201 stůj! (854)

1    M         pr (br 119, 801, 806)

ou

ouha — oha (óha 611, 612, 614, 737, 739, óhá 604) — voha (vóha, vohá; vó 719, 733) — hoha 736, 742, 751, 752

eu

euha (euhá 136) — éha — véha 646

ej (ej; jej 515, 516)

ejha 116, 612

S          huo 757

N          hop 833, 834, stúj 425, 667, 685, 821

2                 Mapa sleduje povely pro potah (především koňský) k zastavení.

Mezi užitím povelu pr a ou byl v některých lokalitách zjištěn rozdíl (citoslovce ou bylo určeno hovězímu dobytku a pr koňům); ten se však na většině území setřel.

Na vých. Moravě jsou výzvy oha, voha určeny spíše kravám a volům, ale ani zde není rozdíl v užití důsledný.

Rozdíly v kvantitě samohlásek (např. u výrazu oha, óha, óhá, voha, vóha, vohá) jsou více méně individuální a jsou projevem různé míry emfáze.

Citoslovce ej, ou fungují jako součást jiných pobídek, srov. např. hotej, hotou, hatou s významem ‚napravo!‘ (viz III-203).

3                 Na celém území se užívá citoslovce pr, ostatní pobídky jsou s ním vždy dubletní.

Povel ou zaujímá severní polovinu Čech (po řeky Berounku a Sázavu), jv. okraj jzč. nář. a záp. a jz. okraj Moravy, dále vytváří větší areál mezi Plzní a Benešovem a mikroareál na jz. od Klatov.

Varianta ouha je doložena z Domažlicka, ze záp. Pošumaví, z Podkrkonoší a z širokého okolí Ledče nad Sázavou a Vysokého Mýta. Vyskytuje se také na Táborsku a Jihlavsku. Zvláště pro sev. polovinu vm. nář. a Znojemsko je charakteristická obměna oha. Citoslovce voha se vyskytuje na Slovácku. Povel hoha byl zapsán v několika lokalitách na vých. okraji vm. nář.

Na jv. Čech, na jz. Moravě a zcela sporadicky v záp. Pošumaví se užívá povel ej.

Pobídka eu byla zaznamenána především na vých. okraji svč. nář. Tam a v Podkrkonoší se vyskytuje citoslovce euha. Ze Zábřežska se dokládají výzvy éha, véha.

4                 Podle Mch jde o citoslovce „bez historie“. Naprostá většina povelů je citoslovečného původu. Jsou variabilní po stránce zvukové, ale
i významové.