korbica (též korbice 59)

šajptruhla 448–450, 454, 455, 457–460 (šajtruhla 450, 455–59, šejtruhla 425)

radvanec — radvánec

lubárna 306, 307, 317, 319

luberna 308, 319, 321

N          šupforna 209, šupchorna 209, 210, šupkárna 143, šupkorna 209, 210

2                 Zjišťovaly se nář. ekvivalenty pro kolečko, tj. nářadí s jedním kolem a držadly k ruční dopravě písku, cihel apod. V místě výskytu dublet se sporadicky projevila snaha rozlišit pomocí názvů staré dřevěné nářadí od novějšího železného (např. b. 117, 511, 634: kárka × kolečko, korba × kotouč, korbice × kolečka). V Čechách se místy liší pojmenování nářadí k vožení hlíny (kolečko) od nářadí k vyvážení hnoje ze chléva (šubkorna; to však vzhledem k odlišnosti reálie – je zpravidla bez čela, popř. s vytahovacím čelem – mapováno nebylo).

Vedle rozdílů lexikálních zachycuje mapa též rozdíly slovotvorné (např. korba × korbice, luberna × lubárna, kolec × kolečko), hláskoslovné (radvanec × radvánec, kotouč × kortouč) a rozdíly v čísle (sg. × pl.: např. kolečko × kolečka, kolec × kolca apod.).

Výrazy kolečko (kolečka), kolec (kolca), kolka považujeme ze synchronního hlediska za odvozeniny slova kolo (to z ide. kořene *k^uel-), přestože Mch vysvětluje původ slova kolečko v námi sledovaném významu z něm. (snad z něm. arg. Go(h)le,vůz, vozidlo‘, to pak z jidiš agolo ‚vůz‘). Bylo-li skutečně přejato, bylo lidovou etymologií přiřazeno k slovu kolo.

3                 Poměrně výrazně je území českého národního jazyka rozčleněno využitím kategorie čísla. V Čechách a na západní polovině Moravy jsou příslušné lexémy v nom. sg., východně od řeky Svitavy pak mají zpravidla formu plurálovou; jde o pluralia tantum.

Ve většině Čech s výjimkou okrajů se vyskytuje výraz kolečko, který se jako pojmenování shodné se spisovným jazykem šíří i do oblastí s jinými nářečními ekvivalenty. Zhruba ve vých. polovině střm. a v již. úseku vm. nář. byl zapsán ve formě kolečka plt., která pronikla i do ostatních částí vm. nář. Z výrazů souvisejícich se základem kol- bylo v Čechách zachyceno ještě označení kolec (široké Strakonicko) a složeniny samokolí (vých. Prachaticko), samokol (pošumavský okrajový úsek). Z Domažlicka je doloženo slovo kolmaha.

Pro široký okraj záp. a sz. Čech je charakteristický ekvivalent radvanec s hláskovou podobou radvánec, pro jz. Plzeňsko výrazy luberna a lubárna. Českobudějovicko se vyznačuje slovem šajbtruhla.

Jv. úsek Čech a záp. Morava se vydělují pojmenováním kotouč, jehož hlásková varianta kortouč existuje odděleně v Podkrkonoší.

Na širokém Novoměstsku byl zapsán výraz korba, na něj jižně navazuje slovotvorná varianta korbice.

Ve Slezsku a v sev. a stř. části vm. nář. byl zaznamenán výraz táčky f. plt., na sev. okraji vm. nář. a mezi Uherským Brodem a Vsetínem forma táčka n. plt. Z vých. Vysokomýtska jsou doložena pojmenování tůčko a tůček.

V sev. části přechodových nářečí česko-polských a na Hlučínsku se vyskytuje označení káry plt., z oblastí při hranici s Polskem je doložena podoba kára f., v úseku náchodském se užívá formálního deminutiva kárka.

Ve městech byly zaznamenány výrazy běžné pro venkovské okolí; do většiny měst (kromě střm.) pronikl navíc výraz kolečko.

