šticna 206 (šicna 202, 203)

dekl

S          kšilt 324, žebříček 123

N          hlava 414, lísa 447, zaráška 102

2                 Zjišťovalo se zeměpisné rozšíření nář. ekvivalentů pro kratší příčnou stěnu vozu zasunutou mezi dvě bočnice, běžně nazývanou čelo. U pevného vozu (v Čechách) bývá čelo samozřejmě pevné, nevysouvací, kdežto u vozu rozebíracího je volné, vytahovací. V nářečí se zpravidla v obou případech užívá označení čelo. Výraz koutek pojmenovává místy čelo vytahovací, místy přední (příp. zadní) část pevného vozu. Někde označuje výraz koutek také místo před čelem, kde sedává kočí, nebo slouží jako původní název pro postranní sloupky s drážkami, jenž se potom přenesl na celé čelo: V posledních dvou významech samozřejmě nebyl mapován. Protože v jednotlivých případech nebylo možno rozlišit, kdy koutek znamená ‚pevné‘ a kdy ‚vysouvací‘ čelo, mapujeme jeho maximální výskyt. Rozdíly v pojmenování čela předního a zadního nář. materiál nepřinesl; u pevného vozu mohlo být zadní čelo někdy i vyndávací.

Výraz okenice nepojmenovává zpravidla čelo jako celek v drážkách, nýbrž rozkládací čela z vodorovných prkének ve sloupcích.

Vedle četných rozdílů lexikálních dokládá nář. materiál také rozdíly slovotvorné (např. čelo × čílko × náčelek × záčelek × zprůčelek; šupák × šupadlo), dále rozdíly v rodě (např. koutek × koutka) a diference hláskoslovné (čelo × čalo; šíbr × šíber × šubr).

Motivačně lze shromážděná pojmenování rozdělit do několika skupin: S představou pohybu jsou spojeny např. výrazy šupadlo, šupák, šuplík, šuple, zátažka; významový rys zábrany je navíc obsažen v pojmenováních zástava, zátka, zátyčka aj. Řada zaznamenaných nář. ekvivalentů vznikla buď specifikací (např. čelo, příčka, žebříček), nebo přenesením (např. koutek, sloupek, pelístka, okenice, štít aj.). Značné množství nář. výrazů tvoří přejímky z němčiny; zapsány byly převážně ve vých. polovině zkoumaného území, v Čechách se vyskytují víceméně okrajově.

Z mapování byla vyloučena ojedinělá pojmenování s širším významem (zarážka, hlava) a výrazy vyskytující se zpravidla v jiném významu (lísa). KLA, s níž byl nář. materiál konfrontován, žádný z nich nepotvrdila.

3                 Většinový výraz čelo je doplněn značným počtem regionalismů, soustředěných zejména při okrajích zkoumaného území.

Slovo čelo zabírá skoro celé Čechy (v tradiční staré hláskové variantě čalo bylo zapsáno v stř. úseku jzč. nář. a na Třeboňsku), záp. a stř. Moravu (bez Zábřežska a širšího Litovelska), z vých. Moravy Břeclavsko, Kyjovsko a Uherskobrodsko. Z široké oblasti mezi Benešovem a Novým Městem na Moravě jsou doloženy slovotvorné formy čílko, náčelek a záčelek.

V pruhu táhnoucím se při záp. okraji Čech a stáčejícím se k jihovýchodu a jihu Čech (zhruba mezi městy Louny, Jindřichův Hradec, České Budějovice a Plzeň) je rozšířeno pojmenování koutek. Široké Domažlicko se vyděluje ekvivalentem příčka, z oblasti jižně od Plzně se dokládá výraz sloupek.

Přejaté slovo šíbr je rozšířeno na sev. Valašsku s přesahem do slezských nář., hlásková varianta šíber byla zapsána v sev. části přechodných nářečí česko-polských, podoba šubr je charakteristickým pojmenováním pro značnou sev. část centrálního úseku střm. nář. Pro záp. úsek slez. nář. je typický výraz šíblík, který byl též zachycen v horním Pojizeří a na Kladsku. Z oblasti mezi Mladou Boleslaví a Novou Pakou je doloženo označení šibenice.

Výraz dekl zabírá území na rozhraní nář. střm. a vm. s centrem na Kroměřížsku a dále jv. od Kyjova a v již. části nář. kopaničářských.

V stř. úseku slez. nář. bylo zapsáno slovo zátka a víceméně sporadické výrazy zátyčka a zátažka.

Jv. od Vsetína se vyskytuje označení štít, formální deminutivum štítek je rozšířeno v jv. části slez. nář.

Charakter okrajových regionalismů mají výrazy punt (Litomyšlsko), pelístka (vých. Mladoboleslavsko), svisle (oblast mezi Lipníkem nad Bečvou a Vsetínem), svislík (Manětínsko), okenice (Plzeňsko), štycna (lounský úsek), šupák, šupadlo, šuple (zejm. Náchodsko a Kladsko).

