160 pohřbetník (847)

1    M         po(h)řbetňík (podřbetňik 651, pořbetňice 121) — po(h)řibetňík (pohřebetňík 412)

ná(h)řbetňík — ná(h)řibetňík (nářebetňík 443, též 448, nářibetka 333)

ná(h)řbetek

vrchňik (zvrchňik 807, též svršňik 812)

vrcheň m. 804, 805

svršec (svržec 637, švrštec 638, též posvršek 653) — zvršec

zvršek (zvršček 827)

zvrška 738, 815, 817

zvršina

gurt (též gurc’ik 825, též rykengurt 818)

S          nabedřyk 808

2                 Na mapě jsou zachyceny nář. výrazy pro široký řemen, který se dává koni přes hřbet a který spojuje obě pobočnice, aby nepadaly příliš nízko k zemi.

Nář. pojmenování se diferencují lexikálně, hlavně však slovotvorně (různými předponami, např. pohřbetník × náhřbetník, různými příponami, např. náhřbetník × náhřbetek; zvršec × zvršek; vrchník × vrcheň), dále mluvnickým rodem (např. zvršek × zvrška) a hláskoslovně (např. pohřibetník × pohřbetník; svršec × zvršec).

V Čechách byla položka zkoumána jen na opěrné síti bodů, neúplný jazykový materiál mohl být však doplněn spolehlivými údaji z KLA. Souhlásková skupina -hř- (např. pohřbetník) se ve výslovnosti zpravidla zjednodušuje (pořbetník). Doklady se zachovaným -hř- jsou vzácné a pocházejí zejména z jzč. nářečí.

3                 Záp. část zkoumaného území po řeku Svitavu (včetně Litovelska) má pojmenování se základem -hřbet-. Většinové je tu označení pohřbetník, v zč. úseku v hláskoslovné obměně pohřibetník. Celá jč. nář. skupina se odlišuje slovotvornou variantou náhřbetník (záp. od Strakonic v obměně náhřibetník). S výrazem náhřbetník se setkáváme ještě na malém území stř. Slezska; odtud je však častěji doložena varianta náhřbetek.

Území vých. od Svitavy charakterizují slova se základem -vrch-. Největší oblasti zabírají varianty svršec (úsek vých. od Boskovic a Brna, Prostějovsko a Lipnicko) a zvršec (jv. okraj střm. nářečí a již. polovina vm. nářečí). Široká oblast s centrem na Vsetínsku se odlišuje označením zvršina. Pro malý již. úsek Slezska jsou typická slova zvršek a zvrška. Záp. Opavsko se vyděluje výrazem vrchník a ojedinělou obměnou vrcheň. Přechodná nářečí česko-polská se vyčleňují regionalismem něm. původu gurt.