ČJA 4

39        kuřete gen. sg. n. (931) mapa s. 89

1    M         kuřete — kúřete — kuřate — kuřaťe 748, 749, 753

kuřeťi

kuřata

kuřaťa (též 757) — kuřenťa 831–833, 84

kurčaťa 817, 824, 825 — kurčenťa 834–836

2                 Tvar gen. sg. n. kuřete, shodný se spis. jazykem, má původní nt-kmenovou koncovku -e připojenou ke
konsonantickému kmeni rozšířenému o kmenotvornou příponu -ęt- > -
t- > -et-.

Vedle morfologických rozdílů byly mapovány též hláskoslovné obměny: kúřete (podoba se zdloužením
kmenové samohlásky); kuřate (forma s kmenotvorným sufixem -ęt- > -’at- bez přehlásky); její obměna kuřatě
s ť vlivem dativu sg.; forma kuřenťa ukazuje na rozložení starší nosovky v návaznosti na pol. jazykové území.

Tvar kurčenťa (k formě nom. sg. kurčen) v návaznosti na pol. jazykové území odráží starší nosovku.
Forma kurčaťa je pravidelný tvar k nom. sg. kurča (slovotvorná varianta se sekundárním sufixem -ča, připoje-
ným k základu kur-).

3                 Téměř na celém území Čech a Moravy (bez vých. oblasti) byl zapsán tvar gen. sg. kuřete, na většině úze-
mí svč. nářečí a ve stř. Polabí byla zaznamenána hlásková obměna kúřete. Na Chodsku byl zachycen tvar kuře-
ti
. Pro velkou část vm. nářečí (bez záp. okraje) je charakteristická forma kuřate. Tvar kuřata byl zapsán přede-
vším na Břeclavsku a Uherskobrodsku. Ve slez. nářečích s přilehlým vm. okrajem se vyskytuje tvar kuřaťa.
Obměna kuřenťa byla zachycena na Těšínsku. Forma kurčaťa byla zapsána sporadicky na jih od Ostravy
a Příbora, kurčenťa tvoří mikroareál na Jablunkovsku. Stav ve městech je shodný s nář. okolím, do mluvy ve
slez. městech proniká ze spis. jazyka tvar kuřete.


4    kurčaťa  sloven.

kurčenťa  pol. kurczęcia

kuřaťa  sloven. kuraťa, hluž. kurjeća

 

kuřate  pč. kur’ate

kuřete  stč. kuřěte, Jg, Tk, SSJČ


5    kuřete Ju 3, 6, Ru 2–4 — kúřete Po 1, Ju 1, 2, 4, 5, Ru 4 — kuřate Ju 7, Ru 5 — kuřaťe Ru 5

6    MAGP 481, AJŚ 1378c, AJK 534

Bt

 

40        zelí gen. sg. n. (1126) — mapa s. 91

dříví (206)

1    M         zelí (zélí) — zeli (zéli; zél 611) — zelé (též 752)

zelá — zela (též 74) — zelo (též 824, źelo 831)

zelího (zélího) — zeliho (zéliho)

zelého 72, 75

2                 Substantivum zelí (ьjo-kmen neutra) má v gen. sg. pravidelnou koncovku (novočeský typ stavení), popř.
její hláskové varianty; ty na této mapě pro názornost zachycujeme. Pro nevýhodnou homonymii tvarů přešlo uvedené podstatné jméno k měkké adjektivní deklinaci neuter (tvar gen. sg. zelího podle adjektiv typu jarní). Na naší mapě nezachycujeme hláskové obměny se zdlouženou kořennou samohláskou (zél-), viz ČJA 4-8 zelí nom. sg. n.

V přechodných čes.-pol. nářečích se výrazu zelí téměř neužívá, tvar gen. sg. n. byl zkoumán na zástupném
slově veselí.

3                 Hlavním protikladem je deklinace jmenná a adjektivní.

Tvar gen. sg. zelí je doložen v Čechách a na Moravě (bez vých. okraje). Obměna zeli se vyskytuje na úze-
mí s pravidelným krácením í > i. Forma zelé tvoří areál ve střední části vm. nář. Tvar zelá zaujímá tři menší ob-
lasti ve vm. nář.: Břeclavsko, již. Uherskobrodsko a sv. okraj vm. nář. Ve slez. nářečích (bez vých. úseku, kde je
v podobě zelo) byla zapsána obměna zela.

Forma zelího se vyskytuje jako dubletní (vedle gen. sg. zelí) v Čechách – především v záp. úseku jzč. ná-
řečí a v již. polovině střč. nářečí – a na Novoměstsku. Sporadicky byla zapsána v již. úseku jzč. nářečí a na sever
od Břeclavi. Nář. obměna zeliho byla zaznamenána v sv. polovině Čech a na sever od Brna.

Stav ve městech se v podstatě neliší od nář. okolí, na východě území se jako dubletní vyskytuje také tvar
zelí, shodný se spis. jazykem. Jen ojediněle byla ve vm. městech zaznamenána forma zelého.

4    zelá  pč. zel’á, hluž. zela, sloven. zelia nář.

zelé  stč. zelé

zelí  stč. zelie, Jg, SSJČ

5    zelí Ju 3, 6, 7 — zélí Ju 5 — zéli Po 1, Ju 1–4, Ru 4 — zelé Ju 7 — zelího Ru 3, 5 — zélího Ru 2 — zéliho Ju 2, Ru 1

6    AJK 537

7                 Stejně jako zelí se skloňuje také substantivum dříví. Rozsah formy dřívího je však v Čechách větší. Na východní polovině Moravy a ve
Slezsku se výraz dříví nevyskytuje, je zde pouze slovo dřevo (s pravidelným tvarem gen. sg. dřeva).

Bt

41        stavení gen. sg. n. (87) — mapa s. 93

peří (2044)

1    M         staveňí (stavéňí) — stavéň

staveňá (stavjaňá 755)

staveňa (stavéňa 712)

2                 Tvary gen. sg. neutra stavení (ьjo-kmen) se v nářečích diferencují v důsledku rozdílného hláskového vý-
voje koncovky nebo přechodu k výhodnějšímu adjektivnímu skloňování. Obměna stavéň je důsledkem redukce a zániku koncového > -i po ň a následného dloužení kmenového vokálu -e-. Forma staveňa vznikla vyrovnáním s tvarem gen. sg. neuter typu moře, která mají ve východnějších nářečích starší tvar mořa.

Tvary gen. sg. stavení byly zkoumány jen na Moravě a ve Slezsku. V Čechách lze předpokládat podobu
stavení, popř. staveního.

3                 Forma staveňá (v příslušných nář. obměnách) je typická pro Břeclavsko, vých. okraj vm. a slez. nářečí
s přilehlým sev. Valašskem. Ze Znojemska je doložena hlásková obměna stavéň. Na Prostějovsku a ojediněle
i ve vm. nářečích byla zapsána forma staveňa. Na ostatním území se vyskytuje tvar stavení.