138 važiště (707)

1    M        váh — vah

váha

važina

važišťe — važíšťe (též 129) — vážišče — vazišťe

vážisko (važísko 135,136)

váhovisko

příčen (příčeň 127, 130)

brdečňik 148, 160, 161

rospora 453, 461

2                 Střední část vah (pro pár koní) je važiště. Jde o silnější břevno, jež se připojuje k oji a na jehož konci jsou upevněny dvě rozporky (srov. III-139 rozporka).

Nář. pojmenování uvedené reálie se liší hlavně slovotvorně (váh × váhovisko × vážisko × važiště × važina). Méně závažné jsou rozdíly rodové (váh m. × váha f.) a hláskoslovné (např. važiště × vážiště × važíště × vaziště, váh × vah).

Uživatelé nářečí často pojmenování sledované součásti vah neznali a nezřídka uváděli výrazy pro váhy jako celek, tj. važiště a dvě rozporky se závlačkami. Tyto výrazy vykazují rovněž územní diferenciace, avšak jazykový materiál zachycený naším výzkumem není v tom směru zdaleka kompletní, a proto jej nelze představit na mapě. Pro zajímavost jen uvádíme, že vedle obecně rozšířených označení váha, váhy se pro váhy jako celek vyskytují v již. Čechách výrazy rozpory (růzpory) a na Roudnicku výraz příčna plt.

3                 Diference lexikální povahy jsou okrajové. Převládají výrazy s fundujícím základem váh-. Jiný lexikální základ mají jen slova příčen (ze širšího Náchodska a z Kladska), brdečník (z mikroareálu na Litomyšlsku) a rozpora (již. od Jindřichova Hradce).

Jak už bylo uvedeno, hlavní rozdíly jsou slovotvorné. Výrazný je pak protiklad výrazů na -iště (važiště) – velká část Čech – a na -isko (vážisko) – převážná část Moravy a Slezska. Hranice mezí oběma slovotvornými (od původu morfologickými) variantami sleduje zhruba bývalou zemskou hranici Čech a Moravy, od Nového Města na Moravě se stáčí na jih k Třebíči a ke Znojmu, srov. III-73 strniště, III-64 kosiště).