133 podjížďka (700)

1    M         poďíž f. — poďež (podjež 224) — poťež — podížď (-žd 513, 515, 519) — podyšč (podyš 812, 814, 820, 821, podjašč 804) — spodyšč 806 (spodyš 813, spoďiš 701, spodz’aš 805) — podjížď (též 204, 310, 406, 464) — podježď — podňež (podňíž 210) — podlíž — podlížď

podýžďa (podýžňa 747) — podýždža — podjížďa (poďížďa 520)

poďíška — poťíška — podíščka — podňíška (podňička 229, podnuška 161) — podlíščka (podliška 638, 647, 649, 656, 669, podlička 650, podléška 656, též podliščica 667) — podjíščka (též 666)

podjížďí n. (poďížďí 306)

podjížďe n. — podížďe

spodňička 652, 654

podejma (podyjma 831–835)

podvújka, podvujka (též podvojka 654)

2                 Mapa zachycuje územní diferenciaci nářečních pojmenování pro příčné dřevo nebo železný plát spojující u vozu konce ramen oje pod rozvorou. Tato součástka umožňuje otáčení vozu na obě strany a zároveň zabraňuje tomu, aby předek vozu klesal k zemi.

Vedle podružných rozdílů lexikálních byly zachyceny diference slovotvorné (např. podyšč × podýščka), rodové a morfologické (např. podjížď f. × podjíždí n. × podjíždě n.), zejména však hláskoslovné (např. poděž × potěž; podýžďa × podýždža).

O původu nář. výrazů pojednáváme úvodem k oddílu 4, zde se jen omezujeme na konstatování, že k velké pestrosti pojmenování nepochybně přispěla etymologická neprůhlednost původních označení a z toho plynoucí sklon k adideaci. Jednotlivé takto vzniklé varianty se základy podlíž-, podníž-, podjížd- by se mohly považovat za samostatné lexémy; protože závažnější a kartograficky zajímavější jsou rozdíly slovotvorné a morfologické, obměny v základech plynoucí z lidové etymologie příliš nezvýrazňujeme a vyznačujeme je zde jako rozdíly hláskoslovné.

Souhlásková skupina -šč- v slovech podýščka, podlíščka, pojíščka, podyšč vznikla nejspíš ze skupiny -žď-. Ta se asimilací k neznělé souhlásce nebo ztrátou znělosti na konci slova změnila v -šť-, v moravské realizaci pak v -šč-. Přepis výše uvedených slov necháváme v této podobě. Čtenář by totiž nemusel z podoby podlížďka správně vyvodit, že jde vlastně o realizaci podlíščka.

Výrazy podyšč, spodyšč s neutralizací znělosti na konci slova mají přirozeně i v nepřímých pádech celou souhláskovou skupinu neznělou, tedy např. instr. sg. s podyščum.

3                 Rozdíly lexikální, jak už bylo uvedeno, jsou u dané položky okrajové a týkají se vlastně jen slov podvůjka (zvl. podorlický úsek), spodnička (sev. od Boskovic) a podejma (území vých. od řeky Ostravice).

Ostatní označení se základem podjížď-, podníž-, podlíž-, podyž- a podíž- vykazují především rozdíly v rodě. Již. Čechy, úzký pruh Pošumaví a Chodsko mají výrazy rodu středního: podjíždí (zejména Chodsko), podýždě, podjíždě (již. Čechy). Na zbylém území jsou pojmenování rodu ženského.

Tyto výrazy (tj. rodu žen.) mají častěji sufix -ka a tvoří rozsáhlé celistvé území zabírající část stř. a sv. Čech, dále stř. a sev. Moravu. Výraz podnížka je na sev. polovině oblasti střč. nářečí a na větší vých. části svč. nářečí; východně od této oblasti se rozkládá území slova podížka, popř. potížka: zabírá záp. pruh střm. nářečí podél řeky Svitavy. Dále k východu na stř. Moravě se užívá slov podlíščka a podýščka (Olomoucko a odděleně také Kroměřížsko a Vyškovsko). Na malém protáhlém území již. a vých. od Brna se vyskytuje forma podjíščka.

Výrazy s morfologickou charakteristikou na -e (-a) byly zachyceny hlavně na jihu a východě Moravy. Jde o výrazy podjíždě f. (celá již. a jz. Morava včetně Kyjovska) a podýždě f. (stř. a sev. část vm. nářečí). Na území posledně uvedené podoby se často objevuje i forma podýždže.

Formy zakončené na souhlásku nebo skupinu souhlásek (subst. typu píseň) se vyskytují v Čechách v širokém pásu mezi výrazy stř. rodu (na jihu) a výrazy na -ka (na severu). Na sev. a sz. okraji jsou to slova poděž, na vých. Plzeňsku podližď, v okolí Klatov v obměně podlíž, na sz. Rakovnicku podjížď, na již. Příbramsku a vých. od Tábora podježď. Zbývající vých. část nář. střč. a jzč. se odlišuje variantou podýžď; ta zasahuje na Moravu výběžkem kolem Nového Města na Moravě až k Tišnovu a na vých. okraji se často střídá s podobou podíž.

Záp. část Slezska po Ostravici a sz. úsek Valašska jsou charakterizovány výrazem podyšč, již. okraj Slezska podobou spodyšč.

4                 Pojmenování podjížďky SSJČ neregistruje; v tomto smyslu jsou tedy všechna doložená označení sledované součástky jen nářeční.
Příruční slovník jazyka českého zaznamenává dva výrazy, a to podjížďka a podjížď. Protože naprostá většina námi citovaných slovníků po-