ČJA 3
142 náprava (701)
1 M náprava
(v)os f. (os’, oś, oš)
(v)osa
(v)oska
2 Pro část podvozku, železnou tyč, na niž se nasazují kola vozu, má spis. jazyk dva výrazy: náprava a osa. Jde o synonyma, slovo osa má však poněkud širší význam (srov. SSJČ „součást strojového celku pevně nebo točivě uložená k přenášení pohybu točivého nebo kývavého, např. osy vozu“). Obě uvedená označení se vyskytují také v našich nářečích, ale jejich rozložení je územně vyhraněno, srov. oddíl 3. Podle Mch je slovo náprava v sledovaném významu novější a „z neznámé příčiny“ výraz osa vytlačilo.
U lexému os se vyskytují ještě rozdíly morfologické (os x osa) a slovotvorné (osa x oska).
3 Výraz náprava zabírá celé Čechy, záp. Moravu, Zábřežsko a také centrální úsek střm. nářečí (nepatrně přesahuje do oblasti vm. nářečí).
Lexém os zahrnuje zbytek zkoumaného území. Směrem k západu přibývá novější forma osa (ta je nejčastější na Boskovicku, vých. Brněnsku a Uherskobrodsku). Sz. od Brna a na širším Vsetínsku je hojná (nezřídka i nedubletně) forma oska.
4 náprava stč., Jg, SSJČ, SSJ — Mch nechává nevysvětleno. Podle Holuba-Kopečného souvisí s adj. pravý; pův. ‚napravení‘, metonymickým přenesením: náprava udržuje „pravý“ chod vozidla.
os f. jen nář.; stč., Jg, SSJ — Zachování starší formy pův. i-kmenového subst., psl. *osь (z *aks; v slovanštině zredukováno v os-).
osa Jg, SSJČ — Ze staršího os přechodem k a-kmenovým substantivům.
oska jen nář.; Jg i SSJ dem. — Formální dem. k os, osa; na Vsetínsku sufix -ka snad prostředkem k odlišení od osa ‚vosa‘.
5 náprava Po 1, Ju 1–5, Ru 1–4 — os Ru 5 — osa Ju 6, Ru 5 — oska Ju 7, Ru 5 — osovina Ju 2
6 SSA 4.81, OLA 818
Bh