4    kára  f. v sled. významu jen nář.; hluž. kara (SSJČ ‚vozík, zprav. dvoukolový‘, tak už stč.) — Specifikací.

kárka  v sled. významu jen nář. — Formální dem. od kára; viz tam.

káry  f. plt.  v sled. významu jen nář. — Viz kára f.

kolca  plt. n.  jen nář.; Kt kolco n. mor. a slez., Bš koľca — Od kolco.

kolec  v sled. významu jen nář.; Kt, SSJČ nář. (Jg ‚dvoukolový vozík‘) — Patrně od kolco (viz kolca); nom. sg. zřejmě dotvořen na základě společných nepřímých pádů.

kolečka  n. plt.  jako plt. jen nář.; Kt, Bš, oba n. pl. — Viz kolečko.

kolečko  Jg též kolečko korbičkové, Kt též kolečník, SSJČ — Patrně pův. zdrobnělina od kolo (viz odd. 2).

kolka  f.  jen nář. — Resufixací od slova kolečka, viz tam.

kolmaha  jen nář.; stč. (též ‚trakař‘), Jg též kolimaha, SSJČ nář. (stč. kolimah ‚vozík‘, SSJ kolimaha ‚paradní krytý kočár v pohádkách‘) — Slovo cizí, patrně z východu, kde u kočovníků je na voze i stan. Podle Mch nejspíš souvisí se jménem národa Kalmyků Chal’mag. Specifikací významu.

korba  v sled. významu jen nář.; Jg (SSJČ dř. ‚lehčí povoz s ohrazeným svrškem‘, SSJ ‚sáně podoby kočáru s košinou‘) — Specifikací významu.

korbice  v sled. významu jen nář.; Jg korbička, Kt korbica na Mor. (SSJČ, SSJ, oba ‚menší korba‘) — Specifikačním sufixem -ice od korba; viz tam.

kortouč  jen nář.; Kt, SSJČ nář. — Podle Mch složenina z kor- (to asi z *kolo-) a z -toč (srov. PSJČ kortoč), to od točit, viz též tůčko a tůček. Spíš však jde o hláskovou obměnu slova kotouč, viz tam, snad i vlivem přejatého slova korba.

kotouč  v sled. významu jen nář.; Jg, SSJČ nář. (též ‚trakař‘) — Pravděpodobně z kotálet ‚koulet, kulit, valit‘.

lubárna  jen nář. — K lub ‚podkorní vrstva dřeva‘.

luberna  jen nář.; Kt u Křimic — Varianta výrazu lubárna; viz tam.

radvanec  stč., Jg, SSJČ zast. a nář. (též ‚trakař‘) — Adaptací a přenesením výrazu přejatého z něm. (Radwagen ‚trakař‘).

radvánec  jen nář. — Nepravidelná hlásková obměna výrazu radvanec; viz tam.

samokol  m. jen nář.; stč. samokolina, Jg též samokůlko n.; SSJČ nář. (též ‚trakař‘) — Složenina; pronominální základ samo- s významem ‚sám, samý‘ je spojen se slovem kolo.

samokolí  jen nář.; Kt (stč. ‚vozík s jedním kolem‘) — Změnou rodu ze samokol (viz tam). Snad pod vlivem výrazu kolečko n.

šajbtruhla  jen nář. — Adaptací výrazu přejatého z něm. (Scheibtruhel).

táčka n. plt.  jen nář.; Kt — Viz táčky.

táčky f. plt.  v sled. významu jen nář.; Jg táčka f., častěji táčky f. pl. (též ‚trakař‘), SSJČ též tačky f. plt. nář. (horň. táčky dř. ‚vozík,

kára na uhlí‘), SSJ, Kl taličky, pol. taczka f. — Holub-Kopečný spojují s psl. *tačati k *tekǫ, tekti ‚plynout, běžet‘ (v základu táč- k točit dochází k obdobné alternaci jako např. hodit – házet, močit – máčet). Podle Mch zkrácením ze sloven. talička, to dem. k taliga ‚kára, dvojkolový vozík‘; slovo patrně turkotatarského původu. Specifikací významu.

tůček  v sled. významu jen nář.; Jg tůček ‚korba‘ u Poličky — Viz tůčko.

tůčko  jen nář.; Jg tůčka, Kt — Patrně souvisí se slovesem točit, základ tůč- zřejmě zdloužením toč- > tóč- a změnou ó > ů, srov. též táčky. Nelze vyloučit vznik mylným rozložením nář. výrazu ko-túč.

5    kolečko Ju 2, 3, Ru 1, 4, — kolečka Ju 8, Ru 5 — kolmaha Ju 5 — kotouč Ju 2 — táčki Ju 4, 5 — tački Ju 1 — k’ara Po 1 — korba Ju 4 — radvanec Ju 6, Ru 2, 3

6    AJŚ 316, AJPP 144

Ši