ČJA 3
137 svorník (705)
1 M svořeň m. (též 806, 822) — cvořeň — stvořeň
svorňík — cvorňík
srdeň f. (srdečňík 601, též 332)
ňicohlav m. (micohlav 246, 257)
(h)řeb (též 250, 454, též (h)řebík 454, 455)
svorňí (h)řeb (svúrňi h. 322, 333, svorňí (h)řebík 423, 424)
(h)řeb do voplínu ((h)řebík do voplínu 422, 424, 426, 449, voplínovej (h)řeb 318, 320, 415)
S (h)říbek/velkej (h)říbek nedubl. 442
N dlouhej hřeb 336
2 Svorník je dlouhý silnější hřeb spojující části předku vozu (tj. nápravník, oplen, šárku a rozvoru) a zároveň jeho přední a zadní díl. Kolem svorníku se otáčí oplen. Nářeční pojmenování tohoto hřebu se liší lexikálně, dále typem pojmenování (hřeb × svorní hřeb × hřeb do oplenu), slovotvorně (např. svořeň × svorník) a hláskoslovně (např. svořeň × cvořeň × stvořeň). Hláskoslovný rozdíl hřeb × řeb zde nesledujeme; zjednodušení souhláskové skupiny hř > ř viz V-274 hřeben.
Velká část nářečních pojmenování svorníku jsou výrazy s širším významem, jež byly specifikovány na sledovanou součástku vozu (hřeb, hřebík, svorník, svořeň). Zejména výraz hřeb je často blíže určován atributy, např. hřeb oplínový, do oplínu. Tyto zpřesňující determinanty se v běžné komunikaci zpravidla vynechávají.
3 Zkoumané teritorium je bohatě členěno, třebaže nářečních pojmenování není mnoho. Výrazy svorník, hřeb, srdeň tvoří totiž někdy i několik samostatných areálů. Jejich hranice jsou přitom ostré a takřka bez přesahů.
Větší územní rozsah má výraz svořeň a další slovotvorná varianta svorník. První uvedená forma je běžná na vých. polovině Moravy, v záp. úseku Slezska (zde často v obměně stvořeň) a v přechodových nářečích českopolských. Slovotvorná obměna svorník je charakteristická pro svč. nářečí a v návaznosti pro široký pruh střm.
nářečí od Zábřežska přes Boskovicko a
Moravskokrumlovsko až na Břeclavsko. Nemalou oblast vytváří tento
výraz ještě v již. Čechách a v přilehlém cípu jz. Moravy. Třetí, rozsahem nejmenší oblast je na Frýdecko-
Místecku. Ve všech těchto třech územních celcích, ale hlavně v oblasti svč. nářečí se podoba svorník střídá
s hláskoslovnou obměnou cvorník.
Výraz hřeb charakterizuje široký pás na západě Čech (od Mladé Boleslavi, Prahy, Příbramě a Strakonic na západ). Malý areál s týmž výrazem je ještě na Moravě na Znojemsku. V Čechách, zejména na nejzápadnějším okraji, je základní výraz často určován atributem svorní, na jih od Plzně atributem do oplínu.
Ve dvou samostatných oblastech se vyskytuje také označení srdeň, a to na Domažlicku a Klatovsku a dále na rozsáhlejším teritoriu zhruba mezi Kolínem, Jihlavou, Třebíčí a Novým Městem na Moravě.
Slovo nicohlav vytváří větší územní celek v Čechách, zahrnuje Benešovsko, Táborsko a Ledečsko.
4 cvorník jen nář.; Kt Poličsko — Disimilací ze svorník, viz tam.
cvořeň m. jen nář. — Viz svořeň a cvorník.
hřeb v sled. významu jen nář. — Specifikací významu (SSJČ ‚velký hřebík‘).
hřeb do oplínu v uvedeném spojení jen nář. — Subst. hřeb specifikováno předložkovým výrazem.
hříbek v sled. významu jen nář. — Patrně staré deminutivum (se specifikační funkcí). Nelze vyloučit ani přenesení významu, jež bylo usnadněno hláskovou blízkostí se slovem hřeb(ík).
nicohlav m. Jg též nicohlavník a nicol, PSJČ tech. — Složenina ze stč. adj. nicí, nící ‚k zemi skloněný‘ a z hlava, stč. nicohlavý. Mch
„hřeb je nahoře půlkruhem ohnutý“, jako by byl hlavičkou ohnutý dolů.
srdeň f. jen nář.; Jg m., Kt též srdečník — K srdce.
stvořeň m. jen nář. — Od svořeň patrně adideací k stvořit.
svorní hřeb jako sousloví jen nář.; Jg — Výraz hřeb blíže určen adj. svorní.
svorník Jg, PSJČ tech. (SSJČ ‚předmět sloužící k spojování‘) — Specifikací významu.
svořeň m. jen nář.; Jg svoreň slc., též svěrák, pověrák, Kt, SSJ svoreň — Psl. *sъvorьnь; stejný základ je u svírat.
velký hříbek v uvedeném spojení jen nář. — Sousloví ze subst. hříbek (viz tam) a adj. velký.
5 svorňík Ju 4 — svorňik Ju 2, 4 — cvorňik Ju 1, 2 — svořeň Ju 6, 7, Ru 5 — ňicohlav Ju 3, Ru 1 — hřeb Ru 2 — řeb Ru 2 — hřebík Ru 4 — klín Ju 5
6 MAGP 83, AJŚ 18, AJPP 125, AJK 207
Bh
