154 otěže (841)

1    M         (v)oťeže (vojťeše 236, vopježe 424, 436, (v)opťeže 423, 432, 433, 455, 457, též occ’aže 820, 830)

sťihle (sťíhle 622, 623, 634, 636, 640, sťehle 609, 615) — stahle — sťahle (čáhle 741)

vidlice

vidlički

cígle (cíkle 447, krajcigle 611) — cugle

lácali (lácani 305, 408, 309)

lica

N          opraťe, křižovky, křižáki, křížoví opraťe

2                 Sledovalo se územní rozšíření nář. pojmenování krátkých vidlicovitě rozdvojených řemenů, jimiž končí opratě pro spřežení o dvou koních. Spisovný jazyk nemá pro uvedenou reálii termín. Protože v dotazníku byly rozdvojené kožené řemeny od udidla k oprati vedeny pod názvem otěže a protože v českých nářečích je většinovým pojmenováním právě toto slovo, nazýváme je takto i v našem komentáři. Není zanedbatelné, že Jg odlišuje otěže (v našem významu) od opratí. Uvědomujeme si ovšem, že slovo otěže má ve spisovném jazyce význam širší, je synonymní se slovem oprať, znamená tedy také celý řemen nebo provaz na řízení tažného zvířete.

Otěže jsou nezbytné k řízení páru koní, jediné zapřažené zvíře je mít nemůže. Zdůrazňujeme, že jen pomocí nich lze ovládat oba zapřažené koně a řídit je příslušným směrem.

Otěže jsou připojeny k udidlům takto: Levá větev otěží levé opratě je připojena k levému udidlu levého koně, pravá větev levé opratě pak k levému udidlu pravého koně; levá větev pravé opratě se připíná k pravému udidlu levého koně a pravá větev pravé opratě k pravému udidlu pravého koně.

Tato položka byla zkoumána v Čechách na opěrné síti bodů. Protože ani v KLA nepřinesla v tomto případě spolehlivé informace (dopisovatelé zaměňovali otěže s uzdou nebo s celou opratí), je situace představená na mapě, pokud jde o Čechy, jen přibližná. Poměrně přesně je však zachycen výskyt slov vidlice, vidličky a patrně i slova cígle. U výrazu otěže nemůžeme s určitostí tvrdit, že znamená vždy pouze krátké opratě u udidla a že někde nemůže označovat – podobně jako je tomu ve spisovném jazyce – také celé opratě.

Nemapované slovo opratě má místy – zejména na Jindřichohradecku – patrně také význam ‚otěže‘. Podobně oba významy má zvl. na území sev. od Prahy výraz lácaly; znamená tedy jak ‚opratě‘ (srov. III-153), tak i ‚otěže‘. Jinak má výraz opratě ve významu ‚otěže‘ širší územní rozsah. Téměř vždy se však vyskytuje vedle výrazu otěže.

Výrazy lica a lácaly pocházejí sice ze stejného, ale různě adaptovaného něm. základu; z toho důvodu je zde vedeme jako dva samostatné lexémy.

Pravá a levá větev otěží se vzájemně kříží, a proto se obě opratě se čtyřmi otěžemi někde nazývají křížovky, křižovatky, křižáky, křížové opratě, křižné opratě, křížové lácaly apod. Protože jde vlastně o jinou reálii, uvedené výrazy, zapsané ostatně zcela ojediněle, na mapu nezakreslujeme.

Nář. pojmenování se diferencují lexikálně, slovotvorně (např. vidličky × vidlice) a hláskoslovně (např. stihle × stahle × sťahle; cígle × cugle).

3                 Dominantní postavení mají dva lexémy, a to otěže (téměř po celých Čechách) a stihle, stahle, sťahle (na Moravě). Hlásková podoba sťahle je typická pro větší část vm. nářečí, podoba stahle je omezena na malé území vých. od Lipníku nad Bečvou. V Čechách se z celkově jednoduchého obrazu vyčleňuje značný areál výrazu vidličky (na širším Kolínsku) a vidlice (porůznu na zč. okraji). Na Plzeňsko a Chodsko se omezuje slovo cígle. To