197 hřebelec (827)

1    M         hřeblo (řeblo, hřebla f. 633)

hřebelco (hřebeco 801, hržebelcy 818) — zgřebelco 833–836

hřebelce n. (hrebéłce 751) — řbelce 508, 654, 664, 666 (hřbelcle 665, řbelcle 665, řbercle 658) — žberce (žbercle 657)

hřebílko (řebílko, řibilko 206) — hřbílko (řbílko, hřbilko, řbilko) — žbírko (žbílko 326)

žbircle n. (žbircle f. 126, řbicle 105)

hřebelec (řebelec, řebelc 250) — hřbelec (řbelec, řbelc 652) — žbelec (též 520) — žberec (žbje- 106, 416, 425, žberc 250)

hřebílec (řebílec, hřebilec 301, 307, 316, 317, řebilec 308, 317, hřebílek 459) — hřabílec 306, 311, 313, 315 — hřbílec (řbílec, řbílek 411, řbílc 141) — žbílec 435 (-i- 415, 446, 447) — žbírec (-i- 413, žbírek 503)

ohřebelco 728, 741 (ohřebełco 742)

ohřebelce n. 705, 706 (ohřebełce 750)

ohřebelec 707, 712, 713, 724

česák

S          štrígl 202

2                 Mapa zachycuje zeměpisné rozšíření nář. pojmenování pro hřebelec, tj. kovový nástroj na čištění srsti dobytka. Nář. materiál se diferencuje především slovotvorně (např. hřeblo × hřebelco × ohřebelco × hřebelec × hřebílec) a hláskoslovně (např. hřebelec × hřbelec × žbelec × žberec). Jediný lexikální protiklad hřebelec × česák je okrajový. Na mapě nesledujeme zjednodušení souhláskové skupiny hř- v ř- (např. hřebelec × řebelec); o tom viz V-274 hřeben.

Všechny nář. výrazy jsou od původu deverbativa.

Upozornění si zasluhuje poměrně ostrá hranice oddělující pojmenování rodu středního (zejména sev. polovina Čech spolu s Boskovickem a odděleně Slezsko a Valašsko) a mužského (zbývající území).

3                 Na celém zkoumaném území jsou rozšířeny různé hláskové a slovotvorné varianty kořene hřeb-/hřb-, pouze na Uherskobrodsku a Břeclavsku se pro sledovanou reálii užívá označení česák.

Ve většině střč. nář. a v již. polovině svč. nář. je rozšířena podoba hřbílko; hláskoslovná varianta žbírko vytváří dva od sebe oddělené areály: jeden v sz. části svč. nář., druhý na sev. Příbramsku. Pro slezská nář. je charakteristická forma hřebelco, Jablunkovsko se vyděluje obměnou zhřebelco. Označení středního rodu doplňují ještě výrazy žbírcle (Trutnovsko a Náchodsko), žberce a řbelce (Boskovicko), hřebelce (sev. Valašsko), dále ohřebelce a ohřebelco (široké Vsetínsko), hřbílko (sev. Plzeňsko, sev. Čechy, ojediněle i jinde). Výrazy hřeblo a hřebílko byly zaznamenány víceméně sporadicky.

Z označení variant muž. rodu dosahuje největšího rozšíření výraz hřebelec. Vyskytuje se na stř. Moravě s přesahem na Kyjovsko a sev. Břeclavsko a dále na sev. Valašsku. Hlásková varianta hřbelec se nachází na jz. Moravě a v úseku mezi Táborem a Jihlavou. Nejpestřejší situace je v jč. nářečích (mezi Příbramí, Prachaticemi, Jindřichovým Hradcem a Táborem), kde se vedle nejrozšířenější hláskové varianty žbelec vyskytují také podoby žberec a hřbelec (obě v sev. a stř. části uvedené oblasti). Zč. nář. s přesahem až ke Strakonicím dokládají formu hřebílec, na Manětínsku a Stříbrsku byla zapsána hlásková varianta hřabílec a v oblasti s centrem na vých. Strakonicku a s výběžkem až téměř k Rakovníku podoba hřbílec, ta byla odděleně zaznamenána též na Zábřežsku a Litovelsku. Varianta žbírec je doložena z Příbramska, žbílec z Prachaticka. Ve vm. nář. byla ojediněle zapsána forma ohřebelec.