109 vojtěška (1081)

1    M         vojťeška — vojťiška (-íška 110, 160, 204, 210–212, 227)

lucerna (-ňa 519, 801, 818, 819)

lucernka 515 (lú- 737)

lucerka — lucérka (též 632, 651, 724, 733)

lucena 153, 154, 216, 221 — lucina (lucína 248)

lucenka 147, 317 — lucinka

lucer (lucel 122) — lucner 312, 326, 327

lucen (-ň 216, lucenčák 326)

lucerňák (lucejňák 453)

laterka 631

jetel m. (tvrdé j. 614, 615, dlóhé j. 615, jetél 636, jatel m. 628, modré j. 623, jatel f. 629, vesoká jatel 625, ve-
soká jatél 626)

jetelina (visoká j. 639, jatelina 627, 719, 736, visoká jatelina 732, 735)

visoká 640, 642, 643, 734, 757

vježďán 729, 730, 746

vížďanka 715-718

travička 150, 214, 216, 217

bučofka 628, 638

morafka 218, 232-234

S          lístnačka 734, sedmoročka 757

2                 Byla zjišťována nář. pojmenování vojtěšky, tj. byliny s trojčetnými listy a s modrými květy pěstované jako pícnina (rod Medicago). V horských oblastech se vojtěška většinou nepěstovala; někde se rozšířila poměrně pozdě, teprve v 1. pol. 20. stol. V takových případech buď název nebyl naším výzkumem vůbec zjištěn, nebo nář. mluvčí uváděli na základě své pasivní znalosti jeden ze dvou názvů sloužících k označení sledované rostliny i ve spisovném jazyce (vojtěška, popř. lucerka).

Vojtěška se zčásti podobá jeteli, ale je vyšší a má pouze modré květy. Tato podobnost se odrazila v některých nář. pojmenováních. Na jižní Moravě se užívá ve významu ‚vojtěška‘ označení jetel, jetelina, ojediněle lístnačka. Nář. ekvivalenty jetel, jatel, jetelina, jatelina bývají někdy specifikovány přívlastkem odlišujícím pojmenování vojtěšky od pojmenování jetele (např. modrý, vysoký, tvrdý). V dubletě s jiným názvem bývají výrazy se základem jetel-/jatel- hodnoceny jako starší.

Nejpočetnější skupinu názvů tvoří různé slovotvorné, morfologické a hláskové adaptace něm. výrazu Luzerne (lucerna, lučina, lucerka, …); jejich nář. varianty muž. rodu (např. lucen, lucer, lucerňák) vznikly patrně pod vlivem maskulina jetel, srov. mapu III-108 jetel. V Čechách jsou tyto přejaté podoby většinou považovány za starší než celočeský název vojtěška.

Získaný nář. materiál se diferencuje lexikálně, slovotvorně (např. lucerna × lucerka × lucena × lucenka, jetel × jetelina), morfologicky (např. lucena × lucen) i hláskově (vojtěška × vojtíška). Projevily se též rozdíly v typu pojmenování: jetelina × vysoká jetelina × vysoká apod.

Pravidelná změna u > o (lucer- > locer-) byla sice zjištěna v témž územním rozsahu, jak jej udává mapa PRO D2ab, ale nebyla zde realizována tak důsledně, jak bývá pravidlem v případě slov domácích nebo zcela zdomácnělých.

Náš materiál byl ověřen údaji z KLA a doplněn. Ve městech nebyl výzkum prováděn.

3                 Základní protiklad (česko-moravský) představují dvě nejrozšířenější pojmenování vojtěška a lucerka. Název vojtěška je typický pro Čechy a přilehlý malý okraj jz. Moravy; jinde na Moravě a ve Slezsku se objevuje jen sporadicky, většinou jako novější dubleta. Hlásková varianta vojtíška (vojtiška) byla zaznamenána především na Roudnicku, Mělnicku a Chrudimsku.

Nář. ekvivalent lucerka je charakteristický pro většinu Moravy a pro Slezsko; v podobě lucérka tvoří areál ve střední části vm. nář. Na širším Znojemsku byla zaznamenána forma lucerňák. Další adaptované podoby jsou soustředěny především do Čech. Zde se vyskytují buď v menších areálech (lucen, lucer – zejména střední část svč. dialektů a odděleně lucer vých. od Prostějova, lucner – jz. od Rakovníka), nebo se nacházejí rozptýleně na rozsáhlejším území, ale s poněkud větší koncentrací v následujících oblastech: lucinka – na Plzeňsku a jižně od Příbrami, na sev. okraji Čech a v podorlickém úseku, lucina – jižně od Příbrami, v širším okolí Prahy, v náchodském a podorlickém úseku, lucena – ojediněle východně a severně od Kolína, lucerna – zkoumané lokality na území Polska. Ostatní podoby (např. lucernka, laterka) jsou zcela ojedinělé.