ČJA 4

47        pece gen. sg. f. (197) mapa s. 99

1    M         pece

peci — pec

pecí

2                 Nář. rozdíly tvaru gen. sg. substantiva pec (pův. i-kmen) vyplývají z kolísání mezi typem píseň a kost.

V centrálním úseku střm. nářečí byl zapsán tvar pece. Podoba pec svědčí o pův. i-kmenové koncovce
-i (> y >
, srov. PRO F1). Podobou s koncovkou -e se dialekty zařazují ke vzoru píseň. Vzhledem k nesystema-
tickým zápisům
na území, kde lze tento foném předpokládat, nebylo v některých případech možné rozhod-
nout, zda jde o přiklonění k typu kost nebo píseň. Zeměpisný obraz rozšíření tvaru gen. sg. podle typu kost tak
patrně není zcela úplný.

Pro slez. nářečí je typické maskulinum pec, proto zde nemohl být tvar gen. sg. f. mapován.

3                 Tvar peci tvoří areály v záp. Čechách, na již. Českobudějovicku a ve vm. nářečích v oblasti mezi Vsetínem
a Uherským Brodem. Dále byl zaznamenán na Novoměstsku, na již. Moravě, ve vých. části podorlického úse-
ku, rozptýleně v centrálním úseku střm. nářečí (zde v obměně pec
) a sporadicky i jinde. Pro Chodsko je cha-
rakteristická obměna pecí. Na ostatním území čes. národního jazyka a také v městské mluvě je tvar pece.


4    pece  Jg lid., Tk, SSJČ, sloven.

peci  stč., Jg, pol. piecy, hluž. pjecy


5    pece Po 1, Ju 1–7, Ru 1–5 — peci Ru 1

6    SSA 11.32

Bt