124 líšeň (722)

1    M         líšeň f. (líseň 409, lúšeň 507) — lišeň

líšňe f. (líšňe n. 238, 247, lísňe f. 421) — lišňe (lisňe 313) — lešňe — lušňe (též 823, łu- 707, 711, 755, lú737, 747) — lučňa (též ločňa 663)

lišňisko (lí- 510) — lušnisko (łu- 678)

S          lefča 755

2                 Byla zjišťována nář. pojmenování líšně, tj. vzpěry podpírající boky vozu o nápravy. Žebřinový vůz míval dvě přední a dvě zadní líšně. Přední líšeň se skládala z dřevěné tyče a oka ‚železného kruhu‘, jímž se navlékala na osu. Zadní líšeň tvořila dřevěná tyč a čep ‚železný konec líšně zastrčený v ose‘.

Vedle slovotvorného rozdílu (líšeň × líšnisko) se v získaném materiálu projevily ve větší míře rozdíly morfologické (líšeň × líšně) a hláskové (líšně × lišně × lušně × lučně).

Pojmenování s dlouhou samohláskou v základu (líšeň, líšně) mají na zkoumaném území jiný rozsah než na mapě PRO A1bd, neboť se jedná o délku sekundární. Z těchto důvodů jsou obě varianty (lí-, li-) mapovány.

Výzkum nepřinesl informace o eventuálních rozdílech v pojmenování přední a zadní líšně, ani o případném terminologickém odlišení dřevěné a kovové součásti líšně (viz oddíl 4).

Ve městech výzkum prováděn nebyl.

3                 Nejzávažnější protiklad je morfologický; je tvořen dvojicí forem líšeň × líšně (na Moravě nejčastěji v podobě lušňa, s neprovedením přehlásky ’a > ě, viz mapa PRO E6a ’u > i).

Původnější podoby líšně, lušně zůstaly uchovány v okrajových oblastech Čech, na většině Moravy a ve Slezsku.

V svč. nář. (kromě jejich východní části), na přilehlém Roudnicku a Mělnicku převládá varianta lišně (vedle výrazně menšinové líšně). Druhý rozsáhlý areál vytvářejí obě uvedené podoby v záp. polovině jzč. nářečí a na již. okraji Čech (li- v záp. části tohoto areálu a odděleně na Doudlebsku). Domažlický úsek se vyděluje hláskovou variantou lešně. Pro větší část Moravy a pro Slezsko je charakteristická podoba lušně (v opavské nář. skupině lučňa).

Novější forma líšeň, shodná se spisovným jazykem, zaujímá v podstatě střed zkoumaného území: líšeň (střč. nářečí a vých. polovina nář. jzč. – kromě jč. okraje); lišeň (svč. dialekty, často v dubletě s lišně, Roudnicko, Mělnicko a odděleně záp. Morava).

Jediná slovotvorná varianta lišnisko byla zjištěna v pruhu mezi Novým Městem na Moravě a Moravským Krumlovem; v podobě lušnisko byla zachycena rozptýleně na střední Moravě.