4    čalo  jen nář. — Z čelo (viz tam) jzč. hláskovou změnou e > a.

čelo  Jg, SSJČ, Bš (SSJ, pol. czoło — u obou ‚přední část něčeho‘) — Specifikací.

čílko  jen nář. — Formální dem. k čelo; viz tam.

dekl  v sled. významu jen nář. (SSJČ ‚poklop, deska‘) — Přejato z něm. (Deckel).

koutek  v sled. významu jen nář.; Jg — Formální dem.; přenesením označení části na celek.

koutka  jen nář. — Rodová varianta ke koutek; viz tam.

kšilt  jen nář. — Přejato z něm. (Schild).

náčelek  v sled. významu jen nář. — Z předložkového spojení na čele (viz čelo), příp. z adj. náčelní, náčelný, obě zast.

okenice  v sled. významu jen nář. (Jg ‚stavidlo k stavení vody, poklop‘, Jg a SSJČ ‚zařízení – nejčastěji na způsob dvířek – k zakrytí okenního otvoru‘) — Přenesením.

pelístka  v sled. významu jen nář. (Jg pelest, pelesť, pelest, vše ‚deska‘, SSJČ pelest ‚čelní prkno postele v hlavách nebo v nohách‘) — Formální dem.; přenesením.

příčka  v sled. významu jen nář. (Jg „vše, co na příč jest“, SSJČ a SSJ – ,součást nějakého zařízení, které spojuje napříč dvě postranní části‘) — Specifikací.

punt  v sled. významu jen nář. — Přejato z něm. (Bund).

sloupek  v sled. významu jen nář. — Formální dem.; přenesením označení části na celek.

svisle  f. v sled. významu jen nář. — Přenesením (Jg, SSJČ též svisel n., f., svisla, vše ,přední štít domu (u dřevěných stavení) se svisle přibitými prkny‘).

svislík  jen nář. — Od svislý.

šibenice  v sled. významu jen nář. (Kt též šibenka, šibenička ‚dřevo na dvou zaražených kolcích napříč položené‘) — Patrně souvisí s něm. schieben ‚šoupat‘, lidovou etymologií přikloněno ke slovu šibenice.

šíber  jen nář. (Kl „šíbr“, pol. szyber ‚zástrčka, zásuvka v komíně, kamnech‘) — Viz šíbr.

šíblík  jen nář. — Adaptací výrazu přejatého z něm. (Schieblink ‚zásuvka, okenní šoupátko‘).

šíbr  v sled. významu jen nář. — Přejato z něm. (Schieber ‚zástrčka‘).

štít  v sled. významu jen nář. (Jg i SSJČ ‚čelní zeď uzavírající prostor krytý střechou‘, ‚deska vůbec‘) — Přenesením.

štítek  v sled. významu je nář. (SSJČ ‚tabulka, destička‘) — Formální dem. ke štít; viz tam.

štycna  jen nář. — Adaptací výrazu přejatého z něm. (Stütze ‚příčka‘).

šubr  jen nář. — Přejato z něm. (Schuber nebo Schober ‚šoupátko‘).

šupadlo  jen nář. (SSJČ, SSJ šoupátko, oba ‚šoupací zřízení, zprav. sloužící k uzavírání něčeho‘) — Od šoupat.

šupák, šuple, šuplík  v sled. významu jen nář. — Od šoupat.

záčelek  jen nář. — Z předložkového spojení za čelem, za čelo.

zástava  v sled. významu jen nář. (Jg, SSJČ, pol. zastala, vše ,překážka, zastavující něco‘; Jg též zástavek, SSJČ, oba ‚postranní prkno u vozu‘) — Od zastavit.

zástavek  jen nář. — Viz zástava.

zátažka  jen nář. — K zatáhnout.

zátka  v sled. významu jen nář. (Jg, SSJČ, oba ‚součást nebo zařízení k pevnému uzavření nějakého otvoru‘) — K zatknout zast. ‚uzavřít‘.

zátyčka  jen nář. (Kt též zátyč Ostravsko, zátyka sloven., pol. zatyczka, hluž. Zatyka, vše ‚zátka‘) — K zatýkat (zast. zatykati) zast. ‚zasunovat, uzavírat‘.

zprůčelek  jen nář. — Z předložkového spojení z průčelí.

žebříček  v sled. významu jen nář. — Formální dem. k žebř; specifikací.

5    čelo Ju 1–5, Ru 1–3 — šúbr Ju 7 — šúbrt Ju 7 — šíblich Po 1 — šarágl Ju 5, Ru 5 — malé šaragl Ju 6 — šrág Ru 4 — čaradlé Ju 7 — čaraglé Ju 7 — zábatek Ju 2

6    ASJ IV 163, MAGP 23 (přední č.), 24 (zadní č.), AJK 205

Ši