ČJA 3
204 couvni! (857)
1 M huj (húj; hují 123)
hujcurik 118, 644, 647
hoj (hój)
hojcurik 614 — hojcuruk
curik (curyk, curík, curýk; zurik 431, zuryg 752) — curuk (curúk) — ciruk (cirúk) — cruk (crúk)
couf 162, 418 — cuf 410, 418, 419, 465 (cu 463) — cauf 447, 449, 453, 457 — cáf
couvňi
couvej (cúfaj 738, 739)
nazad
N spátki 113, 116, 118, 447, 448, 601, 639, 652
2 Byla mapována pobídka k couvnutí pro potah (především koňský).
Výraz curik byl zachycen v obměně curuk i ciruk, cruk a ve složeninách hujcurik, hojcurik a hojcuruk. Tento povel, pravděpodobně přejatý z něm. vojenského prostředí, byl původně určen pouze koňům, v době výzkumu se ho užívalo i pro hovězí dobytek.
Kvantita samohlásky výrazů huj, hoj, cruk, případně v pořadí druhé samohlásky výrazů curik, curuk, ciruk je kolísavá a souvisí s různým typem intonace nebo s různou mírou emfáze.
Imperativy couvni, couvej a povel nazad nejsou zcela adekvátní, navíc se vyskytují vždy v dubletě s povely jinými. Byly proto mapovány menší značkou.
Citoslovce huj, hoj bylo místy doloženo ve významu ‚ustup, uhni stranou!‘.
Spíše výjimečně, navíc vždy vedle povelů výše uvedených, byl zachycen výraz zpátky. Jako povel novější, bez vlastního souvislého areálu nebyl mapován.
3 Oblasti povelů s významem ,couvni!‘ nemají ostré hranice.
Na západě a jihu Čech, na Moravě (bez Třebíčska a Znojemska) a ve Slezsku převládá povel curik; ten se vyskytuje porůznu také jinde, ale jen dubletně. Obměna curuk byla zachycena především na již. okraji jzč. nář., v úzkém pásu na jz. Moravě (mezi Jihlavou a Slavonicemi), na jv. od Brna a na širším Břeclavsku. Varianty ciruk a cruk byly zapsány v několika lokalitách na jihu Čech.
Citoslovce huj je charakteristické pro sev. polovinu Čech a jeho výskyt je doložen až po Litovel a Moravský Krumlov.
V širokém pruhu ohraničeném na západě městy Plzeň a Klatovy, zahrnujícím Příbramsko, Strakonicko, Benešovsko, Táborsko, Jihlavsko, Třebíčsko a Znojemsko, odděleně též na Boskovicku byl zaznamenán pokyn hoj.
Složený tvar hojcuruk se objevuje na Znojemsku a záp. Třebíčsku, pobídka hojcurik byla zapsána v jedné lokalitě na Znojemsku. Povel hujcurik se nalézá na Zábřežsku.
Imperativ couvej byl zachycen zejména na úzkém okraji jzč. nář., na širším Táborsku a na vých. okraji Čech, výraz couvni se vyskytuje rozptýleně zvláště ve vm. nář. Obměna couf byla zaznamenána pouze ojedině
le v Čechách, varianta cuf se vyskytuje soustředěněji na vých. okraji jzč. nář., pobídka cauf na již. okraji jzč. nář.
a povel cáf v několika lokalitách na jih od Českých Budějovic a na jih od
Třebíče.
4 cáf, cauf jen nář. — K couvat.
ciruk jen nář. — Adaptací výrazu přejatého z něm., viz curik.
couf jen nář.; Jg — K couvat.
couvej, couvni SSJČ couvat — Imperativ od couvat, couvnout.
cruk jen nář. — Adaptací výrazu přejatého z něm., viz curik.
cuf jen nář. — K couvat.
curik, curuk jen nář. — Adaptací výrazu přejatého z něm. (dnes zurück).
hoj SSJČ — Staré, původně vybízecí citoslovce.
hojcurik, hojcuruk jen nář. — Pobídka vzniklá složením, viz hoj, curik a curuk.
huj SSJČ, pol. (SSJ ‚pohánění‘) — Staré, původně vybízecí citoslovce.
hujcurik jen nář. — Povel vzniklý složením, viz huj a curik.
nazad v sled. významu jen nář.; pol. — Z příslovce vzniklého z předložkového spojení.
5 curik Po 1, Ju 2, 5, 6, Ru 5 — curuk Ju 1, 3, Ru 1–4 — nazad Po 1
6 AJŚ 564
Bt