ČJA 3
202 nalevo! (855)
1 M čehy (čehi, čehí) — ťehy (ťehi, ťehí)
čihy (čihi, čyhy, čihí, čyhý) — ťihy (ťihi, ťihí, ťihý) — pihy (pihi)
číjou 417, 426, 438, 451
hí (hi)
híjej — hijej
híjou (híjouej 415) — hijou
híjuma 454, 457, 460 (híjúmá 448, 458, hjuma 456)
híse 322–324, 333, 441 (hiza 606)
bista — vista 306
bistaha
hajs (hís 733)
ouč 437, 438, 424, 426
k sobje 743, 744, 751, 752 (sob’e 742)
sasa 745, 752–755
2 Mapa sleduje povely pro potah (především koňský) k zahnutí doleva.
Na velké části zkoumaného území jsou stejné povely pro koňský i pro kravský potah, pouze na jihu Čech a Moravy se pobídky rozlišují. Na mapě jsou výzvy pro koně zachyceny v areálech s nápisy nebo značkami, odlišné pokyny pro hovězí dobytek k zahnutí vlevo (hijou, híjou, číjou, ouč, hajs, sasa, (k) sobě) jsou zobrazeny malými plošnými značkami. Varianty povelů pro hovězí dobytek s významem ‚nalevo!‘ (ale také ‚napravo!‘, srov. III-203) mají na jihu Čech a na jihozápadní Moravě společný rys, a to sufix -ou, který se eventuálně vyskytuje i jako samostatný povel ouč.
U povelů s významem ‚nalevo!‘ převládají vokály i a e, u pokynů s významem ‚napravo!‘ vokály o a a (srov. III-203). Spojujícím rysem pro většinu povelů s významem ‚nalevo!‘ je slabika -hi-, ale pro hovězí dobytek tomu tak být nemusí.
Kvantita koncové samohlásky výrazů čehy, čihy a tihy je kolísavá. Není vyloučeno, že souvisí s různým typem intonace nebo s různou mírou emfáze. Obecně lze říci, že v Čechách je obvyklejší realizace s dlouhou koncovou samohláskou a na Moravě se samohláskou krátkou. Výzvové citoslovce hí mívá ojediněle na jz. Moravě realizaci s krátkým vokálem hi.
Citoslovce čehy a čihy zde považujeme za dva samostatné lexémy, i když zřejmě mají společný základ.
Nářeční ekvivalent hajs, zachycený porůznu na Slovácku, má v jiných lokalitách význam ‚napravo!‘ (srov. III-203) nebo jeď!‘ (srov. III-200).
3 Jako základní protiklad se jeví rozdíl mezi převážně českým čehy, moravským čihy s obměnou tihy a okrajovými bista, bistaha, hí, híjej, hijej.
Výzva čehy je doložena téměř v celých Čechách (s výjimkou jejich záp. a již. okrajů) a dále vytváří samostatný areál na Moravě s centrem na Prostejovsku. Obměna těhy byla zapsána především na širokém Strakonicku a na jz. střm. nář.
Slezsko, sev. polovinu Moravy a severovýchodní okraj Čech pokrývá výraz čihy, který navíc vytváří mikroareál na západě Čech mezi Plzní a Rakovníkem. Obměna tihy je běžná na jižní polovině Moravy a na jihu Čech a varianta pihy mezi Vsetínem a Uherským Brodem.
Na západním okraji Čech se nalézá areál nářečního ekvivalentu bista a obměn bistaha a vista.
Na Prachaticku, již. Českobudějovicku a odděleně na Znojemsku a Moravskokrumlovsku se vyskytuje povel hí, který byl zapsán (jako dubletní) i na Prostějovsku.
Citoslovce híjej vytváří souvislý areál v jv. Čechách a obměna hijej na jz. Moravě.
V této oblasti se vyskytují též výzvy hijou, híjou, číjou, ouč, které jsou však určeny pouze pro hovězí dobytek. Ve vm. nář. jim odpovídají citoslovce hajs, sasa a k sobě.
Další výrazy mají charakter spíše okrajový. Na Klatovsku byl zapsán povel híse a v doudlebském úseku híjuma.
4 Naprostá
většina povelů je citoslovečného původu. Jsou variabilní po stránce zvukové i významové. Mohou vznikat paralelně v
růz-
ných jazycích, většinou je jejich příbuznost elementární, nikoli genetická. České hí, čehy, čihy a bista lze srovnat se sloven.
čihi, čihí, hajs,
pol. wista, hluž. hi, něm.
hüst, hist ‚nalevo!‘,
wist ‚napravo!‘ a maďarským hí,
hajsz ‚napravo!‘ s dalšími variantami (např. hiszra, hajcz, hasz,
hejsz).
bista, bistaha jen nář.
čehy Jg čehý, SSJČ též čehý
čihy Jg číhý, SSJČ též čihý, SSJ čihi, čihí
číjou jen nář.
hajs jen nář.; Kt, Bš (SSJ ‚pobídka k pohybu, vpřed!‘)
hí jen nář.; hluž. hi (Jg hy ‚pobídka pro koně‘, SSJČ též hi, hý, hy ‚pobízení tažných zvířat k chodu‘)
híjej, hijej, híjou, hijou, híjuma jen nář. (SSJČ hije, hijo ‚pobízení tažných zvířat k chodu‘)
híse jen nář. (SSJČ hista ‚vpřed‘)
k sobě jen nář. — Elipsou z pokynu jděte k sobě.
ouč jen nář. (Kt, SSJČ ou ‚stůj‘)
pihy jen nář.
sasa jen nář.; Kt též sasem ‚vlevo, velení volům‘, Bš též sasem — Nejasné, podle Mch snad ze spojení k sobě elipsou slovesa.
těhy jen nář.
tihy Jg tihý, SSJČ též tihý
vista jen nář.; pol. wista (SSJČ vista, vistaha, hista nář. ‚vpřed‘)
5 čehi Ju 1–3, 5, Ru 1–3 — čihi Ju 7 — čí Po 1 — hí Ru 4 — bistaha Ju 2 — hajs Ju 2, Ru 1 — ha Ru 5
6 ASJ IV 132, AJŚ 565, AJK 299 (pro koně), 333 (pro voly), SSA 2.55
Bt