211 (svině) se bouká (881) —

1    M         bouká se (bouká 124a, 125, 149, 218, buká se 118, 520) — bouchá se (bouchá 135)

bučí se

houká se

huká

hučí se (h. śe 829, 831–835, h. še 835, 836, hučí 703, 726)

houče se (huče sa 721, huče 805)

řouká se (řúká 720) — řóchá se (též 660)

řóče se

řóčí se 635 (řučí se 622, řuší se 618)

brúká se 750 (bručý sa 706, krúká 725)

chruje se (chrúje se 145, kruje se 135, 137, též chruje 109)

hoňí se

N          chranňí se 162; běhá se, chce se boukat, chce se řoukat, chce se hučet, chce ke kanci, chce jít je kancům

2                 Nářeční ekvivalenty slovesné části ve spojení svině se bouká, tj. projevuje pud k páření, se diferencují lexikálně a také slovotvorně (např. houká se × houká), morfologicky (např. řouká se × řouče se × řoučí se) a hláskoslovně (např. bouká se × bouchá se).

Většina pojmenování vychází z napodobování zvuků, které jsou pro svině v době páření charakteristické. Jako hláskové varianty hodnotíme záměny souhlásek, jež jsou si blízké svými artikulačními vlastnostmi (např. velár ch a k: bouká se × bouchá se). Méně obvyklé hláskové protiklady (např. rozdíl mezi retným b a zadopatrovým h: bouká se × houká se) považujeme za rozdíly lexikální. Není bez zajímavosti, že vlivem onomatopoického původu výrazu nedochází v nář. čes.-pol. k pravidelné změně h > g u slova hučí se.

K rozdílu typu houká se × houčí se viz III-179 (kráva) bučí, oddíl 2.

Na mapě nesledujeme rozdíly v slovesných vazbách (např. běhá se × chce se běhat × chce jít ke kancům). Tento typ pojmenování je v našem atlase doložen nejúplněji na mapě III-194 (kobyla) chce hřebce.

Spisovnými označeními sledovaného jevu jsou výrazy bouká se a chruje se.

3                 Poměrně jednoduchá situace v Čechách kontrastuje se složitým stavem na Moravě.

Po celých Čechách a na záp. Moravě je běžné pojmenování bouká se, hlásková obměna bouchá se vytváří dva menší, od sebe oddělené areály; jeden v Podkrkonoší, druhý na Jindřichohradecku a Slavonicku. Podoba bučí se je charakteristická pro Novoměstsko a Velkomeziříčsko.

Tři samostatné oblasti na okrajích Čech vytváří výraz chruje se; vyskytuje se na území mezi Plzní a Rakovníkem, na Mladoboleslavsku a v sv. cípu Čech. V již. Čechách a též na Jihlavsku se většinou jako dubletní objevuje lexém honí se.

V severojižním středním pásu Moravy dominuje pojmenování řouká se, hlásková varianta řouchá se je typická pro Zábřežsko, morfologická obměna řoučí se je běžná na Tišnovsku, podoba řouče se v okolí Jevíčka.

Na dvou oddělených územích se vyskytlo označení houká se; jednak v úzkém pruhu mezi Břeclaví a Uherským Brodem, jednak ve střední části slez. nářečí. Opavsko vyděluje nereflexivní podoba houká. Zejména pro střed. a sev. část vm. nář. s přilehlým vých. okrajem střm. dialektů a pro vých. úsek slez. nář. je charakteristická varianta hučí se. Forma houče se se soustředěněji objevuje na sev. Valašsku.