ČJA 3

197 hřebelec (827)

1    M         hřeblo (řeblo, hřebla f. 633)

hřebelco (hřebeco 801, hržebelcy 818) — zgřebelco 833–836

hřebelce n. (hrebéłce 751) — řbelce 508, 654, 664, 666 (hřbelcle 665, řbelcle 665, řbercle 658) — žberce (žbercle 657)

hřebílko (řebílko, řibilko 206) — hřbílko (řbílko, hřbilko, řbilko) — žbírko (žbílko 326)

žbircle n. (žbircle f. 126, řbicle 105)

hřebelec (řebelec, řebelc 250) — hřbelec (řbelec, řbelc 652) — žbelec (též 520) — žberec (žbje- 106, 416, 425, žberc 250)

hřebílec (řebílec, hřebilec 301, 307, 316, 317, řebilec 308, 317, hřebílek 459) — hřabílec 306, 311, 313, 315 — hřbílec (řbílec, řbílek 411, řbílc 141) — žbílec 435 (-i- 415, 446, 447) — žbírec (-i- 413, žbírek 503)

ohřebelco 728, 741 (ohřebełco 742)

ohřebelce n. 705, 706 (ohřebełce 750)

ohřebelec 707, 712, 713, 724

česák

S          štrígl 202

2                 Mapa zachycuje zeměpisné rozšíření nář. pojmenování pro hřebelec, tj. kovový nástroj na čištění srsti dobytka. Nář. materiál se diferencuje především slovotvorně (např. hřeblo × hřebelco × ohřebelco × hřebelec × hřebílec) a hláskoslovně (např. hřebelec × hřbelec × žbelec × žberec). Jediný lexikální protiklad hřebelec × česák je okrajový. Na mapě nesledujeme zjednodušení souhláskové skupiny hř-ř- (např. hřebelec × řebelec); o tom viz V-274 hřeben.

Všechny nář. výrazy jsou od původu deverbativa.

Upozornění si zasluhuje poměrně ostrá hranice oddělující pojmenování rodu středního (zejména sev. polovina Čech spolu s Boskovickem a odděleně Slezsko a Valašsko) a mužského (zbývající území).

3                 Na celém zkoumaném území jsou rozšířeny různé hláskové a slovotvorné varianty kořene hřeb-/hřb-, pouze na Uherskobrodsku a Břeclavsku se pro sledovanou reálii užívá označení česák.

Ve většině střč. nář. a v již. polovině svč. nář. je rozšířena podoba hřbílko; hláskoslovná varianta žbírko vytváří dva od sebe oddělené areály: jeden v sz. části svč. nář., druhý na sev. Příbramsku. Pro slezská nář. je charakteristická forma hřebelco, Jablunkovsko se vyděluje obměnou zhřebelco. Označení středního rodu doplňují ještě výrazy žbírcle (Trutnovsko a Náchodsko), žberceřbelce (Boskovicko), hřebelce (sev. Valašsko), dále ohřebelceohřebelco (široké Vsetínsko), hřbílko (sev. Plzeňsko, sev. Čechy, ojediněle i jinde). Výrazy hřeblohřebílko byly zaznamenány víceméně sporadicky.

Z označení variant muž. rodu dosahuje největšího rozšíření výraz hřebelec. Vyskytuje se na stř. Moravě s přesahem na Kyjovsko a sev. Břeclavsko a dále na sev. Valašsku. Hlásková varianta hřbelec se nachází na jz. Moravě a v úseku mezi Táborem a Jihlavou. Nejpestřejší situace je v jč. nářečích (mezi Příbramí, Prachaticemi, Jindřichovým Hradcem a Táborem), kde se vedle nejrozšířenější hláskové varianty žbelec vyskytují také podoby žberechřbelec (obě v sev. a stř. části uvedené oblasti). Zč. nář. s přesahem až ke Strakonicím dokládají formu hřebílec, na Manětínsku a Stříbrsku byla zapsána hlásková varianta hřabílec a v oblasti s centrem na vých. Strakonicku a s výběžkem až téměř k Rakovníku podoba hřbílec, ta byla odděleně zaznamenána též na Zábřežsku a Litovelsku. Varianta žbírec je doložena z Příbramska, žbílec z Prachaticka. Ve vm. nář. byla ojediněle zapsána forma ohřebelec.

