ČJA 3
140 závlačka u řetízku (710) —
1 M roubík
roubíček
zároubík (též 216) — zárubik (zárubek 203)
zároubíček (zároubňiček 147)
zároubič
zároubiči n. (též zárubíčko 225)
zárupka 210–212
roublík (-ék 662–678, též rublík 755)
vroublík (-ék 676, 680–682, vrublík 702, též brublík 737, též vrubel 738)
zárublík (záruble n. 158, též 129)
vozoubík (vozubec 462) — vozoublik 517–519
(v)obrtlík (vobrdlík 303, 305, 310, hobrdlík 237, 247, vobrlík 303, 304, 308–310)
křížík (křížek 742)
křižok (křižoček 833–836, též škrihljak, škrižljak 755)
kneblík (knéblik 604, 645, 648, knejblík 324, knejbl 441, knebl 701, knebel 805–807, 814, 820)
rýglík (riklik 102, rihlik, rihliček 116, 119, ridlik 112, ligrik 649, ligr 138, rejlík 233, reglik 654)
verblik 106, 117, 644
fejbidlík 301, 302 (fajbidlík 302, fejbrlík 301, fírbrlík 307)
mitrle n. 134, 135, 158, 159 (nitrle 133, 134, mitrlátko 147)
stuhel
2 Na konci rozporek (srov. III-139 rozporka), součásti tažného zařízení vozu, se nacházejí krátké řetízky, k nimž jsou přikovány závlačky, tj. malé železné kolíčky, jež slouží k prostrčení do železných kroužků od postraňků, tj. popruhů, za které dobytče táhne.
Závlačky se nacházejí také na řetězu, jímž se uvazuje dobytek ve chlévě. Náš výzkum (i KLA) sledoval pojmenování pro uvedenou reálii v kontextu s váhami a s vozem. Protože se však na Břeclavsku a Kyjovsku užívá u vah místo závlačky složitý hák, příslušná pojmenování v dotaznících scházejí. Z celkového územního rozložení slov roublík a obrtlík na již. Moravě lze však zakreslit geografické rozložení obou výrazů i ve výše uvedených dvou oblastech poměrně přesně.
Kromě rozdílů lexikálních nacházíme u nář. pojmenování závlačky četné rozdíly slovotvorné (např. roubík × roubíček × zároubíček), rozdíly rodové (zaroubič m. × zároubičí n.) a ojedinělé diference hláskoslovné (např. zároubík × zárubík).
Ve shodě s výkladem u Mch hodnotíme rozdíl roubík × roublík jako rozdíl slovotvorný, srov. také III-71 kolík na utahování povřísla. Podoba ozoublík vznikla z pův. ozubík kontaminací s výrazem roublík, chápeme ji jako rozdíl hláskoslovný.
3 Většinu území zabírají označení se základy -roub-, -roubl-. Zejména na okrajích zkoumaného teritoria se však vyskytují i pojmenování jiná (nezřídka přejatá): na nejzápadnějším okraji Čech výraz fejbidlík, na vých. okraji svč. nářečí mitrle, již. od Klatov, na záp. Šumpersku a v záp. Slezsku kneblík, na sev. okraji Čech, na Zábřežsku a sev. od Boskovic rýglík; na Kyjovsku a Uherskobrodsku, na Rakovnicku a záp. Klatovsku obrtlík, na Valašsku křížík, v přechod. pásu nář. česko-polských křižák, v hor. povodí Ostravice stuhel a na poměrně rozlehlém území jv. Čech a jz. Moravy ozoublík, ozoubík.
Ze slovotvorných odvozenin se základy -roub-, -roubl- tvoří největší areál slovo roubíček; zabírá větší část jzč. nářečí a přilehlý jz. pruh nářečí střč. Na východ od tohoto značného teritoria jsou rozloženy oblasti variant zároubík (oblast mezi Prahou a Kolínem; s hláskoslovnou obměnou zárubík sev. od Prahy) a zárublík (území sv. od Ledče nad Sázavou s přesahem na Moravu až k Tišnovu). Na vých. od Roudnice vystupuje mikroareál rodové varianty zárubka. Větší část svč. nářečí se liší podobou zároubičí, na vých. Mladoboleslavsku též v muž. rodové obměně zároubič. Vých. okraj svč. nářečí se vyznačuje formou zároubíček. Téměř celá střm. nářečí charakterizuje výraz roublík, jen na Holešovsko s malými přesahy do vm. nářečí se omezuje obměna vroublík.
Forma roubík není příliš častá a většinou se vyskytuje jako dubletní. Byla zaznamenána zejména na okrajích Čech. Jako jediné pojmenování tvoří malou oblast na Benešovsku.
4 fejbidlík jen nář. — Patrně adaptací výrazu přejatého z něm.
kneblík jen nář. — Formální dem.; specifikací adaptovaného něm. výrazu (Knebel ‚klacek‘).
křižák v sled. významu jen nář. — Od kříž.
křížík jen nář. — Nář. formální dem. ke kříž.
mitrle jen nář. — Adaptací výrazu přejatého z něm. (Nietle ‚nýteček‘).
obrtlík v sled. významu jen nář.; Kt (SSJČ dem. k obrtel ‚otočná součástka, např. k uzavírání oken‘) — Specifikací významu.
ozoubík jen nář. (SSJČ ozub ‚něco zubu podobného‘) — Formální dem. k ozub, to od ozubit. Závlačka bývá ozubena, aby nevypadávala z kroužku.
ozoublík jen nář. — Z ozoubík vlivem územně sousedícího výrazu roublík, viz tam.
roubíček v sled. významu jen nář. — Formální dem. k roubík, viz tam.
roubík v sled. významu jen nář. (Jg ‚něco uťatého, kolík‘, SSJČ ‚kolík‘) — Formální dem. k roub ‚co je urubnuto, klacek‘, to k slovesu rubati, specifikací.
roublík jen nář. (Kt ‚roubík k vázání snopů‘) — Formální dem. k roubl, psl. *robъlь, specifikací.
rýglík jen nář. (SSJČ ryglík dem. k rýgl, rygl ob. ‚obrtlík, zástrčka‘) — Formální dem. k rýgl, to adaptací přejatého něm. Riegel ‚zástrčka‘. Přenesením, popř. specifikací.
stuhel jen nář. (Jg stuhle, SSJ stuhla nář., u obou ‚mašle‘) — Přenesením; závlačka se podobá mašličce.
verblík jen nář. — Adaptací něm. Wirbel ‚obrtlík‘, srov. obrtlík.
vroublík jen nář. — Viz roublík; forma s nenáležitým v- asi podle vrub.
zároubič jen nář. — Od nář. zaroubit (Kt ‚zasunout, zandat‘).
zároubíček jen nář. — Formální dem. k zároubič, viz tam.
zároubičí jen nář.; Kt — Rodová varianta slova zároubič, viz tam.
zároubík jen nář.; Jg — Viz zároubič.
zárubička, zárubka jen nář. — K nář. zarubit, viz zároubič; forma se zkrácenou kmenovou samohláskou.
zárubík jen nář. — Viz zároubič.
zárublík jen nář. — Od nář. zaroublovat, zaroublit (Kt ‚zaplést, navléci‘), popř. kontaminací zároubík a roublík, viz tam.
5 roubíček Ju 2 — zároubiček Ju 2, 3 — křížík Ju 7 — virblik Po 1
6 —
Bh
