ČJA 3

150 košatina (735)

1    M         košaťina (krošaťina 312, 413)

košina (košinka 316, 407)

koš 150, 252, 516 (košík 321, košák 438) — kúš

korba (koráb 403)

2                 Mapa zachycuje nář. výrazy pro pletenou košatinu, tj. proutěný ohrazený svršek selského povozu nebo saní. V některých dialektech se nezřídka výrazem korba pojmenovával i svršek jiného druhu, nejen tedy košatina. Protože nemůžeme rozlišit, kdy jde o svršek pletený a kdy o deskový, mapujeme tento výraz menší značkou jako ne zcela ekvivalentní. Názvy pleteného svršku košatina, košina, koš/kůš, korba se někdy přenesly jako označení na celý vůz (srov. III-146 dno vozu).

Vzhledem k tomu, že výzkum v Čechách byl proveden pouze na opěrné síti, byl náš materiál doplněn údaji získanými z KLA. Nář. pojmenování se diferencují především slovotvorně (koš × košina × košatina), registrujeme však i rozdíl hláskoslovný (koš × kůš).

3                 Výrazná je česko-moravská dichotomie košatina × košina. Slovo košatina je příznačné pro Čechy a pro Novoměstsko a odděleně tvoří malý areál na Vsetínsku. Typicky moravské a slezské označení košina pokrývá ještě rozsáhlé území v již. Čechách. Na Českobudějovicku bylo registrováno i pojmenování kůš, které bylo zaznamenáno rovněž na Domažlicku, na Příbramsku, v dolním Poohří a sporadicky i jinde; podoba koš byla zapsána jen ojediněle a roztroušeně. Lexém korba je rozšířen téměř po celých Čechách, nejsoustředěněji se objevuje ve svč. nář.


4    korba  v sled. významu jen nář.; Jg — Přejato z ital. (corba ‚koš‘).

k  SSJČ (pol. półkoszek) — Přenesením, psl. *košь ‚koš‘ (stč. též kóš,

Jg).

košatina  Jg, SSJČ, SSJ říd. — Od koš, viz tam.


košina  Jg, SSJČ, SSJ — Od koš, viz tam.

kůš  jen nář.; Jg — Viz koš; podoba s dlouženou kořenovou samohláskou v oblasti jzč. dloužení.


5    košaťina Ru 4 — koťarica Ru 3

6    AJŚ 24

Fi