128 brzdicí špalek (711) —

1    M         špalek (č- 106, 107, 109)

špalík

špalíček

pracna (procna 611, 612)

pracka 613–615

klápec’ m. (též 819, -p’eč 832, 833)

klápetek (klápi- 646, 647, 650, klápí- 644, kłapetko n. 815)

klátek (kladek 679, šlajfku̯átek 701)

bačkora

bačkor m. 442, 443

papuča

papuč m. 665, 829

pantofel

kartáč

balík 507 (balek 509)

šlápje 333 (šlapka 332)

bakrle n. 159 (bagrle 145)

bremskloc 808, 830

šlajfštekl (flajfštekl 427, -štokl 323, -štikl 301, 307, 310, 441, štekl 720)

šlajfštekle f. 303, 429, 440, 459 (štekle 458)

šlajfholc 636, 739 (šlejf- 120, -bolc 655, -hulc 645, holec 123, šlajfolec 123)

šlajfprígl 447, 456

S          brusna 117, šlajfpám 310, klapka 336, bapka 508, patka 625, šlajfuc 634, pakla 737, krpec 748

N          šlajf/šlejf, šlajfa/šlejfa, bremza 678, 831, ham 662, hem 821, hamulec 818, 831, hamovňík 735, 736, 830, žapka 508, dřevo 136, 437, šlajfdřevo 302, kloc 637, klocek/krocek 148

2                 Zjišťovaly se nář. názvy pro brzdicí špalek (součást brzdicího zařízení venkovského vozu), tj. kratší silnější kus dřeva, který slouží k zpomalení nebo zastavení vozu tím, že se přitlačí na obruč kola. Při nář. výzkumu byly někdy zapsány i výrazy pro brzdu skládající se z jednoho břevna, jímž se při brzdění tlačilo zároveň na obě kola vozu. Tyto výrazy jsme jako neadekvátní z mapování vyřadili. Z mapování jsme vyloučili také pojmenování označující celé zařízení na brzdění (šlajf/šlejf, šlajfa/šlejfa, bremza, ham/hem, hamovník, hamulec). Nář. materiál byl ověřen a doplněn údaji z KLA.

Zpřesňující atributy u výrazů se širším významem špalek/špalík/špalíček a klátek vyjádřené adjektivem šlajfový/šlajfovní, brzdicí/brzdový nebo předložkovým spojením typu na šlajf, na šlajfu/-ě, k šlajfu, od šlajfu, u šlajfu, na hamovníku a od brzdy jsme nemapovali, neboť nejsou obligatorní.

Bohatě lexikálně rozrůzněný nář. materiál se dále člení slovotvorně (např. špalek × špalík × špalíček, klápeť × klapetek) a morfologicky (např. bačkora f. × bačkor m.). Vedle slov domácího původu je doložena celá řada výrazů přejatých z němčiny (např. šlajfštekl, bremskloc). V nář. materiále se vyskytují také názvy metaforické (např. pracna, šlápě, bačkora, papuče, pantofel). Přenášení názvů obuvi (bačkora, pantofel, krpec) má asi základ v tom, že za určitých situací (prudký svah, těžký náklad) se jedno nebo obě kola „obouvala“ do špalíků, takže jen klouzala a drhla o zem. Ukazuje na to brusna i něm. schleifen ‚brousit‘.

Ve spis. jazyce se užívá označení špalík.

3                 Velkou část území pokrývají lexémy špalek/špalík a pracna.

Největší územní rozsah má slovo špalek; zabírá zhruba záp. část střč. dialektů, přilehlou sev. a vých. část svč. nářečí a celý střed Moravy. Odvozenina špalík je rozšířena na většině záp. a již. Čech, na západě střč. oblasti a roztroušeně též v svč. nářečích. Derivát špalíček byl zapsán zejména na Náchodsku a Kladsku.

Označení pracna vytváří velký areál, který zaujímá vých. oblast stř. Čech, širší Podkrkonoší, Náchodsko, čes.-mor. dialekty a větší část záp. Moravy. V mikroareálu na Znojemsku byla zachycena varianta pracka.

Zejména na okrajích zkoumaného teritoria se vyskytuje celá řada pojmenování jiných: na Klatovsku výraz pantofel, na záp. okraji Čech a na Českobudějovicku šlajfštekl, v pruhu od Benešova k Táboru a Jindřichovu Hradci bačkora, na Třebíčsku a Moravskokrumlovsku kartáč, ve stř. části vm. nářečí a na jejich sev. okraji klátek, na širokém Vsetínsku papuče, ve slezských nářečích a na Zábřežsku klápetek, na Frýdecku-Místecku a Těšínsku klápeť a na Hlučínsku bremskloc. Ekvivalent šlajfholc se objevuje rozptýleně především ve střm. nářečích.