a štebel (jsme si ovšem vědomi toho, že toto řešení nemusí být jediné možné). Podobu přísel m. vyřazujeme jako
lexikální, protože ji považujeme za nejvíce počeštěnou.

Podřazování různých hláskoslovných variant pod mapované podoby, jak je uvedeno v odd. 1, si vynutila přetíženost mapy a nemusí být ve všech případech nesporné (např. obměna přimsel je řazena vzhledem k formě bez š- pod výraz přísel, s přihlédnutím k nosové souhlásce by však jistě nebylo chybou její zařazení pod pojmenování špryncl).

Kromě lexikálních a hláskoslovných rozdílů můžeme pozorovat též prolínání rodových variant. Je běžné i ve spisovném jazyce, že pojmenování končící na -el často kolísají mezi mužským a ženským rodem (ostatně výrazy příčel a přísel patří podle SSJČ k muž. i žen. r.).

V záp. Čechách byly velmi často zachyceny podoby sufixální (s příponou -ík), zpravidla jako dubletní; jde patrně o sufix specifikační, u něhož nelze spolehlivě určit, zda nejde o prostředek deminuce.

3                 Na mapě vidíme čtyři poměrně dobře vymezené lexikální oblasti; jde o lexémy špryncl, přísel, šprysel a štebel.

Sev. Čechy se vydělují obměnami výrazu špryncl; toto pojmenování je doloženo z oblasti zhruba od Mostu, Prahy, Hradce Králové na sever. Slovotvorná varianta šprynec se vyskytuje vých. a jv. od Mladé Boleslavi. Odděleně bylo zaznamenáno označení šprycl, a to na východ od Plzně a na širokém Příbramsku.

Rodová varianta špryncle f. je charakteristická pro podkrkonošský úsek s výběžkem k Hradci Králové; na východ od tohoto areálu (na Trutnovsku a Náchodsku) se vyskytuje neutrum špryncle. Femininum šprycle bylo roztroušeně zachyceno především v českých městech.

Ve středu Čech tvoří areál výraz přísel m.

Rozsáhlé území, na kterém jsou doloženy obměny výrazu šprysel, se dále člení podle kvality kořenného vokálu: záp. Čechy a část vých. Čech se vyděluje kořenným -y- (je zde návaznost na sev. a stř. Čechy, kde jsou zachyceny výrazy špryncl a přísel a jejich obměny), na jihu Čech jsou roztroušena označení s redukcí kořenného vokálu, pro vých. okraj Čech a téměř celou Moravu jsou pak typická slova s kořenným -u-.

V záp. části jzč. nář. (bez Klatovska) s výběžkem až k Táboru se vyskytuje slovo šprysel m.; sporadicky bylo zapisováno i jinde v Čechách (poněkud soustředěněji na jih a východ od Hradce Králové). Varianty šprysle n. a šprysle f. jsou doloženy zejména z podorlického úseku a ze sev. Vysokomýtska.

Slovo šprsel m. je typické pro oblast zhruba mezi Příbramí, Prachaticemi a Táborem; hlásková varianta špršel je příznačná pro Klatovsko, Strakonicko a již. Českobudějovicko. V těchto oblastech se vyskytuje také femininum šprsle.

Maskulinum šprusel se nachází na území mezi Ledčí nad Sázavou a Vysokým Mýtem (zde je také doložena varianta šprusle f. s přesahy dále na východ) a také na Znojemsku. Pojmenování sprušel m. zaujímá jv. okraj Čech a jz. oblast Moravy (na východě zasahuje téměř až k Vyškovu, na severu k Novému Městu na Moravě a k Jevíčku), mikroareál tvoří na jih od Lipníka nad Bečvou. Výraz šprušel m. byl zaznamenán na Jihlavsku, Novoměstsku, na Zábřežsku a dále hlavně na vých. polovině Moravy bez vých. okraje; menší areál vytváří na širším Slavonicku.

Feminina sprušle a šprušle jsou roztroušena v oblasti výskytu podob mužského rodu sprušel a šprušel. Rodová varianta šprusle n. se dokládá především z Litomyšlska. Na sever od Vsetína bylo zachyceno slovo špruchel m. s rodovou variantou špruchle f.

Dále se výrazně vyděluje vých. část zkoumaného území, kde byl zaznamenán výraz štebel m. (Opavsko, Hlučínsko) a jeho hláskové obměny tebel (Ostravsko, Frýdecko) a ščebel (již. Těšínsko, Frenštátsko a úzký pruh podél mor.-sloven. hranice).

Ve městech, zejména pohraničních, se uplatňuje pojmenování shodné se spisovným vyjádřením příčka.

4                 Takřka všechny nář. výrazy vznikly adaptací různých něm. pojmenování.

příčel  Jg Beroun, SSJČ m. i f., SSJ priečel — K příčit, to od příslovce příč.

příčka  Jg též příček m., SSJČ, SSJ priečka — Viz příčel.

přísel  m. SSJČ m. i f., říd. — Kontaminací výrazu přejatého z něm. a domácích výrazů se základem příč-.

přísle  f. jen nář.; SSJČ říd. přísel

sprušel  m. jen nář.; SSJ nář. sprušeľ i spružeľ

sprušle  f. Kt spružla, SSJČ zast. ob.

ščebel  m. jen nář.; Jg štěbel, Kt ščebl Novojičínsko, Bš, SSJ štebeľ, nář. též stebeľ, pol. szczebel — Hlásková varianta výrazu štebel.

šprle  f. jen nář.; Jg n. (SSJČ nář. též n., Bš šprla — u obou ‚laťka‘)

šprsel  m. jen nář.; Kt

šprsle  f. jen nář.

špršel  m. jen nář.

špruchel  m. jen nář.; Bš Novojičínsko

špruchle  f. jen nář.; Jg, SSJČ říd. — u obou špruha, Kt špruchla

šprusel  m. SSJČ zast. ob.

šprusle  f. jen nář.; SSJ nář. šprusľa

šprusle  n. jen nář.

šprušel  m. jen nář.; Kt

šprušle  f. SSJČ zast. ob.

šprycl  m. SSJČ zast. ob.

šprycle  f. jen nář.

špryncl  m. jen nář.

špryncle  f. jen nář.; Jg

špryncle  n. jen nář.

šprynec  jen nář.

šprysel  m. Jg cizí šprejsel a šprysl, SSJČ zast. ob. též šprysl

šprysle  f., šprysle  n. jen nář.

štebel  m. jen nář.; Bš

tebel  m. jen nář. — Hlásková varianta výrazu štebel.

5    přísel m. Ru 4 — přisel m. Ru 3 — šprusel m. Po 1 — šprusle n. Ju 2 — šprušla Ju 6 — šprinclik Ju 1 — špricle Ju 5 — ščebl m. Ju 7 — přícl Ru 2 — přusle n. Ju 2 — přuslik Ju 2 — kulík Ru 2

6    OLA 972, ALE 413

7                 S dotazníkovou položkou kulatá příčka u žebříku (1159) souvisí položka kulatá příčka v žebřinách (721). Ta však není mapována vzhledem k tomu, že pro obě reálie byla zachycena vesměs tatáž nář. pojmenování.

Na velkém území v oblasti střč. nář. zhruba po linii Benešov–Kolín a na přilehlém Příbramsku a dále mezi Novým Městem na Moravě, Třebíčí a Boskovicemi uvedená reálie neexistuje (jsou zde používány jen ploché příčky v žebřinách, viz mapa III-122), a proto zde pro ni nebylo zaznamenáno nář. označení.

Atlasy: AJS 28, AJPP 133 a, AJK 73:2

Ir