4                 S výjimkou výrazu česák a štrígl souvisí všechna pojmenování s psl. *greblo (psl. kořen *greb- ‚rozčesávat, hrabat‘). Hláskové podoby
s
hřb- (bez -e-) mohly vzniknout redukcí -e- v slovese hřebelcovat (tak Mch). Nelze vyloučit, že mohly být navíc podporovány adideací k hřbet.
Varianty s náslovným
o- zřejmě vznikly příklonem k slovesu ohřebelcovat. Podle Mch se zároveň oslabilo vědomí o souvislosti s výrazem hřeb-
lo
(u toho se zúžil význam především na ‚pohrabáč‘); některé formální souvislosti jsou však zřejmé dodnes, jako např. formy žbírko ‚hřebelec‘
a
žebro ‚hřeblo‘ v témž areálu, předpona o- ve vm. oblasti (srov. I-174 hřeblo).

česák  jen nář.; Kt i SSJ též česadlo, hluž. česadlo — Od česat.

hřabílec  jen nář. — Z hřebílec jzč. hláskovou změnou e > a v kořeni.

hřbelec  stč., Jg, SSJČ říd., Kl hrbelec, ALJ řbelec Mor. Budějovicko, Litovelsko — Podoba s redukovaným -e-.

hřbílec  jen nář.; SSJČ hřbílek říd. — Viz hřebílec a hřbelec.

hřbílko  stč. i Jg hřbélko, hřbílko, SSJČ — Viz hřebílko a hřbelec.

hřebelce  n. jen nář.; stč., Jg hřebélce, Kt hřebilce n. — Z psl. *greblьce, to specifikačním sufixem z psl. *greblo.

hřebelco  jen nář.; Kt hřbelcátko, Bš hřebelco — Morfologická varianta výrazu hřebelce, viz tam.

hřebelec  stč., Kt, SSJČ — Specifikačním sufixem z *greblo.

hřebílec  jen nář.; Kt hřebilec i hřebílek — Hlásková varianta k hřebelec, viz tam.

hřebílko  Jg hřebélko, SSJČ hřebílko — Deminutivním sufixem z psl. *greblo.

hřeblo  Jg hřeblo, Kt hřeblo u Litovle, SSJČ hřeblo i nář. hřablo — obojí říd., pol. zgrzebło — Z psl. *greblo.


ohřebelce  n. jen nář.; Kt

ohřebelco  jen nář.; SSJ ohreblo i ohrablo — obojí nář.

ohřebelec  jen nář.

řbelce  n. jen nář.; stč. hřbelce n., Jg hřbelce n. — Zjednodušením náslovné souhláskové skupiny hř- > ř-.

štrígl  jen nář. — Přejato z něm. (Striegel).

zhřebelco  jen nář. — Viz hřebelco, z- snad vlivem pol. zgrzebło.

žbelec, žberce n., žberec, žbílec, žbírec  jen nář.; ALJ žbelec jč., žberce n. Boskovicko, žbelce pl. Boskovicko, žberc Dobříšsko — Hláskové obměny výrazů hřbelec m., hřbílec m. a řbelce n. v důsledku izolovanosti slova (viz tam).

žbírcle  n. jen nář.; Kt žbircle u Hradce Králové, ALJ podkrk., též žbírcílko svč. — Viz žbírko.

žbírko  jen nář.; Jg — Hlásková obměna výrazu hřbílko, v důsledku izolovanosti slova snad adideací ke slovu žebro, žebírko.

5    hřbílko Po 1, Ju 5 — hřbilko Ju 1, Ru 4 — řbílko Ju 2-4, Ru 1, 2, 4 — řbilko Po 1, Ju 1 — žbírko Ru 3 — řebelec Ju 6 — ohřebelec Ju 7 — česák Ru 5

6    ASJ III 39, IV 141, AJŚ 476, OLA 169, ALE 309

Ši