ČJA 3
179 (kráva) bučí (803)
1 M bučí — mučí
búká 734, 735 — muká (mouká 452)
bečí (bjačí 755)
béká 708, 729, 730, 750
bručí (brunči 830) — mručí 160 (mrčí 715, mrnčý 749)
ryčí (řičí 440) — ručí 737, 746
ryká 806, 813 — rúká 756 (řúká 736)
hučí
řve — říve
S hutá 109, rumágá 757
N mamře 816, 828, troubí 107, 502, 808
2 Sledovaly se nář. ekvivalenty slovesa bučí (o krávě) s významem ‚vydává táhlý temný zvuk znějící jako bú‘.
Při výzkumu se zaznamenávalo, zda mezi nář. výrazy nejsou sémantické rozdíly: a) kráva bučí, b) kráva bučí hlady, po teleti. Získaný materiál však takové rozdíly neprokázal. Některé názvy se zvláště na Moravě vyskytují v dubletě (bučí, řve), mluvčí je však volně zaměňují, proto jsme na eventuální původní významový rozdíl při mapování nebrali zřetel. Výrazy mamře a troubí jsme nemapovali, protože mají zvláště silné expresivní zabarvení a označují specifický zvuk, který kráva vydává.
Kromě rozdílů lexikálních a hláskoslovných (např. bučí × mučí) se objevila též diference slovotvorná (typ bučí × búká), ta původně znamenala i odlišnost významovou: původní staročeské ě-kmeny vyjadřovaly zvuk nerozčleněný (bečí, bučí, mučí, ryčí), a-kmeny označovaly pak děj přirozeně či jinak rozčleněný (béká, búká, muká, ryká; podrobněji o tomto problému viz D. Šlosar, Slovotvorný vývoj českého slovesa, 1981, s. 47).
Materiál byl doplněn údaji z KLA.
3 V celých Čechách (s výjimkou záp. okrajů) a na Moravě kromě vm. nář. je rozšířeno většinové pojmenování bučí. To je shodné se spisovným jazykem a proniká dále do oblastí s jiným lexémem; bylo zaznamenáno též ve všech městech.
V záp. Čechách se vyskytují slova bečí (na Chodsku, Plzeňsku a Manětínsku) a bručí (na samém okraji kolem Rakovníka a Loun), posledně jmenovaný ekvivalent byl zachycen též v Podkrkonoší.
Zejména pro již. polovinu střm. a vm. nář. je charakteristický výskyt forem řve a říve převážně v dubletě s lexémem bučí. Mezi Boskovicemi a Brnem (ale i na Kyjovsku) bylo zaznamenáno sloveso hučí. Zejména na Boskovicku se objevuje výraz mučí, varianta muká je rozptýlena při jz. okraji střm. nář.
Oblast slezských nář. se vyděluje tvarem ryčí, větší sev. část vm. nář. (Valašsko s přesahem ke Kroměříži a sev. Slovácko) se odlišuje výrazem bečí, varianta béká byla zaznamenána sz. od Uherského Brodu. Na Slovácku byly rozptýleně zachyceny též podoby ručí a rúká.
4 Všechna
doložená slovesa jsou onomatopoického původu. Některá se vztahovala primárně k bučení krávy, jiná byla přenesena
doda-
tečně (např. bručet, mručet, bečet, bručet – pův. ve vztahu k medvědovi, ovci, k silnému, temnému
zvuku vůbec – nebo řvát ‚vydávat silný hlas‘).
U rozdílů typu bukati × bučeti jde o různé konektémy mezi citoslovcem a kmenotvornou
příponou.
bečí v sled. významu jen nář. (Jg bečeti, SSJČ bečet, Kl blečať, pol. beczeć, hluž. bečeć, u všech ‚vydávat zvuk znějící jako bé (o ovci nebo o koze)‘)
béká jen nář.; stč. bekati (Jg blekati, bekati ‚o teleti nebo o ovci‘, Bš srnec beká, SSJČ bekati, Kl blekať, hluž. běkać, bjakać, u všech ‚bečet‘, pol. bekać ‚bečet (o beranech)‘)
bručí v sled. významu jen nář. (Jg, SSJČ, SSJ bručať, hluž. bručeć, u všech ‚vydávat bručivý zvuk (o medvědu, čmelákovi)‘) — Podle Mch z mručeti (srov. mručí) záměnou retnic.
bučí Jg byčí, SSJČ, SSJ bučať, pol. buczeć, hluž. bučeć
búká v sled. významu jen nář.; stč. búkati, býkati, SSJ búkať expr. (Jg i SSJČ buká, u obou ‚vydávat krátké temné zvuky (např. o sově)‘)
hučí v sled. významu jen nář. (Jg ‚o některých zvířatech a ptácích‘, SSJČ, SSJ hučať, pol. huczeć, u všech ‚vydávat silný temný zvuk‘)
hutá jen nář. (Jg, Bš hútá, SSJČ též hútá, hluž. hutać, u všech ‚troubit na roh‘)
mručí v sled. významu jen nář. (SSJČ ‚vydává temný táhlý zvuk (o zvířatech)‘)
mučí Jg, Bš, SSJČ říd., SSJ mučať, pol. muczeć, hluž. mučeć — Z bučeti (srov. bučí) záměnou retnic, nelze vyloučit též základ jako v něm.
muká v sled. významu jen nář.; Jg, SSJ múkať, hluž. mukać — Z búkati (srov. búká) záměnou retnic, viz mučí.
ručí jen nář.; Bš ručať, SSJ ručať, hluž. ručeć (Kl, SSJČ nář. ručat, u obou ‚ryčet, řvát‘)
rúká jen nář.; SSJ rúkať expr. zříd., ‚bučet‘ — Hlásková obměna slovesa rykat (srov. ryká).
rumágá jen nář.; Bš rumázgať ,hřmotit‘, krávy rumázgajú, voděnky nemajú (Jg rumáceti „rum, pokřik, povyk dělati“, SSJ rumázgať, rumádzgať, rumácať ‚(o člověku) hlasitě, usedavě plakat‘) — Slovo pastýřské karpatské kultury (rum. rumega ‚přežvykovat‘).
ryčí v sled. významu jen nář.; Jg, Bš laš., SSJ expr. ryčať, pol. ryczeć (SSJČ ‚vydávat, působit pronikavý řev, řvát‘)
ryká jen nář. (Bš rýká ‚ryčet s přestávkami‘, pol. rykać, hluž. rykać, u obou ‚řvát o dobytku, bučet‘)
říve jen nář. (SSJČ nář. řívat, SSJ revať, u obou ‚řvát‘) — Ke řváti, srov. řve (původní hlásková podoba navazující na stč. řeve i řieve, řúti).
řve v sled. významu jen nář. (stč., Jg, Bš, pol. rzwieć, hluž. ruć, ruwać, u všech ‚vydávat silný hlas‘)
5 řve Ju 2, 6 — bučí Po 1, Ju 1, 3–5, Ru 1, 2, 4, 5 — búči Ju 2 — bručí Ru 3 — bečí Ju 7, Ru 5
6 ASJ IV 112 (inf.)
Vj