ČJA 3

159 pobočnice (846)

1    M         pobočňice pl. (bočňice 204)

pobočini (též 254)

pobočáky (pubočáki 601)

pobočňiky (též 805, -k’i)

pobočky (-k’i)

bočňike 647, 649 (bočáke 646)

postraňice 301–303 (poštraňice 304, 305)

tažňiky

tahuny 815, 816 (tahany 828)

táhla

2                 Mapa podává územní rozšíření nářečních výrazů pro pobočnice, části koňského postroje, totiž řemeny od chomoutu k postraňkům, mezi nimiž jde zapřažený kůň.

Nářeční označení se liší především slovotvorně (např. bočníky × pobočníky × pobočáky × pobočky × pobočnice; táhla × tažníky × tahouny).

V Čechách byl výzkum realizován jen na tzv. opěrné síti bodů. Přesto se podařilo vést poměrně přesné hranice mezi jednotlivými nář. ekvivalenty, protože označení sledované reálie bylo spolehlivě vyzkoumáno korespondenční lexikální anketou.

Mnozí informátoři nerozlišovali pobočnice (široké kožené řemeny) a postraňky (prodloužení bočnic z řetězů nebo z provazů) a často i pobočnice označovali slovem postraňky. Málo přesně rozlišuje mezi oběma designáty také SSJ. U výrazů pobočkypobočnice uvádí, že jde o části bočníků, ale oba výrazy vysvětluje jako „bočné remene, provazce, ktorými sa kone pripínajú o voz“. (K váhám vozu se však připínají vždy jen postraňky, ne pobočnice.)

3                 Kromě okrajových mikroareálů vyskytují se na celém zkoumaném území označení odvozená od základu -bok-. Jen Chodsko se odlišuje výrazem postranice, Zábřežsko slovem táhla a Frýdecko-Místecko variantami tažníkytahouny.

Největší rozsah má slovo pobočnice. S malými přesahy na Moravu zabírá větší území Čech, ale bez části jzč. nářečí (zejména bez Klatovska, Plzeňska, Strakonicka a již. Táborska) a bez malé oblasti vých. od Roudnice; tam všude je častější slovotvorná varianta pobočiny (obvykle v dubletě s podobou pobočnice). V střm. nářečích, v již. úseku vm. nář. a na již. okraji Slezska vystupuje oblast slovotvorné varianty pobočáky. Sev. polovina Slezska je charakterizována podobou pobočníky. Oblast sev. poloviny vm. nářečí a již. poloviny slezských nářečí se vyděluje výrazem pobočky (ve Slezsku často dubletně se slovy tažníkytahouny).

Za upozornění stojí, že nář. pojmenování v Čechách patří k rodu ženskému, na Moravě a ve Slezsku k rodu mužskému.

4    bočníky  v sled. významu jen nář. (SSJ ‚pobočnice spolu s postraňky‘) — Od adj. boční.

pobočáky  jen nář.; Jg mor. — K předložkovému spojení po boku.

pobočiny  jen nář. — Resufixačním odvozením od adj. poboční.

pobočky  v sled. významu jen nář.; Kt, SSJ — Viz pobočáky.

pobočnice  SSJČ zeměd., Jg, SSJ, hluž. bóčnice — Od adj. poboční.


pobočníky  v sled. významu jen nář.; Jg — Viz pobočnice.

postranice  v sled. významu jen nář. (SSJ ‚pobočnice spolu s postraňky‘) — Od adj. postranní.

táhla  v sled. významu jen nář. — K táhnout.

tahouny  v sled. významu jen nář. (Jg ‚něco, co táhne‘) — K táhnout.

tažníky  v sled. významu jen nář. — K adj. tažný.

5    pobočnice Ju 2, 3, 5 — pobočky Ju 7

6    ASJ III 96, AJŚ 53, SSA 4,102

Bh