156 udidlo (840)

1    M         uďidlo (łudžydło 807) — huďidlo — uzidlo — huzďidlo (uzďidlo též 643, 814, 817)

uďidla plt.

uďítko

zubadlo (zymbado 831–836, zubadla plt. 752, zuble plt. f. 742)

zubno

klzno (klzna plt. 733, klznado 734) — kuzno

klzňák 708, 710, 757 (glzňák 708) — kuznák 722, 724 (kuzňák 747, 814)

kluzna plt. 632, 650 (gluzna 638, klozne plt. f. 649)

kluznáňí (gloznáňí 633, kloznadlo 660)

kluznaci sg. n. 648, 649 (gloznaci 647, klužňaci 646, kružňaci 646)

uzda (huzda 801)

cank

N          cank, caňk, caňek, štangle, kantar, kantárek – vše ve významu ‚zvláštní udidlo pro tvrdé koně‘

2                 Mapa podává územní rozšíření nář. pojmenování pro udidlo, tj. kovovou část uzdy, na níž jsou upevněny otěže a kterou je kůň ovládán. Výrazy se liší lexikálně, ale i slovotvorně (např. udidlo × udítko, kluznání × kluznací, zubno × zubadlo), mluvnickým číslem (např. udidlo sg. × udidla plt. n.) a hláskoslovně (např. klzno × kuzno, udidlo × hudidlo).

V podstatě jsou udidla dvojího typu: na „měkké“, citlivé koně (ta jsou rovná nebo lomená) a na „tvrdé“ koně (se zvláštním řetízkem). Mapovali jsme jen názvy pro běžná udidla na citlivé koně. Výrazy pro zvlášť upravená udidla (zejména různé hláskoslovné obměny přejatého slova cank) nebyly předmětem našeho zkoumání a byly zaznamenány explorátory víceméně náhodně. Proto jsme je z mapování vyloučili. V záp. Čechách je však slovo cank zakresleno, neboť tam se jím nepochybně označuje běžné udidlo. Nemůžeme však s jistotou tvrdit, že jeho rozsah v našem významu není ve skutečnosti větší, než podává mapa. V Čechách byl totiž výzkum realizován na tzv. opěrné síti bodů a přesnější hranice jednotlivých nář. výrazů jsme mohli stanovit jen díky údajům z KLA.

V některých lokalitách bylo pro sledovanou reálii zachyceno pojmenování uzda. To však zároveň označuje část postroje skládající se z ohlávky, otěží a z udidla. Na mapě je uvedené slovo zaznamenáno jen tam, kde bylo doloženo jako označení jediné.

Slovotvorná varianta udítko se dokládá i ze spis. jazyka, ale tu má poněkud odlišný význam, totiž ‚železná část udidla, již má kůň v hubě‘. Náš výzkum tento významový rozdíl nepotvrdil.

Formy uzdidlo, uzidlo vznikly od slova udidlo adideací k výrazům uzda, uzdit. Zde obě formy vzhledem k jejich územnímu rozložení hodnotíme jako hláskoslovné varianty slova udidlo.

Na mapě sledujeme také podoby s protetickým h- (hudidlo, huzdidlo), protože tento hláskoslovný jev má u uvedených výrazů (zejména u výrazu hudidlo) daleko větší rozsah, než jak je zakreslen na mapě PRO E3.

Dodáváme, že existují též slovesa klznat, glznat, kuznat, gluznat (koně, koni uzdu) ve významu ‚nasadit koni udidlo‘. Tato slovesa jsou běžná i tam, kde se základové slovo klzno, kuzno nezná; je tedy jejich rozsah na Moravě i ve Slezsku větší než rozšíření uvedených substantiv.

3                 Mimo okraje zabírá vlastně celé zkoumané území slovo udidlo a jeho varianty.

Na nejzáp. okraji Čech (s Klatovskem) převládá přejatý výraz cank, vých. okraj svč. nářečí (vých. Vysokomýtsko a Podorlicko) se odlišuje slovem kluznání. K témuž základu patří slovo kluznací (Zábřežsko) a dále klzno (dolní Pomoraví) a kuzno, kuznák (sev. Vsetínsko). Pro vých. skupinu slez. nářečí a pro pruh vm. nářečí sousedících se Slovenskem je typický výraz zubadlo, Uherskobrodsko a Zlínsko je charakterizováno slovem zubno.