2                 Byla zjišťována nář. pojmenování pro ohníček na poli (rozdělávaný nejčastěji na podzim ze suché bramborové natě). V získaném nář. materiálu se projevily diference lexikální slovotvorné (např. oheň × ohníček × ohýnek) i hláskové (např. ohének × ohýnek × ohýněk).

Pojmenování oheň se vyskytuje nepravidelně na většině zkoumaného území. Pokud bylo zachyceno v dubletě s některou svou deminutivní formou (nejčastěji v jzč. nář., na vých. okraji střč. nář., na Náchodsku a ve střední části střm. dialektů), nebylo mapováno, protože ve srovnání s příslušnými deminutivy označuje spíše oheň větší. Naopak na jv. a vých. okraji zkoumaného území vystupuje pojmenování oheň v dubletě s výrazem vatra ‚větší oheň‘ jako označení ohně menšího.

Věrohodnost sporadických nář. ekvivalentů byla prověřena pomocí materiálu KLA. V KLA byly navíc zjištěny další výrazy, viz oddíl 4.

Při dubletnosti a tripletnosti výrazů mohou mít některé nář. ekvivalenty ojediněle navíc též význam speciální: např. liša ‚velký oheň‘, ‚oheň ze suché trávy‘, ‚plamen ohně‘, bazala, bušák ‚větší oheň‘, valenice ‚silně kouřící oheň‘.

Výrazy označující pouze velký oheň (vatra, ohnisko) zůstaly nemapovány.

Ve spisovném jazyce slouží k označení sledovaného významu podoby oheň, ohýnek, ohének.

3                 Pojmenování se základem oh(e)ň- převládají na celém zkoumaném území. Ostatní lexémy, vyskytující se většinou v dubletě s některou z převládajících podob (ohníček, ohýnek), tvoří jen mikroareály: bazala (širší Sedlčansko), hurák (jz. okraj Moravy), bajaja (záp. od Kroměříže), dymčák (širší Holešovsko), liša (Holešovsko, nář. kopaničářská), bušák (Hranicko), fojer (především Hlučínsko a Těšínsko).

Nejrozsáhlejší území pokrývají formy ohníček a ohýnek. Jejich areály – podobně jako areály všech zaznamenaných nář. ekvivalentů – nejsou navzájem ostře odlišeny, nýbrž se vzájemně prostupují. Podoba ohníček převládá na území Čech (kromě sev. a vých. okraje), v přechodném pásu čes.-mor., na již. Moravě a v záp. polovině Slezska. Deminutivum ohýnek bylo častější na sč. a vč. okraji a na většině území střm. nář. Hlásková varianta ohének byla zachycena ojediněle na Valašsku a rozptýleně ve Slezsku (zejména však v jeho vých. části). Další hlásková varianta ohýněk byla zaznamenána několikrát v širokém okolí Třebíče; na ostatním zkoumaném území je zcela ojedinělá.

Nedubletní podoba oheň tvoří jednak mikroareály v záp. a již. Čechách, na záp. polovině Moravy a ve vých. Slezsku, jednak zabírá rozsáhlou oblast na vých. a sv. Moravě.

Důsledkem představené areálové prostupnosti je situace ve městech: většinou v nich byly zjištěny podoby užívané v širokém okolí.

4    bajaja  jen nář. — Nejasné; KLA též babaja. Snad souvisí s reliktním psl. dialektismem, který je doložen v dluž. bajaś (se), hluž. bać se ‚doutnat‘, dluž. bajadlo ‚doutnající dřevo sloužící k zapalování‘.

barak  jen nář. — Nejasné.

bazala  jen nář. — Snad patří k psl. *bagatьje, které rekonstruuje Trubačev (Etimologičeskij slovar slavjanskich jazykov, 1974, s. 124) na základě ukr. bagáttja ‚oheň, žhavé uhlí‘, rus. dial. bagáťje ‚oheň, zejména doutnající pod popelem‘.

burčák  jen nář. — Slovo ne zcela jasné; snad lze vztáhnout k mor. nář. burkať ‚bouřit‘, popř. k zvukomalebnému burčet (Jg ‚bublat‘). KLA dokládá ještě ze Znojemska podobu borčák.

bušák  jen nář. — KLA navíc uchovala podobu bučák z Uherskobrodska. Podle Mch souvisí obě slova s ruským očág ‚ohniště, vatra‘; nelze vyloučit souvislost se zvukomalebným nář. slovesem bučat ‚hučet‘.

čugárek  jen nář. — Nejasné.

dunčák  jen nář. — Patrně od nář. dunčať, duňať ‚dunět, hučet‘ (tak SSJ, Kt). Forma mohla být též ovlivněna podobou dymčák nacházející se v blízkém sousedství.

dymčák  jen nář. — Lze spojit s nář. slovesy dýmčit, dýmit ‚kouřit‘ (např. slez. nář.).

fojer  jen nář. — Přejato z něm. (Feuer).

hurák  jen nář. — Nejasné.

liša  jen nář.; Kt též liška ‚oheň bez kouře‘, heliša ‚oheň z bramborové natě‘, Bš Zlínsko ‚plamen šlehající vzhůru‘ — Podle Mch je snad slovo liša příbuzné s litevským liepsna ‚plamen‘. KLA dokládá z Kojetínska podobu heliš.

oheň  stč., Jg, SSJČ, SSJ, pol. ogień, hluž. woheň — Z psl. *ognь.

ohének  SSJČ říd. dem., pol. dem. ogienek — Od oheň.

ohníček  stč. ohník, Jg a SSJČ též ohník, SSJ též ohník, pol. ognik, u všech dem. — Od oheň (ohník), viz oheň.

ohýnek  SSJČ dem. — Od oheň (s úžením é > í). Východoslezská nář. podoba ohynek (ogynek) vznikla z ohenek (to z ohének) pravidelnou obměnou -en- > -yn-, viz mapa PRO E7; proto mapována jako ohének.

ohýňek  jen nář.; pol. dem. ogieniek, hluž. woheňk — Od oheň.

pajčik  jen nář. — Nejasné.

valenice  jen nář. — Slovo ne zcela jasné (z hlediska motivačního). Vzhledem k námi zjištěnému významu ‚oheň silně kouřící‘ lze snad spojit se slovesem valit (se) (o dýmu).

5    voheň Ru 3 — vohínek Ju 2–4 — vohinek Ju 2 — vohiňek Ju 2 — vohíňek Ju 3 — vohňíček Ju 1–3, 5, Ru 2 — vohňiček Po 1, Ju 1, 2, Ru 4 — ohňík Ju 7

6    —

Pl