ČJA 4

56        noži dat. sg. m. (335) — mapa s. 111

ohni (217)

1    M         noži (nožy 706)

nožu — núžu

2                 Vedle morfologického rozdílu vycházejícího z uplatnění změny ’u > i byla zachycena i diference hláskoslov-
nožu × nůžu, spočívající ve vyrovnání podoby základu s podobou v nominativu, viz též ČJA 4-33 nože gen. sg. m. K hláskovým obměnám koncovky -u (-o, -
) srov. PRO D2abc. Forma noži doložená z vm. nářečí má koncovku od původu lokálovou; pronikla sem na pozadí vztahu dativ-lokál, a nejde tedy o formu paralelní s nář. tvarem v Čechách.

3                 Dichotomie noži (záp.) × nožu (vých.) je ostře územně vymezena. Hranice mezi oběma formami se shoduje
s bývalou zemskou hranicí s výjimkou jejího již. úseku: zde (od Jihlavy směrem k jihu) pokračuje předěl po záp. hra-
nici čm. nářečí. Hlásková obměna nůžu pokrývá záp. polovinu Moravy. Tvar noži se objevuje souvisle i v malém
areálu ve stř. úseku vm. nářečí. Pod vlivem spis. jazyka proniká také do mluvy mor. měst, zejména pohraničních.


4    noži  Db, Tk, MČ

nožu  stč., sloven.


5    noži Ju 1–3, 5, Ru 2–4 — nožu Po 1, Ju 6, 7, Ru 5 — nožoj Po 1

6    —

7                 Byl zkoumán také tvar dat. sg. substantiva oheň. Nářečí využívají týchž koncovek v takřka shodném zeměpisném rozložení. Hranice
ohni × ohňu má obdobný průběh, vede však poněkud východněji, a to v sev. (záp. Litovelsko) a již. úseku.

Kl

Dativ sg. neuter

U substantiv neuter se podoba dativu často shoduje s podobou lokálu, protože docházelo k interferenci
tvarů obou pádů (srov. též lokál sg. neuter). Tato pádová homonymie je umožněna tím, že neexistují předložky,
které by se pojily zároveň s oběma pády; lokál byl v době historické navíc vždy pádem předložkovým. Vlastní
funkce byla tedy patrná z předložky a nebylo třeba jedinečné pádové koncovky. Z uvedených důvodů jsme
u těch neuter, u kterých byly při výzkumu sledovány podoby dat. i lok. sg., mohli uvést oba tvary společně.

Ve spisovném jazyce se v dat.-lok. sg. neuter uplatňují tyto koncovky: -u v dat. sg. a -u/ (-e) v lok. sg.
u vzoru město; -i u vzoru moře; u vzoru stavení; u vzoru kuře se koncovka -i připojuje k základu rozšířenému
o specifickou slovotvornou příponu -et-.

Původní dat. koncovka -u přecházela do lok. sg. již ve staré češtině jako dubletní k původnímu (-e)
a dnes se ve spis. jazyce vyskytuje především u jmen na -ho, -cho, -ko, protože před ní nedochází k alternaci
kmenové souhlásky, takže se nemění základ slova. Původní lok. koncovka (-e) se objevuje zejména u jmen zá-
kladní slovní zásoby, výrazně se udržuje u jmen na -dlo a v některých příslovečných výrazech (např. v létě).

U vzorů moře a stavení jde v dat. sg. o původní koncovky -u, , které podlehly přehláskám ’u > i a ’ú > í.
V lok. sg. jsou koncovky -i, původní (ale i zde už ve staré češtině docházelo k pronikání dat. koncovek -u a
do lok.).

Situace v nářečích se v některých případech odlišuje od stavu ve spisovném jazyce; podmíněno je to ze-
jména těmito faktory:

a) zachováním staršího stavu, tzn. neprovedením přehlásky ’u > i, ’ú > í na části území v dat. sg. (např.
k polu, ke staveňú);

b) přechodem k jiným typům (např. od vzoru město ke vzoru kuře: místěti, od vzoru město ke vzoru moře:
v masi);

c) přechodem k adjektivní deklinaci (např. dat. peřímu);

d) přechodem starších dat. tvarů do lok. (např. o mořu) a naopak starších lok. tvarů do dat. (např. v ob-
lasti neprovedení přehlásky ’u > i je dat. sg. k poli, ne k polu).

V nářečích byly zachyceny tyto koncovky:

-0:        zakončení nom. sg. ve funkci lok. sg., běžné pouze u neuter na -um (viz lok. sg. n.);

-e/:    pův. o-kmenové zakončení lok. sg. (viz lok. sg. n.);

-i:         pův. jo-kmenová lokálová koncovka; v dativu jde o přehlasované -u (polu > poli); nt-kmenová koncovka
připojená k slovnímu základu rozšířenému o kmenotvornou příponu -et- (-ět-);

:         pův. ьjo-kmenová lokálová koncovka; dativní přehlasované ;

-ím:      lokálová koncovka přejatá z adjektivního měkkého skloňování neuter (vzor jarní) eliminující pádovou
homonymii (např. peřím);

-ímu:    dativní koncovka přejatá z adjektivního měkkého skloňování neuter (vzor jarní) eliminující pádovou ho-
monymii;

:        koncovka dat.-lok. sg., která vznikla ve střm. nářečích diftongizací koncovky > -ou a pozdější mono-
ftongizací -ou > ;

-u:        pův. o-kmenová dativní koncovka, která pronikala do lok. sg.;

:        pův. ьjo-kmenová dativní koncovka, která pronikala do lok. sg.;

-úm:     staré dativní zakončení přejaté do lok. sg., kde bylo podle adjektivní flexe připojeno -m, aby se zabrá-
nilo homonymii těchto dvou pádů (např. péřúm); odtud pak mohlo pronikat zpět do dat. sg.

 

Byly mapovány tyto položky: poli dat.-lok. sg., peří dat.-lok. sg.