147 bočnice u vozu pl. (728) —

1    M         bočňice

bočňorky (-k’i 831–836)

boki (bokovňice 149)

straňice (strance 613)

postraňice (postraňíce 115, 117, 501, prostraňice 109, 110)

strani 102, 213, 242, 305

hnojňice (hnojňíce 117, hnojňik 111)

zástavi f.

zástafki f. 328, 329, 335

zástafki m. (zástafce 206)

prkna

desky (deški 131–136)

korbi

lísi 152, 307, 331, 336

S          námjetki 465, bortně 705

N          příplatek 107, bedňeňi 111, náctafki 140, 210, 721, přístafki 810, náplatek 676; fasuňek, půlka fasuňku, postraňí/hnojňí/vozové/korbové prkna, postraňí/hnojňí/vozové/straňové desky, prkna do korbi/ke korbje

2                 Zjišťovaly se názvy bočních stěn vozu, které tvoří několik sbitých prken. Diferenciace v pojmenování byla z velké části způsobena krajovými rozdíly v typech používaných vozů. Zejména u vozů s pevnou korbou se specifikovaný výraz pro jeho boční stěnu nevyskytoval. Pojmenováními se širším, obecnějším významem jsou zřejmě označení boky, strany, lísy, prkna a desky (srov. I-190/221.3 prkno); ty byly mnohdy blíže určovány různými atributy (např. postranní prkna, hnojní p., p. do korby, p. ke korbě, boční desky, vozové d. aj.), jež však nemapujeme.

O tom, že výraz korby je označením náležitým, svědčí srovnání s mapou III-146 dno vozu. Slovo korba ve významu ‚dno vozu‘ má totiž odlišný územní rozsah než tentýž výraz ve významu ‚bočnice vozu‘.

Vedle výrazných rozdílů lexikálních se objevily diference slovotvorné (např. zástavy × zástavky, boky × bočnice × bočňárky, postranice × stranice × strany), případně i v rodu (např. zástavky f. × zástavky m.).

Výrazy shodné se spis. jazykem (bočnice, postranice, stranice) tvoří areály ve vých. polovině zkoumaného území. Souvisí to se skutečností, že rozebírací vůz byl v minulosti běžný spíše na Moravě než v Čechách.

Do mapování nebyly také pojaty názvy pro různá nástavná prkna, která sloužila k zvyšování boční stěny vozu, např. nástavky, náplatky, příplatky, bednění apod.

3                 Zachycený jazykovězeměpisný obraz je poměrně pestrý, hranice mezi pojmenováními však nejsou příliš výrazné.

Z názvů pro danou reálii plně adekvátních zabírá označení zástavy zhruba oblast střed. Čech a dolní Poohří. Jeho obměna zástavky m. je příznačná pro vých. část nář. střč. a pro širší pruh jč. nář. podél Vltavy včetně Doudlebska; mikroareál vých. od Plzně tvoří tatáž forma, avšak jiného rodu – zástavky f.

Pojmenování postranice je rozšířeno na území širšího Podkrkonoší, větší části vých. Čech a na Moravě v jejím jz. cípu, dále na Novoměstsku a na Moravskokrumlovsku. Jako dubletní je rozšířeno zejména na širším Příbramsku. Podoba stranice charakterizuje Znojemsko a odděleně je doložena též ze Strakonicka. Výraz strany byl zapsán sporadicky v Čechách.

Pro centrální úsek a vých. části střm. nář., nář. vm. a úzký pás území podél Ostravice je typický název bočnice, slovotvorná obměna bočňárky se vyskytuje v nář. čes.-pol., slovo boky bylo ojediněle zachyceno zejména v oblasti střč. nář.

Tři od sebe oddělené areály vytváří výraz hnojnice, a to v sv. Čechách, na širším Brněnsku a v záp. Slezsku i s přilehlým sev. úsekem vm. nář. a Lipnickem, objevuje se též porůznu i jinde, ponejvíce ve vm. dialektech. Na zč. okraji byly zaznamenány výrazy korby (Chodsko, Klatovsko) a lísy (již. Plzeňsko).

Z neterminologických označení je pro Čechy typické slovo prkna, vyskytující se s různou frekvencí po ce