vošťer

gder (gdér 201, 208, 210, 211) — der (dér 202) — hder — zder 444, 445 — žder 413, 414

hderec 309, 320, 321 — derec — zderec 433

S          praťe 737

2                 Nář. pojmenování pro zadní ramena vozu, tj. ramena, v něž se rozvírá rozvora, liší se nejen lexikálně, ale i slovotvorně, tvaroslovně (např. hder × hderec; snice f. plt. × snica n. plt.) a hláskoslovně (např. hder × kder × der × zder × žder).

Tam, kde pro přední i zadní ramena vozu existuje v nářečí jen jediný výraz, užívá se k rozlišení obou reálií adjektiv přední a zadní. Při mapování jsme na tato adjektiva nebrali zřetel.

O vztahu k pojmenování předních ramen viz oddíl 7.

3                 Územní diferenciace nář. pojmenování sledované části vozu je bohatá zvl. v Čechách. Značnou oblast tu zabírá výraz kder a jeho hláskové a slovotvorné varianty. Uvedená podoba tvoří areál v stř. Čechách (na Roudnicku také se zdlouženou kmenovou samohláskou); v širokém pásu na již. Příbramsku a na Klatovsku je běžná podoba hder (sev. od Klatov hderec), na Prachaticku pak zder a na jih od Příbramě žder. Na ostatním území jzč. nářečí převládá podoba der, Plzeňsko (zejména severní) se odlišuje slovotvornou variantou derec.

Na Chodsku a Klatovsku se vedle uvedených výrazů užívá navíc slova pera, jež také označuje přední ramena vozu, viz podrobněji v odd. 7.

Široký okraj sev. a sv. Čech, sev. úsek přechod. čes.-mor. nářečí, celá jz. polovina střm. nářečí a již. a střed. úsek vm. nářečí se vyznačují slovem ramena. Mezi teritoriem tohoto výrazu a oblastí slova kder se v Čechách rýsuje větší území slova oštěr (mezi městy Nová Paka, Hradec Králové, Ledeč nad Sázavou, Kolín a Mladá Boleslav). Jižně odtud, v přechodných nář. česko-moravských, tvoří enklávu slova šnyce (v sev. úseku) a snice (v úseku jižním). Tento výraz je typický dále pro velký areál sv. poloviny střm. nářečí, pro přilehlý sz. okraj nářečí vm., Valašsko a celé Slezsko (na vých. Opavsku a na Frýdecku a sev. Vsetínsku často i v podobě pl. n. snica).

Pestrou zeměpisnou situaci doplňuje ještě výskyt slova drábec na Českobudějovicku a odděleně sev. od Jihlavy, na Moravě pak výskyt slova žídlo na Uherskohradišťsku a slova razsochy již. od Vsetína.

4    der  jen nář.; dluž. der — Od hder, viz tam, zánikem souhl. h.

derec  jen nář.; Kt — Od der, viz tam.

drábec  jen nář. (Jg „dřevo ploužňat na nápravce, tam rozdvojené, odkudž raménka činí“, Kt „oj plužní“, Bš drabica ‚oj plužních koleček‘ Brněn.) — Nejasné, snad je drab- příbuzné s lat. trabs ‚břevno‘.

hder  jen nář. — Od kder jzč. disimilací vyslovovaného gd v hd.

hderec  jen nář. (Kt hdereček ‚polní náčiní‘) — Od hder, viz tam.

kder  jen nář.; Jg též kderec dem. — Nejasné, podle Mch snad totéž co oštěr (připustíme-li změnu šť v žď a dále žď v hd).

oštěr  jen nář.; Jg i voštěr lid. — Nejasné.

pera  n. plt. v sled. významu jen nář. (Jg ‚pružina‘, SSJČ ‚pružná součást něčeho‘, Kt ‚tyč, hák‘) — Přenesením nebo specifikací významu (ramena vozu, popř. vidlicovitě rozevřená větev použitá k jejich stavbě, mohou pružit).

pratě  jen nář. (SSJ prate ‚opratě‘) — Nejasné, snad od opratě přenesením na základě podobnosti; oprať se také rozdvojuje.

ramena  v sled. významu jen nář.; Jg (SSJČ ‚část něčeho, co

vybíhá do stran, co připomíná lidské rameno‘) — Přenesením.

razsochy  jen nář. (Jg též rasochy, rozsochy, rosochy, SSJČ rozsocha; rázsocha, rasocha obě nář., rozsoch m. říd., SSJ rázsocha, ojová rázsocha, pol. rosocha, hluž. rozsoch — u všech ‚vidlicovitě rozrostlá větev, nástroj z ní upravený na způsob vidlice vůbec‘, pol. též ‚rukojeť pluhu‘) — Zkrácením myšleného výrazu „rozbíhající se, rozvětvující se socha (socha ‚kmen s pahýlem po větvích‘)“; forma raz- v návaznosti na sloven.

snica  n. plt. jen nář.; pol. snica sg. f. ‚jedno ze dvou ramen tvořících obložení oje nebo rozvory‘, hluž. šnica i snica — Viz snice.

snice  f. plt. jen nář.; Jg, SSJ — Málo jasné, podle Mch od slova oje, psl. *ojesьnica.

šnyce  jen nář. — Viz snice.

zder  jen nář. — Od kder, snad formálním příklonem k zděř.

zderec  jen nář. — Od zder, viz tam.

žder  jen nář. — Od kder patrně adideací. Viz kder a zder.

žídlo  v sled. významu jen nář. — Nejasné.

5    zadňí sňice Ju 7 — zadňi ramena Po 1, Ju 2, 4, 6, Ru 4, 5 — gder Ju 3, Ru 1 — der Ru 2 — zadňi škarič Ju 1, 2 — zadňí pérňice Ju 4

6    MAGP 31, AJPP 119 b

7                 Jako samostatná položka byla zjišťována také pojmenování předních ramen vozu. Ta mají tvar i funkci stejnou jako ramena zadní, jsou však pokračováním oje (nikoli rozvory). Na zkoumaném jazykovém území nesou jen tři označení: snice × ramena × pera.

Pojmenování pro přední i zadní ramena se tedy na značném území shodují; liší se tam, kde se pro zadní ramena užívá výrazů oštěr, (k)der, zder(ec), hder(ec), drábec, žídlo, razsochy a také snice na již. úseku přechod. nářečí česko-moravských. Tam všude slouží pro přední ramena označení ramena.

Poněkud komplikovanější situace je na Chodsku a širším Klatovsku. K označení zadních i předních ramen tu slouží jediný výraz pera jen v několika lokalitách na okrajích Chodska, ale i tam funguje dubletně pro pojmenování zadních ramen slovo hder, hderec. Na širší oblasti (od Plzně a Příbramě na jih) se obě reálie výrazově odlišují: hder(ec) – zadní ramena × pera – přední ramena.

ramena Po 1, Ju 1–6, Ru 1–5 — sňice Ju 7 — péra Ju 4 — pérňice Ju 4 — škarič Ju 1, 2

Atlasy: MAGP 30, AJPP 119 a, SSA 4.85

Bh