ščudlovina 822, 824, 830

končina (též 82)

třoulisťák 201 (třoulisňák 202)

lístnačka 643, 718, 737 (lístňačka 717, 719, 757, lisňačka 642)

S          lóčka 627, kraśikuň 818

N          skalka, skalák, parcelka, žluťák, červeňák

2                 Byla zjišťována nář. pojmenování jetele, tj. byliny s trojčetnými listy a s hlávkou bílých, červených, nafialovělých nebo žlutých kvítků, jejíž některé druhy se pěstují jako pícnina (rod Trifolium). Výzkum byl zaměřen na názvy označující jetel obecně. Do mapování byla též pojata pojmenování, jež se původně vztahovala k některému hojně rozšířenému a pěstovanému druhu, a proto mohla být užívána na určitém území, kde tento druh jetele převládal, ve významu ‚jakýkoliv jetel‘. Tuto skutečnost dokládá také KLA (např. loučka, třoulisťák, lístnačka apod.). Výrazy týkající se jen zvláštních odrůd jetele nebyly mapovány.

Nář. ekvivalenty se diferencují lexikálně, slovotvorně (jetel × jetelina), v rodě (jetel m. × jetel f.) i hláskoslovně, např. (jetel × jertel × jatel, jetelina × dětělina).

K některým hláskovým obměnám slova jetel srov. mapu a komentář II-35 datel.

3                 Na většině zkoumaného území jsou rozšířeny názvy se základem jetel- (různě hláskově obměněným). Pouze na jižní Moravě a ve Slezsku (jinde jen zcela ojediněle) byly zaznamenány jiné lexémy. Z nich tvoří větší areály končina (zhruba vých. polovina Slezska) a šťudlek (záp. polovina Slezska). Slovotvorné varianty šťudlina, šťudlovina byly zjištěny ve středním úseku Slezska. Na již. a střední Moravě se vyskytuje pojmenování lístnačka, případně jeho varianta lístňačka, ale vždy v dubletě s výrazem jetelina (jatelina). Na Lounsku tvoří mikroareál výraz třoulisťák.

V rámci nář. ekvivalentů se základem jetel- představuje nejrozšířenější označení forma jetel m., shodná se spisovným jazykem, jež se vyskytuje po celých Čechách a na jz. Moravě (na Plzeňsku a záp. Klatovsku a odděleně na Zábřežsku se změnou rodu – jetel f., na Doudlebsku v podobě jertel m.). Pro oblast mezi Jihlavou a Moravským Krumlovem je typická nepřehlasovaná podoba jatel (m. i f.). Na většině Moravy převládá pojmenování jetelina, na okrajích tohoto rozsáhlého areálu, tj. v záp. části střm. nář. a ve většině vm. dialektů, jeho nepřehlasovaná podoba jatelina. Další hláskové varianty (dětělina, ďatělina) byly zjištěny na Valašsku a Frenštátsku.

Ve městech je situace podobná venkovskému okolí. Do moravských měst navíc proniká pojmenování jetel m.

4    ďatelina  jen nář.; Jg slc., SSJ, dluž. dźaćelin m. — Od nář. výrazu ďatel s nepřehlasovaným -a- za původní ę po ď.

dětělina  jen nář.; Jg, pol. obl. dzięcielina, hluž. dźećelina (kolektivum). dluž. dźaćelin, dźěćelin, źiśelin m., źiśelina, zast. a nář. źěśelin m. — Od nář. výrazu dětel, psl. *dętelь.

jatel  m. jen nář. — Podoba s nepřehlasovaným -a- a se záměnou palatál ď-j.

jatel  f. jen nář. — Z jatel m. (viz tam), změnou rodu. Femininum na Moravě vlivem územně sousedícího výrazu jetelina, v Čechách na základě shodných tvarů m. a f. v nepřímých pádech.

jatelina  jen nář.; Jg mor., SSJČ nář. — Od nář. výrazu jatel, viz tam.

jertel  m. jen nář. — Jzč. hlásková obměna výrazu jetel s vkladným r, viz tam.

jetel  m. stč. dětel, Jg, SSJČ, hluž. dźećel — Záměnou palatál ď-j ze stč. dětel, viz dětelina.

jetel  f. jen nář. — Z jetel m. změnou rodu. Viz jetel m. a jatel f.

jetelina  Jg, SSJČ ob. — Od jetel, viz tam.

krasikůň  jen nář.; Jg koníček, konníček, pol. nář. krasiko — Kompozitum, v němž první člen složeniny obsahuje stejný základ jako pol. sloveso chrościć ‚hrýzt‘ a druhý člen základ kon- (se změnou o > u před n). V návaznosti na polské jazykové území, staropolské chrośćikoń ‚to, co hryžou koně‘.

končina  jen nář.; Jg pol. koničina, Kt též kunčina, Kl koničina, pol. koniczyna — Od konika, tj. zkrácené formy výrazu komonice (stč. komonicě, komonnicě ‚rostlina jetelovitá‘, rod Melilotus), podle Slawského to od komonjь ‚kůň‘. Stejného původu je též pol. koniczyna, konik a sloven, koničina — vše ‚jetel‘.

lístnačka  jen nář.; Kt — Výraz vznikl patrně univerbizací dvouslovného pojmenování typu listnatá jetelina; rovněž není vyloučen (zejména pro variantu lístňačka) vztah k maskulinním formám listňák, listnáč, srov. např. třoulistňák. Trojčetné listy jsou výrazným znakem rostliny.

loučka  v sled. významu jen nář.; Jg i SSJČ ‚luční jetel‘ — Patrně univerbizací dvouslovného pojmenování loučná jatelina/jatel, srov. oddíl 1.

šťudlek  jen nář.; Kt též ščudlek, SSJČ nář. ščudlek — Podle Mch z pol. nář. szczudłek. Slovo nejasné.

šťudlina  jen nář.; Jg slez. ščudlina — Od šťudlek, viz tam. K tvoření srov. jetelina, končina.

šťudlovina  jen nář.; Kt — Od šťudlek, viz tam.

třoulisťák  jen nář.; Jg třílistník ‚rod jetele‘, Kt třílistník, trojlistník, SSJČ trojlistý, třílistý jetel — Univerbizací nář. dvouslovného pojmenování obsahujícího adjektivum třoulistý, třoulistný; Přední část složeniny vznikla kontaminací podob tří- a dvou-.

5    jetel m. Po 1, Ju 1–4, Ru 1–4 — jetel f. Ju 5, 6 — jetelina Ju 6, 7, Ru 5 — ďetelina Ju 7 — koňara Ju 7

6    ASJ IV 72, MAGP 291, AJŚ 103, PLPJ 31, AJPP 284, AJK 75:2, SSA 1.44, OLA 677, ALE 84

Pl