

hučí se  jen nář.; Kt

chruje se  Jg, SSJČ mysl., dluž. chrjastaś se, chŕašćaś (Kt chruna ‚prase‘) — Původně *chrupti > chruti, k infinitivu chruti vytvořen prézens chruji. Základ týž jako v chrupati, to onomatopoického původu (‚vydávat chručivý zvuk‘).

řouče se  jen nář. — Inf. řoukat se (viz řouká se), zařazením k 1. třídě.

řoučí se  jen nář.

řouchá se  jen nář. — Viz řouká se.

řouká se  jen nář.; Kt též řáká se — Z onomatopoického základu roch-.

5    bouká se Po 1, Ju 1–5, Ru 1–4 — řóchá se Ju 6 — kúká se Ju 7 — rancuje se Po 1 — chce se húkat Ru 5

6    ASJ IV 130, AJŚ 581, PLPJ 349, AJPP 203, AJK 173, SSA 2.38, OLA 260

Fi