ČJA 4

24        pohřbu gen. sg. m. (1946) — mapa s. 75

1    M         pohřbu — pohřebu

pohřeba (poroba 801)

2                 Kromě územního rozšíření tvarů gen. sg. na -a, -u u původně o-kmenového subst. zachycuje mapa také
rozsah obměny pohřebu, kde analogickým sjednocením slovního základu podle přímých pádů došlo k vytvoře-
ní forem s vokálem -e- v kmeni. Koncové -u podléhá pravidelné střm. změně, srov. PRO D2b.

3                 Starší forma genitivu s koncovkou -a (pohřeba) má ve srovnání s jinými subst. téhož typu poměrně malý
rozsah a je charakteristická spíš pro jazyk starší generace. Zabírá širší Brněnsko a pak odděleně větší část
Slezska s několika přilehlými obcemi sev. Valašska (bez Frýdecka a Těšínska). Nezřídka se i zde vyskytuje dub-
letně s tvarem na -u.

Celé Čechy a záp. část Moravy (včetně Boskovicka, Třebíčska a Znojemska) jsou charakteristické formou
pohřbu, odtud na východ převládá forma pohřebu, popř. pohřeba.

Ve městech na Moravě převládají tvary pohřbu, shodné se spis. jazykem, na vých. Moravě dokonce u ml.
generace tvary pohřeba (venkovské okolí má jen pohřebu).


4    pohřbu  stč., Db. SSJČ

pohřeba  stč., hluž. pohrjeba

pohřebu  stč., sloven. pohrebu, pol. pogrzebu


5    pohřebu Ru 2, 4, 5 — pohřbu Ju 3 — pořbu Ju 2 — pohřeba Ju 6

6    SSA 11.27

Bh